Vyhláška Ministerstva zemědělství o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 16 písm. d)a e) zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd (zákon o hnojivech):

§ 1 Odběr vzorků zemědělských půd

(1) Osoba pověřená Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (dále jen "ústav") k odběru vzorků zajišťuje při provádění odběru dokumentační materiál sestávající se z protokolu o odběru vzorků a mapových podkladů k evidenci odběrových míst.

(2) Půdní vzorky zemědělských půd se odebírají v období od 1. února do 31. května a v období od 1. července do 30. listopadu kalendářního roku.

(3) Vzorek se na zemědělské půdě odebírá výhradně sondovací tyčí, nejméně 30 vpichy rozmístěnými rovnoměrně po ploše pozemku se stejnou plodinou a jednotným hnojením.

(4) Plocha pro odběr jednoho vzorku je v průměru

a) u orné půdy v bramborářské a horské oblasti 7 ha a u orné půdy v řepařské a kukuřičné oblasti 10 ha. Odběr vzorku se provádí vždy na hloubku ornice, nejhlouběji však do hloubky 30 cm,

b) u trvalých travních porostů v bramborářské a horské oblasti 7 ha a u travních porostů v řepařské a kukuřičné oblasti 10 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 15 cm s tím, že drnová vrstva půdy se z použité sondovací tyče odstraňuje,

c) u chmelnic 3 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 40 cm s tím, že vrchní deseticentimetrová vrstva půdy se z použité sondovací tyče odstraňuje,

d) u vinic 2 ha. Odběr vzorku se provádí odděleně z vrstev půdy do hloubky 30 cm a od 30 cm do 60 cm,

e) u intenzivních sadů 3 ha. Odběr vzorku se provádí do hloubky 30 cm.

(5) Pověřená osoba provádějící odběry půdních vzorků, pokud odběry nezajišťuje ústav, předá odebrané vzorky, mapové podklady a protokol o odběru vzorků v uspořádání uvedeném v příloze č. 1 ústavem pověřené osobě provádějící chemické rozbory půdních vzorků nejpozději do 1 měsíce po ukončení odběru vzorků.

Zjišťované agrochemické vlastnosti zemědělských půd

§ 2

(1) V půdních vzorcích se zjišťuje

a) půdní reakce, obsah uhličitanů a potřeba vápnění,

b) obsah přístupného fosforu, draslíku, hořčíku a vápníku,

c) kationtová výměnná kapacita.

(2) V půdních vzorcích z pozemků chmelnic, vinic, intenzivních sadů a zelinářských ploch se dále zjišťuje obsah mědi, zinku, manganu, železa, boru a molybdenu jako stopových živin výběrově podle pěstovaných kultur.

(3) V půdních vzorcích z pozemků s rizikem vstupu nežádoucích látek do potravního řetězce sleduje ústav rizikové prvky a rizikové látky uvedené v příloze č. 2.

(4) Agrochemické zkoušení zemědělských půd a sledování rizikových prvků a rizikových látek zahrnuje

a) zjišťování výsledků chemických rozborů jednotlivých zkoušených pozemků, včetně průměrných hodnot těchto výsledků,

b) agronomické zhodnocení stavu jednotlivých zkoušených pozemků,

c) zhodnocení vývoje agrochemických vlastností zkoušených zemědělských půd průběžně a za období 6 let,

d) zjišťování aktuálního stavu kontaminace zemědělských půd, včetně vedení seznamu kontaminovaných pozemků,

e) zjišťování a hodnocení průběžných výsledků monitoringu zemědělských půd se zaměřením na ochranu potravního řetězce před vstupy nežádoucích látek.

(5) V případech stanovených zákonem o hnojivech agrochemické zkoušení zemědělských půd zahrnuje rovněž mikrobiologické a fyzikální rozbory.

§ 3

(1) Principy chemických rozborů zemědělských půd jsou uvedeny v příloze č. 3.

(2) Pověřená osoba provádějící chemické rozbory půdních vzorků, pokud tyto rozbory nezajišťuje ústav, předá protokol o výsledcích rozborů ústavu v uspořádání uvedeném v příloze č. 4 do 1 měsíce po převzetí vzorků, protokolu o odběru vzorků a mapových podkladů.

(3) Kritéria hodnocení výsledků chemických rozborů jsou uvedena v příloze č. 5.

