Vyhláška Ministerstva zemědělství kterou se stanoví požadavky na odběr vzorků a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 17 odst. 8 zákona č. 91/1996 Sb. , o krmivech, ve znění zákona č. 244/2000 Sb. , (dále jen "zákon") k provedení § 4 odst. 12:
Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů
(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1a) a upravuje požadavky na odběr vzorků, principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsob uchovávání vzorků.
(2) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů prováděném v rámci odborného dozoru a zkoušení (§ 16 až 19 zákona) se používají postupy uvedené v této vyhlášce.
(3) Odběr vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů zahrnuje odběr dílčích vzorků pro účely sestavení souhrnného a konečného vzorku, odběr dílčích vzorků pro účely stanovení pracovní přesnosti míchacího zařízení a pro účely posouzení homogenity doplňkových látek a aminokyselin v premixech a krmivech s použitím premixů (dále jen "homogenita") a způsob označování a uchovávání konečných, případně dílčích vzorků včetně vyhotovení protokolu o jejich odběru. Toto ustanovení se nevztahuje na odběr vzorků pro stanovení přítomnosti mikroorganismů a reziduí pesticidů , který se provádí podle zvláštního právního předpisu.2)
(1) Při odběru dílčího vzorku, za který se považuje hmotnostní část jedné partie získaná jedním náběrem , se používají pomůcky a zařízení uvedené v příloze č. 1 této vyhlášky.
(2) Minimální počet dílčích vzorků podle druhu krmiva, doplňkové látky a premixu a v návaznosti na hmotnost nebo počet obalů vzorkované partie je uveden v příloze č. 2 sloupci 2 této vyhlášky.
(3) U krmiv, doplňkových látek a premixů balených do obalů o hmotnosti nižší než 1 kg nebo o objemu nižším než 1 litr se považuje za dílčí vzorek vždy obsah jednoho balení, například obsah jedné krabice, sáčku nebo bloku krmiva.
(4) Postup odběru dílčích vzorků podle odstavců 2 a 3 se nevztahuje na odběr dílčích vzorků pro posouzení homogenity3) doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva vyrobeného s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení.
(5) Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu se odebírají dílčí vzorky nejméně z pěti obalů.
(6) Za vzorkovanou partii se považuje množství krmiva, doplňkové látky nebo premixu, které vykazuje jednotnost svým vnějším uspořádáním, označením a místním uložením. Pokud při odběru dílčích vzorků neumožňuje velikost, uložení a přístupnost partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu odběr vzorků ze všech míst partie, vzorkuje se a označí za vzorkovanou partii ta její část nebo hmotnost, z níž byly dílčí vzorky odebrány.
(7) Při odběru dílčích vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení se odebírá 10 dílčích vzorků z posuzovaného obsahu míchacího zařízení způsobem uvedeným v příloze č. 16.
(1) Celková hmotnost všech odebraných dílčích vzorků jedné partie krmiva, doplňkové látky nebo premixu tvoří souhrnný vzorek; jeho minimální hmotnost je stanovena v příloze č. 3 sloupci 2. Redukovaný vzorek je reprezentativní část souhrnného vzorku, ze kterého se získá dělením. Konečný vzorek je část redukovaného vzorku nebo homogenizovaný souhrnný vzorek.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu nebo pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení a pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech.
(3) Při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu tvoří dílčí vzorky z jednoho obalu vždy jeden souhrnný vzorek.
(4) Při odběru vzorků pro posouzení pracovní přesnosti míchacích zařízení tvoří dílčí vzorek odebraný z míchacího zařízení vždy jeden souhrnný vzorek, který je považován současně i za vzorek konečný.
(5) Při odběru vzorků pro stanovení přítomnosti nebo obsahu nežádoucích látek a zakázaných látek a produktů v krmivech s výjimkou stanovení obsahu dioxinů a dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů je stanoven minimální počet souhrnných vzorků, který je uveden v příloze č. 4 sloupci 2 této vyhlášky; minimální hmotnost těchto vzorků nesmí být menší než čtyři kilogramy nebo u kapalných forem nesmí být objem menší než čtyři litry.
