Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky o mimořádném poskytování starobního důchodu některým horníkům
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařizuje podle § 176 písm. a) a b) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení (dále jen "zákon"):
(1) Toto nařízení upravuje podmínky mimořádného poskytování starobního důchodu občanům, kteří vykonávali vybraná zaměstnání v hornictví, byli zaměstnáni nejméně 25 roků a dosáhli věku 50 let do 31. prosince 2000.
(2) Vybranými zaměstnáními v hornictví se pro účely tohoto nařízení rozumějí zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech1) uvedená pod č. 1 až 7 a 11 v příloze č. 2 nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., o zařazování zaměstnání do I. a II. pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení.
(3) Za dobu zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech se pro účely tohoto nařízení považují
a) doba výkonu zaměstnání uvedeného v odstavci 2 a
b) doby uvedené v § 18 odst. 3 zákona a v § 5 odst. 1 písm. a) až f) nařízení vlády Československé socialistické republiky č. 117/1988 Sb., jestliže jsou obklopeny dobou výkonu zaměstnání uvedeného v odstavci 2 .
(1) Občan uvedený v § 1 odst. 1 má nárok na starobní důchod, jestliže
a) byl zaměstnán nejméně 15 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví,
b) dosáhl nejvyšší přípustné expozice2) a
c) skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. března 1991.
(2) Občan uvedený v § 1 odst. 1 má nárok na starobní důchod též, jestliže
a) byl zaměstnán nejméně 10 roků ve vybraných zaměstnáních v hornictví v uranových dolech,
b) překročil nejvyšší přípustnou expozici2) a
c) skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví v uranových dolech do 31. prosince 1990 v souvislosti se snížením nejvyšší přípustné expozice. 2)
Občan uvedený v § 1 odst. 1 , který do 31. března 1991 nesplnil podmínku stanovenou v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b) , má nárok na starobní důchod, jestliže splnil chybějící podmínku a skončil výkon vybraného zaměstnání v hornictví do 31. prosince 1992.
Začne-li občan uvedený v § 1 odst. 1 po splnění podmínek uvedených v § 2 nebo v § 3 znovu vykonávat vybrané zaměstnání v hornictví, nárok na starobní důchod podle tohoto nařízení mu nevznikne, popřípadě zanikne, a to od prvního dne výkonu takového zaměstnání.
Pro výši starobního důchodu podle tohoto nařízení se přičítá k získané době zaměstnání doba ode dne přiznání důchodu do dosažení věku 55 let jako doba zaměstnání III. pracovní kategorie.
Zrušeno novelou č. 134/1997 Sb. s účinností od 1.1.1998.
Splnil-li občan podmínky stanovené pro nárok na starobní důchod podle tohoto nařízení před 1. lednem 1991, vznikne mu nárok na tento důchod dnem 1. ledna 1991.
Organizace, které zaměstnávají nebo zaměstnávaly pracovníky ve vybraných zaměstnáních v hornictví, jsou povinny zabezpečit vedení a předkládání záznamů o skutečnostech rozhodných pro nárok na starobní důchod podle tohoto nařízení na předepsaném tiskopise; jde-li o starobní důchod, na který vznikl nárok podle tohoto nařízení dnem 1. ledna 1991, je organizace povinna tak učinit nejpozději do 31. ledna 1991.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.
Čalfa v. r.
1) §14 odst. 2 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
2) § 4 odst. 1 zákona č. 98/1987 Sb. , o zvláštním příspěvku horníkům, ve znění zákona č. 160/1989 Sb.