(4) Principy mikrobiologických rozborů zemědělských půd a kritéria pro vyhodnocení jejich výsledků jsou uvedeny v příloze č. 7.

(5) Principy fyzikálních rozborů zemědělských půd a kritéria pro vyhodnocení jejich výsledků jsou uvedeny v příloze č. 8.

§ 4 Odběr půdních vzorků lesních pozemků

(1) Z každého odběrového místa se minimálně odebere organická vrstva složená ze 3 horizontů (opad, fermentační a humusový horizont) z plochy 25 x 25 cm. Odběr se provádí kvantitativně až k rozhraní s minerální půdou. V případě výskytu horizontu T (rašelina) se odebere vzorek z tohoto horizontu zvlášť.

(2) Z minerální půdy se odebere ze stejného místa odděleně minimálně vzorek z hloubky do 10 cm a z hloubky od 10 cm do 20 cm.

(3) Odebrané půdní vzorky včetně charakteristiky odběrového místa (souřadnice, popis porostu a stanovištních podmínek v místě odběru) se předávají ústavu k analýze.

§ 5 Zjišťované půdní vlastnosti lesních pozemků

(1) Chemickým rozborem půdních vzorků se stanoví

a) v organických horizontech váhové množství organické vrstvy, půdní reakce (pH), oxidovatelný uhlík, celkový dusík, fosfor, draslík, vápník a hořčík, případně další prvky, vyžadují-li to místní podmínky,

b) v minerálních horizontech půdní reakce (pH), oxidovatelný uhlík, celkový dusík, přístupné živiny a případně další prvky, vyžadují-li to místní podmínky.

(2) Principy chemických rozborů jsou uvedeny v příloze č. 6.

§ 6

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1999.

Ministr:
Ing. Fencl v. r.

Příloha č. 1 Protokol o odběru vzorků

Okres:	Interní kód ústavu:
Podnikatel v zemědělství1) nebo vlastník zemědělsképůdy:
IČO:	Rodné číslo:
Výrobní oblast:	Rok odběru:

Odběr vzorků provedl:

IČO:

rodné číslo:

katastrální území		číslo vzorku	souřadnice odběru vzorků S-JTSK		výměra (ha)odběrní plocha	druh půdy	kultura	změny2)	poznámka
kód	název		Y	X

¹⁾ § 8 odst. 1 zákona č. 156/1998 Sb. , o hnojivech.
²⁾ Ve sloupci "změny" uveďte charakter změny (například změna uživatele, výměry, kultury), podrobné údaje rozepište na samostatném listě.

datum

razítko a podpis pověřené osoby

Příloha č. 2 Rizikové prvky a rizikové látky sledované při agrochemickém zkoušení zemědělských půd

1. Rizikové prvky
As, Be, Cd, Co, Cr, Cu, F, Hg, Mo, Ni, Pb, V, Zn, TI.

2. Rizikové látky
Polycyklické aromatické uhlovodíky - stanoveny jako součet 16 individuálních uhlovodíků [naftalen, acenaftylen, acenaften, fluoren, fenantren, antracen, fluoranten, pyren, benzo(a)antracen, chrysen, benzo(b)fluoranten, benzo(k)fluoranten, benzo(a)pyren, dibenzo(ah)antracen, benzo(ghi)perylen, ideno(1,2,3-cd) pyren],
Chlorované uhlovodíky,
Polychlorované bifenyly (PCB),
Extrahovatelný organicky vázaný chlor (EOCI),
Adsorbovatelný organicky vázaný chlor (AOCI),
Persistentní organochlorové pesticidy,
Polychlorované dibenzodioxiny (PCDD) a dibenzofurany (PCDF).

Příloha č. 3 Principy chemických rozborů zemědělských půd

1. Základní půdní parametry

a) stanovení pH

Mezi vyluhovacím roztokem a půdou se ustavuje rovnováha mezi ionty vodíku v roztoku a ionty vodíku vázanými v sorpčním komplexu půdy. Aktivita iontů vodíku se měří v půdní suspenzi skleněnou iontově selektivní elektrodou.

b) stanovení obsahu uhličitanů

Uhličitany v půdě se rozkládají kyselinou chlorovodíkovou. Objem uvolněného oxidu uhličitého je úměrný obsahu uhličitanů ve vzorku.

