Rozvláčně

Únor 2007 byl podobně jako leden opět legislativně poklidným měsícem. Z nevelkého počtu nových předpisů upozorňuji na drobounkou novelu zákona o daních z příjmů a jednu změnu, která zasahuje oblast státní a veřejné správy. Je to větší novela jedné ze základních "výkazových" vyhlášek a jako obvykle zvyšuje požadavky kladené na finanční administrativu.

Mimo oblast daní a účetnictví tentokrát stojí za pozornost pozoruhodný nález Ústavního soudu, který podle mého názoru bude mít dalekosáhlý význam občanský, protože přináší naději na kultivovanější budoucnost naší legislativy.

1. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů byl novelizován zákonem č. 29/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zákon č. 165/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 100/1998 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů

Účinnost od 20.2.2007

Tato drobounká novela přinesla jednu jedinou změnu, která vnesla jasno do nejednou diskutované otázky ohledně nového sociálního příspěvku na péči. Doposud nebylo jasné zda v případech, kdy tuto péči poskytuje nepodnikající fyzická osoba, která není registrována jako poskytovatel sociálních služeb (například osoba blízká), je její příjem osvobozen od daně. Novela rozšířila osvobozovací ustanovení § 4 odst. 1 písmeno i) a jasně stanovila, že tento příjem je do výše poskytovaného příspěvku od daně osvobozen.

Doprovodné přechodné ustanovení upřesňuje, že tato změna se použije už pro zdaňovací období, které započalo v roce 2007.

2.Vyhláška Ministerstva financí č. 16/2001 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů a rozpočtů územních samosprávných celků byla novelizována vyhláškou č. 22/2007 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva financí č. 16/2001 Sb., o způsobu, termínech a rozsahu údajů předkládaných pro hodnocení plnění státního rozpočtu, rozpočtů státních fondů a rozpočtů územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů

Účinnost od 13.2.2007
Novinka je určena účetním ve veřejném sektoru a přináší nová, opět rozšířená pravidla pro jejich finanční výkaznictví.
Novelizovaná vyhláška č. 16/2001 Sb. uvádí ve svých osmi přílohách základní pravidla, strukturu a časový rozvrh pro předkládání finančních výkazů, které sestavují organizační složky státu, státní fondy, územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí a nově též regionální rady. Ve větším rozsahu byla zatím novelizována dvakrát. Poprvé k 1.1. 2003 (velká novela č. 535/2002 Sb. zveřejněná na poslední chvíli 31.12. 2002), podruhé k 1.1. 2005 (střední novela č. 544/2004 Sb. zveřejněná s dvouměsíčním předstihem už 25.10. 2004). Tak by to správně mělo být, účinnost právních předpisů má mít dostatečný časový odstup od jejich zveřejnění. Když už ne delší, tak alespoň zákonem stanovených 14 dnů (Zákon č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv, §3 odst. 3).
Skutečnost je ale jiná. Tato novela nejenže nevyšla s časovým předstihem, ale dokonce se zpožděním. Opravdu, ve Sbírce zákonů byla zveřejněna se zpožděním, které činí 43 dnů. Znamená to, že je zčásti retroaktivní. Změny, které přináší, platí pro výkaznictví v roce 2007, tedy i zpětně pro dobu mezi 1. lednem a 12. únorem, kdy novela ještě nebyla na světě.
Je to novela třetí v pořadí a je dost rozsáhlá, velikostí se řadí doprostřed mezi obě předchozí. Významnou změnou je rozšíření subjektů, na něž se povinnost finančního výkaznictví vztahuje. Jejich skupina byla nyní rozšířena o regionální rady. Jsou to právnické osoby, které mají na starosti regionální rozvoj v rámci regionů soudržnosti. Těch je u nás celkem osm, z toho tři se kryjí s územím kraje (Praha, Střední Čechy, Moravskoslezsko) a zbývající jsou tvořeny územím dvou sousedících krajů, v případě regionu Severovýchod dokonce územím tří krajů. Podstatné je, že hlavní činností regionálních rad je rozdílení dotací, které na regionální rozvoj poskytuje EU za povinné spoluúčasti státu. Regiony soudržnosti a regionální rady byly zřízeny v roce 2001. Od letošního roku bude jejich hospodaření figurovat i v kontrolních rozpočtových výkazech.
Většina změn, které novela přináší se promítá do příloh vyhlášky, které představují její klíčovou část. U některých se výkazní povinnosti v roce 2007 znatelně rozšiřují. Je to například příloha č. 5 (Rozsah a způsob sestavení finančního výkazu pro hodnocení plnění rozpočtu správců kapitol, jimi zřízených organizačních složek státu a státních fondů), kde došlo k rozšíření o výkazy související s dotacemi EU a státu, zejména však příloha č. 6 (Rozsah a způsob sestavení finančního výkazu pro hodnocení plnění rozpočtů územních samosprávných celků a dobrovolných svazků obcí), které se dostalo pozměněných regulí pro konsolidaci příjmů, výdajů a financování. Kromě toho byla rozšířena o nové výkazy pro sledování transferů, půjček, příjmů z rozpočtu EU a o výkazy výdajů spolufinancovaných z rozpočtu EU.