(6) Za vzorek, který reprezentuje vzorkovanou partii nebo subpartii, je považován souhrnný vzorek.
(7) Stanovení obsahu dioxinů, jakož i určení obsahu dioxinům podobných polychlorovaných bifenylů se provádí v laboratorním vzorku.
(1) Ze souhrnného nebo redukovaného vzorku se vyhotoví nejméně tři konečné vzorky, které tvoří množství souhrnného vzorku určené pro zkoušení; minimální hmotnost konečného vzorku je uvedena v příloze č. 5 sloupci 2.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na souhrnné vzorky při odběru vzorků pro posouzení homogenity doplňkové látky v partii premixu nebo krmiva s použitím premixu a pro posouzení pracovní přesnosti míchacího zařízení, u nichž souhrnný vzorek tvoří současně konečný vzorek.
(3) Postup odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů je uveden v příloze č. 6 této vyhlášky.
(4) Vzorky určené k laboratornímu zkoušení se neprodleně doručí spolu s protokolem o odběru vzorku do příslušné laboratoře.4)
(1) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů se konečné vzorky uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsně uzavíratelných obalech. Obaly s konečnými vzorky se uzavřou a uzávěr obalu se opatří plombou nebo pečetí tak, aby bylo vyloučeno otevření obalu bez poškození pečetě nebo plomby. Pečeť nebo plomba se zajistí tak, aby nebyla po otevření obalu použitelná.
(2) Konečné vzorky se při odběru označují nejméně těmito údaji:
a) názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu,
b) obchodním jménem a sídlem právnické osoby, která zajistila odběr konečného vzorku při odběru vzorků na vyžádání,
c) jménem a příjmením (dále jen "jméno") fyzické osoby, která prováděla odběr.
(3) Označení vzorku se zajistí tak, aby bylo pevně spojeno se vzorkem, jeho pečetí nebo plombou.
(4) Ustanovení odstavců 1 , 2 a 3 se nevztahuje na dílčí vzorky odebrané pro posouzení homogenity a pracovní přesnosti míchacích zařízení.
(5) Při odběru dílčích vzorků pro posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se dílčí vzorky, které jsou i konečnými vzorky, uchovávají v čistých, suchých, vlhkost nepropouštějících, vzduchotěsně uzavíratelných obalech. Obaly se vzorky se uzavřou a označí vždy těmito údaji:
a) názvem vzorkovaného krmiva, doplňkové látky, premixu nebo u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti ověřovaným typem míchacího zařízení,
b) obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem fyzické osoby, která je výrobcem krmiva, doplňkové látky a premixu, u vzorků pro posouzení pracovní přesnosti obchodním jménem a sídlem právnické osoby nebo jménem fyzické osoby, která je majitelem míchacího zařízení,
c) jménem fyzické osoby, která prováděla odběr vzorku.
(6) Při odběru vzorků krmiv, doplňkových látek a premixů určených pro zkoušení fotolabilních látek se musí konečné vzorky uchovávat v obalech, které zabrání přístupu světla.
(1) O každém odběru konečného vzorku krmiva, doplňkové látky a premixu se vyhotoví protokol, který umožní přesnou identifikaci každé vzorkované partie tak, aby nemohlo dojít k záměně vzorků. Protokol o odběru vzorku se připojí ke každému konečnému vzorku. Pro účely posouzení homogenity nebo pracovní přesnosti míchacích zařízení se o odběru všech vzorků pořizuje pouze jeden protokol.