c) stanovení podílu vodíku (H⁺ ) v sorpčním komplexu půdy

pH tlumivého roztoku přidaného do půdní suspenze se změní vlivem uvolněných hydroxoniových iontů. Závislost je v běžném rozsahu půdních vzorků lineární a změna pH suspenze po přidání tlumivého roztoku se vyjádří jako množství uvolněných hydroxoniových iontů ze sorpčního komplexu půdy.

d) stanovení obsahu přijatelných živin podle Mehlicha III
Půda se extrahuje kyselým roztokem, který obsahuje fluorid amonný pro zvýšení rozpustnosti různých forem fosforu vázaných na železo a hliník. V roztoku je přítomen i dusičnan amonný ovlivňující desorpci draslíku, hořčíku a vápníku. Kyselá reakce vyluhovacího roztoku je nastavena kyselinou octovou a kyselinou dusičnou. Vyluhovací roztok dobře modeluje přístupnost živin v půdě pro rostliny. Koncentrace hořčíku a vápníku v extraktu se stanoví metodou atomové absorpční spektrofotometrie po odstranění rušivých vlivů přídavkem lanthanu. Koncentrace draslíku se stanoví metodou plamenové fotometrie a koncentrace fosforu se stanoví spektrofotometricky po reakci s molybdenanem v kyselém prostředí jako molybdenová modř. Stanovit hořčík, draslík a vápník lze i metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu. Ve všech případech se využívá metoda kalibrační křivky.

2. Stanovení stopových živin

a) stanovení mědi, zinku, manganu a železa v extraktu podle Lindsaye a Norvella

Půda se extrahuje roztokem: 0.1 mol.1^- 1 triethanolaminu, 0.01 mol.1^-1 chloridu vápenatého a 0.005 mol.1^-1 DTPA (kyselina dietylentriaminopentaoctová), pH upraveno na hodnotu 7,3. Extrakce probíhá za přesně definovaných podmínek při poměru půda: extrakční roztok 1 : 2 (w/v). Stanovení jednotlivých prvků se provádí metodou atomové absorpční spektrofotometrie, případně metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu metodou kalibrační křivky.

b) stanovení boru

Vzorek půdy se extrahuje definovaným způsobem vodou za varu. V extraktu se stanoví bor spektrofotometricky metodou kalibrační křivky po reakci s azomethinem-H, kdy vzniká oranžovožlutý komplex při pH 4 - 5. Zbarvené organické látky se odstraní oxidací manganistanem. Vliv rušících iontů je odstraněn přídavkem kyseliny askorbové. Bor je možné stanovit i metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu metodou kalibrační křivky.

c) stanovení molybdenu

V půdním extraktu se molybden stanoví atomovou absorpční spektrofotometrií s elektrotermickou atomizací po extrakci komplexu molybdenu s 8-hydroxychinolinem do chloroformu při pH 1,6 - 5,6. Při extrakci dochází současně k odstranění nejzávažnějších rušivých prvků a k zakoncentrování molybdenu. Koncentrace molybdenu se stanoví metodou kalibrační křivky.

3. Stanovení cizorodých látek

a) stanovení rizikových prvků
Upravený vzorek půdy se extrahuje směsí kyseliny chlorovodíkové a kyseliny dusičné (3+1, v+v) za varu. Obsahy jednotlivých prvků v extraktu se stanoví nejvhodněji metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu, případně metodou hmotnostní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu. Lze využít i atomovou absorpční spektrofotometrii s atomizací v plameni nebo elektrotermickou, případně hydridovou metodu.

b) stanovení polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH)

Půda se extrahuje vhodným organickým rozpouštědlem (aceton, toluen, směs hexan+aceton). Obsah jednotlivých PAH v extraktu se stanoví metodou vysokoúčinné kapalinové chromatografie s fluorescenčním detektorem nebo plynovou chromatografií s hmotnostním detektorem.

c) stanovení obsahu extrahovatelného organicky vázaného chloru (EOCl)

V extraktu se stanoví obsah EOCl po rozkladu při vysoké teplotě mikrocoulometrickou titrací.

d) stanovení obsahu adsorbovatelného organicky vázaného chloru (AOCl)

Sloučeniny s organicky vázaným chlorem se adsorbují na aktivní uhlí. Po termickém rozkladu se jejich obsah stanoví mikrocoulometrickou titrací.

e) stanovení chlorovaných uhlovodíků, polychlorovaných bifenylů (PCB), persistentních organochlorovaných pesticidů, polychlorovaných dibenzodioxinů (PCDD) a dibenzofuranů (PCDF)

Půda se extrahuje vhodným organickým rozpouštědlem (hexan+aceton). Extrakt se po přečištění na sloupci modifikovaného silikagelu analyzuje metodou plynové chromatografie hmotnostním detektorem.