3. Nařízení vlády č. 39/2007 Sb., o způsobu určení vyměřovacího základu zaměstnavatele pro odvod pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti
Účinnost od 1.3.2007
Toto kratičké vládní nařízení není ničím jiným, než opravnou záplatou nad chybkou, která se v legislativně hektickém období před loňskými červnovými volbami vloudila do zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Při novelizaci tehdy nedopatřením ze zákona vypadlo staré známé ustanovení, které určovalo, že vyměřovacím základem "organizace a malé organizace je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jejích zaměstnanců" (§ 5 odst. 1 písmeno b). Účinnost této nezamýšlené změny nastala k 1.1.2007.
Důsledkem bylo, že v lednu a únoru 2007 nebyl vyměřovací základ zaměstnavatelů vůbec stanoven. Účetní veřejnost o tom věděla z odborného tisku, a nenechala se zneklidnit, zachovávala dosavadní postup. Nynější vládní nařízení potvrdilo, že na věci se nic nemění a že vyměřovací základ je pro zaměstnavatele stejný, jako do konce roku 2006. Ve Sbírce zákonů to bylo zveřejněno formou prováděcího předpisu.
Vše je tedy konečně v pořádku. Jedinou drobounkou vadou na kráse je skutečnost, že vláda k takovému nařízení zákonodárnou pravomoc nemá. Vydávat právní předpisy totiž může jen zákonodárce, tedy parlament. Ten pak může v konkrétních případech zákonem zmocnit vládu nebo jiné orgány výkonné moci k vydání prováděcího předpisu. V našem Zákonu č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení ale žádné pověření tohoto druhu nenalezneme. Znamená to, že vláda tímto zákonodárným aktem překročila své pravomoci.
Může se zdát, že takovéto úvahy nejsou daleko od právního šťouralství, zvláště v naší legislativně neklidné době. Jak ale uvidíme v následujícím bodu této rubriky, mohli bychom se v legislativní praxi brzy dočkat nečekaného obratu.

4. Nález Ústavního soudu č. 37/2007 Sb., zrušil části II. a III. zákona č. 443/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 178/2005 Sb., o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), a zákon č. 319/2001 Sb., kterým se mění zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů byl novelizován nálezem Ústavního soudu č. 37/2007 Sb.

Účinnost od 2.3.2007

Nedejte se odradit složitým a neuchopitelným názvem předpisu, jehož jednu část zrušil tímto průlomovým nálezem Ústavní soud. Jedná se o nedlouhou novelu, jejímž původním posláním bylo získat ze zrušeného Fondu národního majetku finanční prostředky na výstavbu domů pro seniory. Při parlamentním projednávání byla k této "důchodcovské" novele v rámci poslaneckého pozměňovacího návrhu připojena novela úplně jiná, která v podstatě zajistila zpětné odškodnění České pojišťovny v souvislosti s dávným krachem několika menších bank. Ve sdělovacích prostředcích pak proběhla k této dosti kontroverzní legislativní změně nesouhlasná diskuze a skupina senátorů podala Ústavnímu soudu názvrh na zrušení příslušných ustanovení.

Ústavní soud věc projednal a v nezvykle dlouhém nálezu vynesl překvapivé, průlomové rozhodnutí.

Kupodivu nezkoumal, zda napadená ustanovení jsou po obsahové stránce v souladu s ústavou a jejími principy. K této věci se vůbec nestačil dopracovat. Nejprve se totiž podrobně a důkladně zabýval otázkou, zda postup, jímž byla napadená ustanovení do zákona zařazena, splňuje požadavek ústavnosti legislativní procedury. Konstatoval, že "posuzovaný poslanecký návrh se nevztahoval k předmětu původního návrhu zákona (tj. převod finančních prostředků na podporu výstavby domovů důchodců) a rovněž ani jeho fundamentální účel (zrovnoprávnění klientů bank nacházejících se nyní v konkursu) neměl úzký vztah k fundamentálnímu účelu projednávaného návrhu zákona (tj. snaha řešit nedodstatek míst v domovech důchodců)." Když Poslanecká sněmovna přijala 23.5.2006 usnesení, jímž s pozměněným návrhem vyslovila souhlas, zatížila zákonodárný proces "vadou kterou nelze přehlédnout" a porušila tak ustanovení § 63 odst. 1 Zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu poslanecké sněmovny, které zde cituji:

§ 63
(1) Poslanec může v rozpravě podávat k projednávané věci návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného bodu a má z nich být zřejmé, na čem se má Sněmovna usnést. Předsedající může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil nebo jej předložil písemně.

Ústavní soud došel k závěru, že předložený pozměňovací návrh vybočil z omezeného prostoru vyhrazeného v legislativním procesu pozměňovacím návrhům. Odtud vyvodil, že napadená ustanovení nebyla Poslaneckou sněmovnou přijata ústavně předepsaným způsobem. Proto celou druhou a třetí část zákona č. 443/2006 Sb. zrušil. Derogace je účinná od 2.března 2007.

Pro naše právní dějiny to je významný den. Končí období "divoké" legislativy, s jejíž existencí se zákonodárci i občané dlouhodobě smířili, podobně jako s rozmary počasí. Kolik takových přilepených a skrytých novel jsme už zažili, především v oblasti daňové! Vzali jsme tuto praxi na vědomí a pomalu jsme si ani nedovedli představit, že by tomu mohlo být jinak, že by legislativní "přílepky" mohly někdy vymizet a legislativní proces mohl být kultivovanější. Vítám tento nález a jsem přesvědčen, že přispěje k počátku dlouhodobého procesu, který pomalu, neznatelně ale jistě povede k postupnému zvýšení vážnosti našich zákonodárců a celé politické scény. Je to dobrá zpráva.