Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST PRVNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ROZHODNUTÍM
HLAVA PRVNÍ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU NEZÁKONNÝM ROZHODNUTÍM
(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, které v občanském soudním řízení a v řízení před státním notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem, a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o vazbě nebo trestu, vydal státní orgán nebo orgán státní organizace (dále jen "státní orgán"). Stát odpovídá rovněž za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly.
(2) Odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit.
(3) V hospodářskoprávních vztazích neodpovídá stát podle tohoto zákona v případech, kde rozhodování přísluší orgánům hospodářské arbitráže.
Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají ti, kdo jsou účastníky řízení a byli poškozeni nezákonným rozhodnutím vydaným v tomto řízení.
Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat, jen využil-li účastník možnosti podat proti nezákonnému rozhodnutí odvolání, rozklad, námitky, odpor nebo stížnost.
(1) Nárok na náhradu škody nelze uplatnit, dokud pravomocné rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena, není pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
(2) Výjimkou z ustanovení odstavce 1 lze uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na jeho právní moc, jestliže toto rozhodnutí bylo na základě opravného prostředku (§ 3 ) zrušeno nebo změněno.
HLAVA DRUHÁ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ROZHODNUTÍM O VAZBĚ NEBO TRESTU
§ 5 Náhrada škody způsobené rozhodnutím o vazbě
(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má vůči státu ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno nebo byl-li obžaloby zproštěn.
(2) Právo na náhradu škody nemá ten,
a) kdo si vazbu zavinil sám, zejména tím, že pokusem o útěk nebo jiným svým jednáním dal příčinu k obavám, jež byly důvodem vazby nebo jejího prodloužení,
b) kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.
(3) Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny se náhrada škody podle předchozích ustanovení neposkytuje.
§ 6 Náhrada škody způsobené rozhodnutím o trestu
(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má vůči státu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno.
(2) Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku.
(3) Právo na náhradu škody podle předcházejících odstavců nemá ten,
a ) kdo si přivodil své odsouzení úmyslně nebo
b) proti komu bylo pozdější trestní stíhání zastaveno jen proto, že mu byla udělena milost nebo že po právní moci původního rozsudku byla udělena amnestie vztahující se na čin, za nějž byl původní trest uložen.
Byl-li na odsouzeném vykonán trest smrti, mají za podmínek § 5 a 6 právo na náhradu nákladů výživy ti, kterým zemřelý výživu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Za podmínek § 5 a 6 se hradí i náklady pohřbu tomu, kdo je vynaložil.
Odpovědnosti podle ustanovení § 5 a 6 se nelze zprostit.
HLAVA TŘETÍ PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ NÁROKU
(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jakož i nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu, je třeba předem projednat s ústředním orgánem. Jde-li o rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, v řízení trestním, jakož i v řízení před státním notářstvím nebo místním lidovým soudem, je ústředním orgánem ministerstvo spravedlnosti té republiky, na jejímž území má sídlo orgán, který rozhodl v prvním stupni. Jde-li však o rozhodnutí vydané v trestním řízení proti osobám podléhajícím vojenské soudní pravomoci, je tímto orgánem ústřední orgán, který vykonává správu vojenských soudů. V ostatních případech je tímto orgánem,
a) jde-li o věc náležející do působnosti Československé socialistické republiky,
federální ústřední orgán, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy,
v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno,
b) jde-li o věc náležející do působnosti České nebo Slovenské socialistické
republiky,
ústřední orgán republiky, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy,
v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, a není-li takového ústředního orgánu, ministerstvo
spravedlnosti; to platí i v případě, kde nezákonné rozhodnutí vydal orgán společenské organizace (§ 1 odst. 1
) .
(2) Byla-li žádost o předběžné projednání podána u ústředního orgánu, který není příslušný, postoupí ji orgánu příslušnému. Účinky podání žádosti jsou v tomto případě zachovány.