4. Stanovení oxidovatelného uhlíku
Postup stanovení: Oxidovatelný organicky vázaný uhlík v zemině se oxiduje kyselinou chromovou v prostředí nadbytku kyseliny sírové za definovaných podmínek. Výsledky vyjádřené v % Cox je možno přepočítat na % humusu za předpokladu, že huminové kyseliny obsahují 58 % C.

5. Stanovení celkového dusíku
Postup stanovení: Půdní vzorek se mineralizuje za mokra koncentrovanou kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru (Kjeldahlova metoda), při níž se organické sloučeniny N oxidují na NH ₄ ⁺ , který se po destilaci stanoví neutralizační titrací nespotřebovaného nadbytku kyseliny odměrným roztokem zásady.

6. Stanovení potenciální kationtové výměnné kapacity
Postup stanovení: Sorpční komplex půdy se nasytí ionty barya opakovanou extrakcí roztokem chloridu barnatého upraveného na hodnotu pH 8,1. V eluátu se acidimetrickou titrací stanoví výměnný vodík. Ve druhém kroku se sorbované baryum ze vzorku vytěsní roztokem chloridu hořečnatého. Ve druhém eluátu se stanoví baryum, jehož koncentrace je přímo úměrná potenciální kationtové výměnné kapacitě.

Příloha č. 4 Protokol o výsledcích agrochemických rozborů půdních vzorků

Okres:	Interní kód ústavu:
Podnikatel v zemědělství1) nebo vlastník zemědělsképůdy:
IČO:	Rodné číslo:

Výrobní oblast:	Kultura:	Rok odběru:
Chemický rozbor provedl:	IČO:	rodné číslo:

katastrální území

číslo vzorku

souřadnice odběru vzorků S-JTSK

výměra (ha) odběrní plocha

druh půdy

pH/KCI

obsah uhličitanů

obsah přístupných živin v mg/kg půdy

pH2) <5,5

poznámka

kód

název

Y

X

P

K

Mg

Ca

¹⁾ § 8 odst. 1 zákona č. 156/1998 Sb. , o hnojivech.

²⁾ pH 5.5 - stanovení H⁺ v sorpčním komplexu podle Adams - Evanse.

datum

razítko a podpis pověřené osoby

Příloha č. 5 Kritéria pro hodnocení výsledků chemických rozborů zemědělských půd

1. Kritéria hodnocení obsahu fosforu, draslíku a hořčíku (Mehlich III)

Orná půda

obsah	FOSFOR (mg . kg-1 )	DRASLÍK (mg . kg-1 )			HOŘČÍK (mg . kg-1 )
			půda			půda
		lehká	střední	těžká	lehká	střední	těžká
nízký	do 50	do 100	do 105	do 170	do 80	do 105	do 120
vyhovující	51 - 80	101 - 160	106 - 170	171 - 260	81 - 135	106 - 160	121 - 220
dobrý	81 - 115	161 - 275	171 -310	261 - 350	136 - 200	161 - 265	221 - 330
vysoký	116 - 185	276 - 380	311 - 420	351 - 510	201-285	266 - 330	331 - 460
velmi vysoký	nad 185	nad 380	nad 420	nad 510	nad 285	nad 330	nad 460

Trvalé travní porosty

obsah	FOSFOR (mg. kg-1 )	DRASLÍK (mg . kg-1 )				HOŘČÍK (mg . kg-1 )
			půda					půda
		lehká	střední	těžká		lehká	střední			těžká
nízký	do 25	do 70	do 80	do 110		do 60	do 85			do 120
vyhovující	26 - 50	11 - 150	81 - 160	111 - 210		61 - 90	86 - 130			121 - 170
dobrý	51 - 90	151 - 240	161 - 250	211 - 300		91 - 145	131 - 170			171 - 230
vysoký	91 - 150	241 - 350	251 - 400	301 - 470		146 - 220	171 - 245			231 - 310
velmi vysoký	nad 150	nad 350	nad 400	nad 470		nad 220	nad 245			nad 310