(2) Protokol obsahuje vždy tyto údaje:
a) jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, která dodala, dovezla nebo vyrobila vzorkované krmivo, doplňkovou látku nebo premix,
b) jméno a bydliště fyzické osoby nebo obchodní jméno a sídlo právnické osoby, pokud jí bylo vzorkované krmivo, doplňková látka nebo premix dodán,
c) název vzorkovaného krmiva, doplňkové látky nebo premixu a hmotnost nebo objem vzorkované partie,
e) sídlo orgánu odborného dozoru,1) který zajistil odběr vzorku,
f) jméno fyzické osoby, která prováděla odběr,
h) plán vzorkování s uvedením míst odběru dílčích vzorků, pokud byl zpracován,
Laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
(1) V rámci provádění odborného dozoru a zkoušení se používají metody laboratorního zkoušení stanovené předpisy Evropských společenství. Pokud předpisy metodu nestanoví, provádí se kontrola podle ostatních metod laboratorního zkoušení, jejichž principy jsou uvedeny v přílohách této vyhlášky.
(2) Seznam a principy metod laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů jsou uvedeny v přílohách č. 9 až 14. Úplné postupy metod uvedených v přílohách č. 9 až 12 a vzorkovací pomůcky podle přílohy č. 1 se zveřejňují ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského5) .
(3) Pokud není princip metody pro zkoušení daného znaku uveden v přílohách č. 9 až 14, použije se metoda uvedená ve Věstníku Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen "Věstník"), řada Národní referenční laboratoř, díl č. 3, a není-li jí, použije se jiná vhodná metoda, která odpovídá dosažené úrovni vědeckého a technického poznání. Obecné charakteristiky, které musí metody zkoušení splňovat, definuje přímo použitelný předpis Evropských společenství 6) .
(1) Pro laboratorní zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů, s výjimkou fyzikálního, smyslového a speciálního zkoušení, se konečný vzorek upravuje na zkušební vzorek. Zkušební vzorek je reprezentativní část konečného vzorku upravená způsobem uvedeným v příloze č. 7 této vyhlášky.
(2) Vzorek se upravuje tak, aby nedošlo k jeho kontaminaci nebo ke změně jeho složení. Mletí, promíchávání a prosévání se provádí co nejrychleji, aby byl vzorek co nejméně vystaven vlivu vzduchu a světla. Na úpravu vzorku nelze použít mlýnky ani jiné přístroje, které by mohly způsobit zahřátí vzorku nad 40 °C. Vzorek zvláště citlivý na zahřátí se rozdrtí ručně. Mimo to je třeba zajistit, aby zdrojem kontaminace stopovými prvky nebyly samotné přístroje.
(3) Pokud vzorek nemůže být upraven, aniž by se podstatným způsobem změnil obsah jeho vlhkosti, stanovuje se obsah vlhkosti před úpravou a po úpravě v souladu s metodou uvedenou v příloze č. 7.
(1) Zkušební vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů se po skončení zkoušek uchovávají způsoby uvedenými v příloze č. 8 této vyhlášky.
(2) Vzorky krmiv, doplňkových látek a premixů podléhající zkáze se nejdéle do 24 hodin upraví tak, aby mohly být použity ke zkoušení v původním stavu anebo se předsuší; vydělená část vlhkého vzorku se uloží v neprodyšném obalu v chladicím boxu při teplotě 0 až + 5°C minimálně po dobu, než bude ukončeno zkoušení vzorku.
Chemické zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů
(1) K chemickému zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů se používají výhradně chemikálie analyticky čisté nebo chemicky čisté, není-li v přílohách č. 7 až 14 této vyhlášky stanoveno jinak. Při stanovení stopových prvků se čistota zkušebních chemikálií ověřuje samostatným pokusem (slepý pokus).
(2) Pro přípravu roztoků, pro ředění, oplachování nebo promývání se používá destilovaná nebo demineralizovaná voda anebo rozpouštědlo nebo ředidlo uvedené v přílohách č. 7 až 14 této vyhlášky.
(3) Koncentrace roztoků se vyjadřuje buď v hmotnostních nebo objemových procentech, nebo se vyjadřuje jako koncentrace látková (mol/l) nebo hmotnostní (mg/l, mg/ml).