Neuspokojí-li ústřední orgán nárok poškozeného do šesti měsíců ode dne podání žádosti, může se poškozený domáhat přiznání nároku nebo jeho neuspokojené části u soudu.
Dohoda o nároku na náhradu škody (§ 9 odst. 1 ) je přípustná jen při předběžném projednání tohoto nároku nebo v řízení u soudu.
HLAVA ČTVRTÁ PRÁVO NA ÚHRADU (REGRES)
(1) Nahradil-li stát podle ustanovení tohoto zákona škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, má právo požadovat úhradu na státním orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva a povinnosti.
(2) Vydal-li nezákonné rozhodnutí orgán společenské organizace, má stát právo požadovat úhradu na ústředním orgánu této organizace.
(3) Jde-li o nezákonné rozhodnutí několika orgánů, jsou povinny plnit rovným dílem.
(1) Státní orgán nebo ústřední orgán společenské organizace, proti nimž stát s úspěchem uplatnil nárok podle § 12 , mají právo požadovat úhradu na tom, kdo se na vydání nezákonného rozhodnutí podílel, jestliže jeho vina byla zjištěna v trestním nebo kárném (kázeňském) řízení.
(2) Právo požadovat úhradu na osobě uvedené v odstavci 1 má za stejných podmínek stát, jestliže státní orgán nemá způsobilost mít práva a povinnosti nebo jestliže státní orgán nebo společenská organizace zanikly anebo jestliže nezákonné rozhodnutí vydal ústřední orgán.
(3) Odpovídá-li státnímu orgánu, ústřednímu orgánu společenské organizace nebo státu několik osob, jsou povinny plnit podle míry svého zavinění.
Uplatní-li stát nárok na úhradu podle § 12 , je oprávněn požadovat úhradu zaplacené částky v plné výši.
Uplatní-li stát nárok na úhradu podle § 13 odst. 2 proti osobě, u níž účast na rozhodování náležela k povinnostem vyplývajícím z pracovního poměru nebo z poměru mu na roveň postaveného, řídí se výše úhrady podle předpisů upravujících pracovní vztahy. V ostatních případech nesmí výše úhrady přesahovat jednu šestinu částky zaplacené státem, nejvýše však 1000 Kčs; toto omezení neplatí, jde-li o škodu způsobenou úmyslně.
S výjimkou škody způsobené úmyslně soud v případech zvláštního zřetele hodných úhradu sníží, přihlížeje zejména ke společenskému významu škody, k tomu, jak k ní došlo, jakož i k osobním a majetkovým poměrům toho, na němž je úhrada požadována.
Uplatní-li státní orgán nebo ústřední orgán společenské organizace podle § 13 odst. 1 právo na úhradu, platí ustanovení § 15 a 16 obdobně.
ČÁST DRUHÁ ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU NESPRÁVNÝM ÚŘEDNÍM POSTUPEM
(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou v rámci plnění úkolů státních orgánů a orgánů společenské organizace uvedených v § 1 odst. 1 nesprávným úředním postupem těch, kteří tyto úkoly plní.
(2) Odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit.
§ 19 Právo státu na úhradu (regres)
(1) Nahradí-li stát škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, má právo požadovat úhradu na osobách uvedených v § 18 odst. 1 .
(2) Ustanovení § 13 odst. 3 , § 15 a 16 platí obdobně.
ČÁST TŘETÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
HLAVA PRVNÍ SPOLEČNÁ USTANOVENÍ
Pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
Ztráta na výdělku se hradí, i když nejde o škodu na zdraví. Ustanovení § 447 odst. 2 občanského zákoníku platí v těchto případech obdobně.
(1) Právo na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení ) zrušujícího rozhodnutí.
(2) Nejpozději se toto právo promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.
(3) Je-li třeba nárok předběžně projednat u ústředního orgánu (§ 9 odst. 1 ), promlčecí doba ode dne podání žádosti do skončení projednání, nejdéle však po dobu šesti měsíců, neběží.