Sady a vinice (speciální kulturu)

obsah	FOSFOR (mg kg-1 )	DRASLÍK (mg . kg-1 )				HOŘČÍK (mg . kg-1 )
			půda					půda
		lehká	střední	těžká		lehká	střední		těžká
nízký	do 55	do 100	do 125	do 180		do 80	do 105		do 170
vyhovující	56 - 100	101 - 220	126 - 250	181 - 310		81- 180	106 - 225		171 - 300
dobrý	101 - 170	221 - 340	251 - 400	311 - 490		181 - 320	226 - 365		301 - 435
vysoký	171 - 245	341 - 500	401 - 560	491 - 680		321 - 425	366 - 480		436 - 580
velmi vysoký	nad 245	nad 500	nad 560	nad 680		nad 425	nad 480		nad 580

Chmelnice

obsah	FOSFOR (mg kg-1 )	DRASLIK (mg . kg -1 )					HOŘČÍK (mg . kg-1 )
				půda					půda
		lehká	střední		těžká		lehká	střední			těžká
nízký	do 155	do 170	do 220		do 290		do 135	do 160			do 210
vyhovující	156 - 220	171 - 275	221 - 370		291 - 400		136 - 210	161 - 250			211 - 300
dobrý	221 - 290	276 - 400	371 - 515		401 - 570		211 - 300	251- 350			301- 395
vysoký	291 - 390	401 - 560	516 - 650		571 - 680		301 - 400	351 - 460			396 -530
velmi vysoký	nad 390	nad 560	nad 650		nad 680		nad 400	nad 460			nad 530

2. Kritéria pro hodnocení obsahu uhličitanů v půdách

% uhličitanů	hodnocení obsahu uhličitanů
0	žádný
0,1 - 0,5	nízký
0,6 - 3,0	střední
3,1 - 5,0	vysoký
nad 5,0	velmi vysoký

3. Kritéria pro hodnocení půdní reakce

hodnota pH	půdní reakce
do 4,5	extrémně kyselá
4,6 - 5,0	silně kyselá
5,1 - 5,5	kyselá
5,6 - 6,5	slabě kyselá
6,6 - 7,2	neutrální
7,3 - 7,7	alkalická
nad 7,7	silně alkalická

4. Potřeba vápnění

Orná půda a ovocné sady

lehká půda		střední půda		těžká půda
pH	t CaO . ha-1	pH	t CaO. ha-1	pH	t CaO. ha-1
do 4,4	1,20	do 4,5	1,50	do 4,5	1,70
4,6 - 5,0	0,80	4,6-5,0	1,00	4,6-5,0	1,25
5,1 - 5,5	0,60	5,1-5,5	0,70	5,1-5,5	0,85
5,6-5,7	0,30	5,6-6,0	0,40	5,6-6,0	0,50
		6,1-6,5	0,20	6,1-6,5	0,25
				6,6-6,7	0,20

Trvalé travní porosty

lehká půda		střední ůda		těžká ůda
pH	t CaO. ha-1	pH	t CaO. ha-1	pH	t CaO. ha-1
do 4,5	0,50	do 4,5	0,70	do 4,5	0,90
6-5,0	0,30	4,6-5,0	0,50	4,6 - 5,0	0,70

Vinice

lehká půda		střední půda		těžká půda
pH	t CaO. ha-1	pH	t Ca0 . ha-1	pH	t CaO. ha-1
do 4,5	0,60	do 4,5	1,00	do 4,5	1,30
4,6-5,0	0,45	4,6-5,0	0,70	4,6 -5,0	0,90
5,1-5,5	0,30	5,1-5,5	0,50	5,1-5,5	0,60
5,6-6,0	0,20	5,6 - 6,5	0,30	5,6 -6,5	0,40
				6,6-6,9	0,20

Chmelnice

pH	lehká půda	střední půda	těžká půda
t CaO . ha-1
do 4,5	0,60	1,00	1,30
4,6 - 5,0	0,45	0,70	0,90
5,1 - 5,5	0,30	0,50	0,60
5,6 - 6,5	0,20	0,30	0,40
6,6 - 6,9	0,20	0,20	0,20

Příloha č. 6 Principy chemických rozborů lesních pozemků

1. Stanovení vlhkosti

Přesná navážka půdy se suší při teplotě 105 °C do konstantní hmotnosti. Z rozdílu hmotností před a po vysušení se vypočítá vlhkost půdního vzorku.