(1) Výsledkem chemické zkoušky krmiva, doplňkové látky nebo premixu je průměrná hodnota získaná nejméně ze dvou analýz provedených na dvou navážkách vzorku, pokud se výsledek analýz neodchyluje o větší hodnotu, než je hodnota meze opakovatelnosti /r/ (dále jen "opakovatelnost"), uvedená v přílohách č. 9 a 10 této vyhlášky. Pro vyjádření výsledku analýz se jako parametr přidružený k výsledku měření udává nejistota měření.
(2) Opakovatelnost je hodnota, o které lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek opakovatelnosti. Podmínky opakovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na identickém materiálu, v téže laboratoři, týmž pracovníkem, za použití téhož vybavení, během krátkého časového rozmezí.
(3) Není-li hodnota opakovatelnosti uvedena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15 této vyhlášky.
(4) Výsledek chemické zkoušky se vyjadřuje v jednotkách uvedených v přílohách č. 9 až 14 této vyhlášky. Při stanovení původní vlhkosti krmiva, doplňkové látky nebo premixu se výsledky přepočítávají na původní sušinu.
(5) Není-li u metody uvedeno jinak, vyjadřují se výsledky po zaokrouhlení
takto:
pro vyjádření obsahu v jednotkách mg/kg:
|
pro obsah do 9,99 mg/kg |
s přesností na 0,01 mg/kg |
|
pro obsah od 10,0 do 99,9 mg/kg |
s přesností na 0,1 mg/kg |
|
pro obsah od 100 do 999 mg/kg |
s přesností na 1 mg/kg |
|
pro obsah od 1000 do 9999 mg/kg |
s přesností na 10 mg/kg |
|
pro obsah od 10000 do 99999 mg/kg |
s přesností na 100 mg/kg |
|
pro obsah nad 100 000 mg/kg |
s přesností na 1000 mg/kg |
pro vyjádření obsahu v %:
|
pro obsah do 0,999 % |
s přesností na 0,001 % |
|
pro obsah od 1,0 do 9,99 % |
s přesností na 0,01 % |
|
pro obsah nad 10,0 % |
s přesností na 0,1 % |
Pro vyjádření obsahu vitaminu A v m.j./kg
|
do 999 m.j./kg |
s přesností na 1 m.j./kg |
|
od 1 000 do 9 999 m.j./kg |
s přesností na 10 m.j./kg |
|
od 10 000 do 99 999 m.j./kg |
s přesností na 100 m. j. /kg |
|
od 100 000 do 999 999 m.j./kg |
s přesností na 1 000 m.j./kg |
|
nad 1 000 000 m.j./kg |
s přesností na 10 000 m.j./kg |
(6) Mez reprodukovatelnosti /R/ (dále jen "reprodukovatelnost") je hodnota, o níž lze předpokládat, že s pravděpodobností 95 % bude nižší nebo rovna absolutní hodnotě rozdílu mezi dvěma výsledky zkoušek získaných za podmínek reprodukovatelnosti. Podmínky reprodukovatelnosti jsou podmínky, kdy se nezávislé výsledky zkoušek získají stejnou metodou, na identickém materiálu v různých laboratořích, různými pracovníky, používajících různá vybavení. Reprodukovatelnost nezahrnuje chybu odběru vzorku.
(7) Hodnoty reprodukovatelnosti pro jednotlivé metody zkoušení jsou uvedeny v přílohách č. 9 a 10 této vyhlášky. Není-li hodnota reprodukovatelnosti stanovena, vypočítá se postupem uvedeným v bodě 8 přílohy č. 15 této vyhlášky.
(8) Mez stanovitelnosti je hodnota udávající nejmenší množství stanovované látky, které lze spolehlivě kvantifikovat.