Právo na náhradu škody podle části první, hlavy druhé se promlčí za rok ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu anebo rozhodnutí, jímž bylo trestní řízení zastaveno.
(1) Právo státu na úhradu podle § 12 a 19 se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody.
(2) Právo státu na úhradu podle § 13 odst. 2 se promlčí za rok ode dne, kdy byla zaplacena náhrada škody, nikoli však dříve než za rok ode dne, kdy nabylo právní moci trestní rozhodnutí nebo kárné (kázeňské) opatření.
(3) V dobách uvedených v odstavci 2 se promlčí právo státního orgánu nebo ústředního orgánu společenské organizace na úhradu podle § 13 odst. 1 . Promlčecí doba počíná běžet ode dne, kdy byla zaplacena úhrada státu.
§ 25 Stát a orgány vystupující jeho jménem
(1) Za škodu způsobenou rozhodnutím odpovídá podle tohoto zákona Československá socialistická republika, jestliže rozhodnutí vydal státní orgán Československé socialistické republiky; v ostatních případech odpovídá Česká socialistická republika nebo Slovenská socialistická republika. Totéž platí, jde-li o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
(2) V právních vztazích upravených v tomto zákoně vystupuje jménem státu ústřední orgán uvedený v § 9 odst. 1 .
O nárocích podle tohoto zákona rozhodují soudy. O nárocích na úhradu (regres), které podle tohoto zákona vznikly proti příslušníkům ozbrojených sil, však rozhodují orgány příslušné podle zvláštních předpisů.
HLAVA DRUHÁ PŘECHODNÁ USTANOVENÍ
Odpovědnost podle tohoto zákona se vztahuje na náhradu škody způsobené rozhodnutími, která budou vydána po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, a na náhradu škody způsobené po tomto dni nesprávným úředním postupem.
(1) O nárocích na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě a trestu vydaným do dne účinnosti tohoto zákona se rozhodne podle dosavadních předpisů o odškodnění za vazbu a trest (§ 371 až 374 trestního řádu a § 46 odst. 2 zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci).
(2) Podle dosavadních předpisů (§ 421 občanského zákoníku) se rovněž rozhodne o nárocích na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, k němuž došlo před počátkem účinnosti tohoto zákona.
(1) Do dne, kdy nabude účinnosti ústavní zákon Federálního shromáždění o soudech a prokuratuře, odpovídá podle tohoto zákona za škodu způsobenou rozhodnutím soudů, státních notářství a prokuratur Česká socialistická republika nebo Slovenská socialistická republika podle toho, kde má sídlo orgán, jenž rozhodl v prvním stupni; jde-li však o rozhodnutí vojenských soudů a prokuratur, odpovídá Československá socialistická republika.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí též, jde-li o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem.
HLAVA TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 30 Zvláštní úprava ochrany práv poškozeného na přechodnou dobu
(1) Generální prokurátor je povinen podat stížnost pro porušení zákona proti rozhodnutí vydanému po účinnosti tohoto zákona v občanském soudním řízení, v řízení trestním, jakož i v řízení před státním notářstvím, dá-li k tomu podnět ten, kdo má právo na náhradu škody podle tohoto zákona, a zjistí-li generální prokurátor, že rozhodnutí je nezákonné. Jestliže neshledá podnět důvodným, je povinen vyrozumět o tom toho, kdo jej podal.
(2) Stejné povinnosti má krajský prokurátor v případech uvedených v § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a v § 39 odst. 2 zákona č. 38/1961 Sb., o místních lidových soudech, jakož i okresní prokurátor v případě uvedeném v § 39 odst. 1 zákona č. 38/1961 Sb.
Zrušovací ustanovení a účinnost zákona
Zrušují se
a) ustanovení § 426 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.,
b) ustanovení § 371 až 374 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), a
c) ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1969.
Svoboda v. r.
Dr. Dubček v. r.
Ing. Černík v. r.