2. Stanovení půdní reakce
Mezi vyluhovacím roztokem a půdou se ustavuje rovnováha mezi ionty vodíku v roztoku a ionty vodíku vázanými v sorpčním komplexu půdy. Aktivita iontů vodíku se měří v půdní suspenzi skleněnou iontově selektivní elektrodou.

3. Stanovení oxidovatelného uhlíku
Uhlík se oxiduje za horka přebytkem chromsírové směsi. Nezreagovaný dvojchroman je stanoven titrací nebo spektrofotometricky. Variantně lze použít automatické analyzátory uhlíku, ve kterých se uvolněný CO₂ po dokonalém spálení přesné navážky vzorku stanoví vhodnou detekční technikou (například infračervenou spektroskopií).

4. Stanovení celkového dusíku
Vzorek se rozkládá metodou podle Kjeldahla. V mineralizátu se stanoví obsah dusíku titrací po destilaci nebo spektrofotometricky. Variantně lze použít automatické analyzátory založené na stanovení dusíku podle Dumase.

5. Stanovení fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a dalších prvků v extraktu půdy lučavkou královskou

Upravený vzorek půdy se extrahuje směsí kyseliny chlorovodíkové a kyseliny dusičné (3+1,v+v) za varu. Obsahy jednotlivých prvků se stanoví metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu, plamenovou atomovou absorpční spektrofotometrií nebo v případě fosforu spektrofotometricky.

6. Stanovení obsahu přijatelných živin podle Mehlicha III
Půda se extrahuje kyselým roztokem, který obsahuje fluorid amonný pro zvýšení rozpustnosti různých forem fosforu vázaných na železo a hliník. V roztoku je přítomen i dusičnan amonný, který příznivě ovlivňuje desorpci draslíku, hořčíku a vápníku. Kyselá reakce vyluhovacího roztoku je nastavena kyselinou octovou a kyselinou dusičnou. Vyluhovací roztok dobře modeluje přístupnost živin v půdě pro rostliny. Koncentrace hořčíku a vápníku v extraktu se stanoví metodou atomové absorpční spektrofotometrie po odstranění rušivých vlivů přídavkem lanthanu. Koncentrace draslíku se stanoví metodou plamenové fotometrie a koncentrace fosforu se stanoví spektrofotometricky po reakci s molybdenanem v kyselém prostředí jako molybdenová modř. Stanovení draslíku, hořčíku, fosforu a vápníku je možné i metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu. Ve všech případech se využívá metoda kalibrační křivky. V extraktu je možno stanovit některé další prvky.

7. Stanovení mědi, zinku, manganu a železa v extraktu podle Lindsaye a Norvella
Půda se extrahuje roztokem: 0,1 mol.l^-1 triethanolaminu, 0,01 mol.l^-1 chloridu vápenatého a 0,005 mol.l^-1 DTPA(kyselina dietylentriaminopentaoctová), pH upraveno na hodnotu 7,3. Extrakce probíhá za definovaných podmínek při poměru půda : extrakční roztok 1:2 (w/v). Stanovení jednotlivých prvků se provádí metodou atomové absorpční spektrofotometrie, případně metodou optické emisní spektrometrie v indukčně vázaném plazmatu metodou kalibrační křivky.

8. Stanovení kationtové výměnné kapacity a výměnné acidity
Kationty vázané v sorpčním komplexu půdy se vytěsní extrakcí půdy zředěným roztokem chloridu barnatého. V extraktu se stanoví obsah vápníku, hořčíku, draslíku, sodíku, hliníku, železa a manganu metodou ICP-AES nebo metodou AAS. Výsledná kationtová výměnná kapacita se vypočte součtem zastoupení draslíku, vápníku, hořčíku a sodíku v sorpčním komplexu půdy. Podíl nasycení ionty vodíku se zjistí titrací extraktu do hodnoty pH = 7,8 nebo z obsahu hliníku, železa a manganu.

9. Stanovení vybraných prvků po mineralizaci na suché cestě
Vzorek se spaluje za postupného nárůstu teploty při 550 °C. Popel se rozpustí v kyselině dusičné. Výsledná koncentrace kyseliny je 2 mol.1^- 1. V mineralizátu se stanoví obsah fosforu, draslíku, vápníku, hořčíku a případně dalších prvků spektrofometricky a metodou AAS nebo metodou ICP-AES.