(1) Nejistota měření je parametr přidružený k výsledku měření, který charakterizuje rozptýlení hodnot, které mohou být důvodně přisuzovány k měřené veličině. U výsledku zkoušek se uvádí rozšířená nejistota měření vypočtená za použití koeficientu rozšíření rovnajícího se 2, což odpovídá hladině spolehlivosti alespoň 95 %.
(2) Výtěžnost je účinnost separace stanovované látky ze složité matrice. Stanovení výtěžnosti je možno provést bud analýzou certifikovaného referenčního materiálu se známým obsahem stanovované látky, nebo známým přídavkem stanovované látky do matricového slepého vzorku a zpětným stanovením jeho obsahu.
(3) Pokud jde o nežádoucí látky, včetně dioxinů a PCB s dioxinovým efektem, považuje se produkt určený ke krmení zvířat za nevyhovující stanovenému maximálnímu obsahu, jestliže při zohlednění rozšířené nejistoty měření a korekce na výtěžnost překročí výsledek analýzy maximální obsah. K posouzení splnění požadavku se použije analyzovaná koncentrace korigovaná na výtěžnost a odečtená rozšířená nejistota měření. Tento postup nelze použít při mikroskopickém rozboru. Výsledek analýzy, pokud použitá analytická metoda umožní odhad nejistoty měření a poměr výtěžnosti, se uvede
a) jako korigovaný nebo nekorigovaný na výtěžnost, přičemž musí být uveden způsob zjištění výtěžnosti a její hodnota,
b) ve tvaru "x ± U", kde x je výsledek analýzy a U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který odpovídá hladině spolehlivosti alespoň 95 %.
Zkoušení homogenity3) doplňkových látek a aminokyselin v partii premixu nebo krmiv s použitím premixů se provádí pomocí doplňkové látky nebo přidané aminokyseliny. Při posuzování pracovní přesnosti míchacího3) zařízení se používá doplňková látka, která při laboratorním zkoušení vykazuje nejnižší hodnotu opakovatelnosti a reprodukovatelnosti pro ověřovaný obsah.
Zrušují se:
1. Vyhláška č. 222/1996 Sb., kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsobu uchovávání vzorků podléhajících zkáze.
2. Vyhláška č. 16/2000 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 222/1996 Sb., kterou se stanoví metody odběru vzorků, metody laboratorního zkoušení krmiv, doplňkových látek a premixů a způsobu uchovávání vzorků podléhajících zkáze.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 2001.
Ministr:
Ing. Fencl v. r.
1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.
1a) Směrnice Rady 70/373/EHS ze dne 20. července 1970 o zavedení metod odběru
vzorků a analytických metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Rady 72/275/EHS ze dne 20. července 1972, kterou se mění směrnice
o zavedení metod odběru vzorků a analytických metod Společenství
pro úřední kontrolu krmiv.
První směrnice Komise 71/250/EHS ze dne 15. června 1971, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 81/680/EHS ze dne 30. července 1981, kterou se mění směrnice
71/250/EHS, 71/393/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS, 74/203/EHS, 75/84/EHS,
76/372/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických metod
Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/54/ES ze dne 16. července 1998, kterou se mění směrnice
71/250/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS a zrušuje směrnice 75/84/EHS.
Směrnice Komise 1999/27/ES ze dne 20. dubna 1999, kterou se stanoví analytické
metody Společenství pro stanovení amprolia, diclazurilu a carbadoxu
v krmivech, mění směrnice 71/250/EHS a 73/46/EHS a zrušuje směrnice
74/203/EHS.
Druhá směrnice Komise 71/393/EHS ze dne 18. listopadu 1971, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 73/47/EHS ze dne 5. prosince 1972, kterou se mění druhá
směrnice Komise ze dne 18. listopadu 1971, kterou se stanoví analytické
metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 81/680/EHS ze dne 30. července 1981, kterou se mění směrnice
71/250/EHS, 71/393/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS, 74/203/EHS, 75/84/EHS,
76/372/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických metod
Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 84/4/EHS ze dne 20. prosince 1983, kterou se mění směrnice
71/393/EHS, 72/199/EHS a 78/633/EHS týkající se stanovení analytických
metod Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/64/ES ze dne 3. září 1998, kterou se stanoví analytické
metody Společenství pro stanovení aminokyselin, tuků a olachindoxu
v krmivech a kterou se mění směrnice 71/393/EHS.