Příloha č. 7 Mikrobiologické rozbory zemědělských půd

1. Principy mikrobiálních rozborů zemědělských půd
Stanovení abundance a aktivity půdní mikroflóry měřením respiračních křivek
(ISO DIS 17155)
Čerstvé půdní vzorky s obsahem vody odpovídající 40-60% maximální vodní kapacity jsou před zahájením měření preinkubovány 3-4 dny při konstantní teplotě. Doporučená teplota se pohybuje v rozmezí 20-25°C. Během měření je v pravidelných intervalech (doporučeno každou hodinu) stanoven uvolněný oxid uhličitý nebo spotřebovaný kyslík. Rychlost bazální respirace je definována jako množství uvolněného CO ₂ nebo spotřebovaného O ₂ za jednotku času bez přídavku substrátu. Respirační křivky jsou měřeny po přídavku snadno rozložitelného substrátu (např. glukózy). Měření probíhá, dokud nedojde k poklesu rychlosti respirace. Pro měření respirace lze použít jakékoliv zařízení umožňující kontinuální měření uvolněného oxidu uhličitého nebo spotřebovaného kyslíku.
Z respiračních křivek jsou odečteny hodnoty parametrů charakterizující biomasu a aktivitu mikrobiálního společenstva: substrátem indukované respirace, lag fáze, růstové rychlosti a času t _peakmax . Substrátem indukovanou respirací rozumíme konstantní zvýšenou rychlost respirace bezprostředně po přídavku substrátu, lag fází dobu do zahájení exponenciálního růstu rychlosti respirace a růstovou rychlostí rychlostní konstantu naměřenou během exponenciálního růstu ry chlosti respirace. Čas t _peakmax je doba od přídavku substrátu do maximální respirační rychlosti. Z podílu bazální a substrátem indukované respirace je vypočtena hodnota respiračního aktivačního kvocientu Q _R .
Nitrifikační potenciál - rychlý test měřením rychlosti oxidace amonných iontů
(ISO DIS 15685)
Rychlost oxidace amonných iontů na dusitanové je měřena během 6 hodin inkubace v půdní suspenzi pufrované na pH 7.2. Substrát je k suspenzi přidán ve formě síranu amonného. Oxidace dusitanů na dusičnany je inhibována přídavkem chlorečnanu sodného. Dusitanové ionty jsou stanoveny vhodnou analytickou metodou.
Ke zjištěni, zda půda obsahuje kontaminant, který ovlivňuje nitrifikaci, se použije kontrolní půdní vzorek se známou hodnotou nitrifikačního potenciálu v rozmezí 500-800 ng N.g ^-1 . h ^-1 . Vzorky zkoušené a kontrolní půdy jsou preinkubovány dva dny při vlhkosti odpovídající obsahu vody při 60 % maximální vodní kapacity. Poté je připraven směsný vzorek v poměru 1:1 (přepočteno na suchou půdu). Směsný vzorek a vzorky půd zkoušené a kontrolní jsou inkubovány 1 den při teplotě 20°C a poté je v nich stanoven nitrifikační potenciál.

2. Kritéria hodnocení
Stanovení abundance a aktivity půdní mikroflóry měřením respiračních křivek
Kontaminované půdy vykazují vyšší hodnoty Q _R a delší dobu lag fáze a t _peakmax . Hodnoty Q _R >0.3 nebo lag fáze>20 h a t _peakmax >50h při Q _R 0.2-0.3 indikují kontaminovanou půdu.
Nitrifikační potenciál - rychlý test měřením rychlosti oxidace amonných iontů
Zkoušená pů da je považována za kontaminovanou, pokud nitrifikační potenciál směsného vzorku je menší než 90% průměrné hodnoty nitrifikačních potenciálů vzorků zkoušené a kontrolní půdy stanovené odděleně.
A _S + SD < 0.9*A _vyp
A _S - aktivita směsného vzorku
A _prum - aktivita vypočtená jako průměr kontrolní a zkoušené půdy
SD - směrodatná odchylka.

Příloha č. 8 Fyzikální rozbory zemědělských půd

Stanovení zrnitostního složení.
Postup stanovení: Půdní částice se podle velikost i dělí do podílů zrnitostních frakcí. Základním dělítkem skeletu od jemnozemě je rozměr 2 mm, který byl zvolen proto, že je horní hranicí kapilárního pohybu vody. Pro třídění zrnitostních frakcí se nejčastěji používá sedimentační pipetovací metoda. Spočívá v tom, kdy z určitých hloubek sedimentující suspenze v sedimentačním válci se po uplynutí příslušných dob odebírá malý podíl, který se po vysušení váží. Výsledky zrnitostního rozboru se zpravidla upravují do tabulky.
Kritéria hodnocení: Pro agronomické účely slouží Klasifikační stupnice zemin podle Nováka, která třídí půdy podle zastoupení frakce pod 0,01 mm.

Obsah částic (zrn) menších 0,01 mm v %	Označení druhu půdy	Klasifikace půdy
0 - 10	písčitá P		lehká
10 - 20	hlinitopísčitá HP		lehká
20 - 30	písčitohlinitá PH		středně těžká
30 - 45	hlinitá H		středně těžká
45 - 60	jílovitohlinitá JH		těžká
60 - 75	jílovitá JV		těžká
přes 75	jíl (nebo prchlice) J		těžká

Stanovení obsahu skeletu.
Postup stanovení: Vodou v odměrném válci se stanoví objem vzorku, ten se rozdělí síty na jednotlivé frakce, jejichž objem se postupně stanoví opět v odměrném válci. Výsledek - objem jednotlivých frakcí se vyjádří v % celkového objemu vzorku.
Kritéria hodnocení: Klasifikační stupnice, vytvořená pro komplexní průzkum půd, dělí půdu na jemnozem (pod 2 mm) a skelet. Ten je tvořen třemi frakcemi (hrubý písek 2-4 mm, štěrk 4-30 mm, kamení nad 30 mm). Rozsah použití je vhodný pro větší vzorky (řádově kg), odebrané výlučně pro toto stanovení.
Obsah skeletu v ornici do 20% zpravidla nepůsobí nepříznivě ani na růst rostlin, ani při obdělávání. Vyšší objem jde na úkor jemnozemě a zvlášť nepříznivě se projevují vrstvy skeletu s těžkým jílovým tmelem.
Stanovení fyzikálních vlastností.
Postup stanovení: Fyzikálními vlastnostmi se rozumí ukazatele, zjišťované na neporušeném vzorku zeminy, odebraném do kovového kroužku. Postup je vhodný pro jemnozrnné soudržné zeminy bez hrubého skeletu nebo velkých organických zbytků. U vzorku, odebraného nejlépe ze sondy, se zjišťuje hmotnost čerstvého, vodou nasyceného, odsátého a vysušeného vzorku a stanovením jeho zdánlivé hustoty se získají základní údaje pro výpočet hledaných ukazatelů: objemová vlhkost momentní (okamžitá, původní), maximální kapilární vodní kapacita, momentní (původní) vzdušnost, minimální vzdušná kapacita, nasáklivost, objemová hmotnost redukovaná (suché půdy), pórovitost.
Kritéria hodnocení vyjadřují vlastnosti půdy. Momentní vlhkost (objemová %) a momentní vzdušnost (objemová %) závisí na konkrétní situaci a klimatu. Maximální kapilární vodní kapacita (objemová %) - čím hrubozrnnější půdy, tím menší. U jemnozrnných, vazkých a ulehlých půd je větší (bývá 20 - 40%). Minimální vzdušná kapacita (objemová %) - pod 10% u polních půd a pod 5% lučních půd - náchylné k zamokření, je-li to trvalý stav - půdy zamokřené, nad 20% u polí - půdy vysychavé, je-li to trvalý stav - půdy výsušné. Nasáklivost (objemová %) - udává nasycení celého sloupce zeminy, tzv. kapilárních pórů. U jílovitých půd je vyšší než u písčitých. Podle objemové hmotnosti suché půdy a podle pórovitosti můžeme přibližně hodnotit strukturní stav humusového horizontu středně těžkých a těžkých půd (Kutílek, 1966):

Strukturní stav humusového horizontu	Objemová hmotnost suché půdy g . cm-3	Pórovitost %
výborný	méně než 1,2	více než 54
dobrý	1,2 - 1,4	46 - 54
nevyhovující	1,4 -1,6	39 - 46
nestrukturní	1,6 -1,8	31 - 39. ".