Třetí směrnice Komise 72/199/EHS ze dne 27. dubna 1972, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha
I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody
Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 98/54/ES ze dne 16. července 1998, kterou se mění směrnice
71/250/EHS, 72/199/EHS, 73/46/EHS a zrušuje směrnice 75/84/EHS.
Směrnice Komise 1999/27/ES ze dne 20. dubna 1999, kterou se stanoví analytické
metody Společenství pro stanovení amprolia, diclazurilu a carbadoxu
v krmivech, mění směrnice 71/250/EHS a 73/46/EHS a zrušuje směrnice
74/203/EHS.
Čtvrtá směrnice Komise 73/46/EHS ze dne 5. prosince 1972, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha
I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody
Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
První směrnice Komise 76/371/EHS ze dne I. března 1976, kterou se stanoví
metody odběru vzorků Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Sedmá směrnice Komise 76/372/EHS ze dne 1. března 1976, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 94/14/ES ze dne 29. března 1994, kterou se mění sedmá
směrnice 76/372/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství
pro úřední kontrolu krmiv.
Osmá směrnice Komise 78/633/EHS ze dne 15. června 1978, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Devátá směrnice Komise 81/715/EHS ze dne 31. července 1981, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Desátá směrnice Komise 84/425/EHS ze dne 25. července 1984, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Jedenáctá směrnice Komise 93/70/ES ze dne 28. července 1993, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Dvanáctá směrnice Komise 93/117/ES ze dne 17. prosince 1993, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 2003/126/ES ze dne 23. prosince 2003, kterou se stanoví
analytická metoda identifikace složek živočišného původu pro úřední
kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 1999/76/ES ze dne 23. července 1999, kterou se stanoví
analytická metoda Společenství pro stanovení lasalocidu sodného v krmivech.
Směrnice Komise 1999/79/ES ze dne 27. července 1999, kterou se mění třetí
směrnice Komise 72/199/EHS ze dne 27. dub-na 1972, kterou se stanoví
analytické'metody Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 2000/45/ES ze dne 6. července 2000, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro stanovení vitaminu A, vitaminu E a
tryptofanu v krmivech.
Směrnice Komise 2002/70/ES ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví
požadavky pro určení obsahu dioxinu a dioxinům podobných PCB v krmivech.
Směrnice Komise 93/28/EHS ze dne 4. června 1993, kterou se mění příloha
I třetí směrnice 72/199/EHS, kterou se stanoví analytické metody Společenství
pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 92/89/EHS ze dne 3. listopadu 1992, kterou se mění příloha
I čtvrté směrnice 73/46/EHS, kterou se stanoví analytické metody
Společenství pro úřední kontrolu krmiv.
Směrnice Komise 2005/6/ES ze dne 26. ledna 2005 o změně směrnice 71/250/EHS,
pokud jde o uvádění a interpretaci výsledků analýz podle směrnice
2002/32/ES.
Směrnice Komise 2005/7/ES ze dne 27. ledna 2005 o změně směrnice 2002/70/ES,
kterou se stanoví požadavky pro určení obsahu dioxinů a PCB s
dioxinovým efektem v krmivech.
2) Vyhláška č. 294/1997 Sb., o mikrobiologických požadavcích na potraviny, způsobu jejich kontroly a hodnocení, ve znění vyhlášky č. 91/1999 Sb.
3) § 7 zákona č. 91/1996 Sb. , ve znění zákona č. 244/2000 Sb.
4) § 17 zákona č. 91/1996 Sb. , ve znění zákona č. 244/2000 Sb.
5) § 10 zákona č. 147/2002 Sb. , o ústředním kontrolníma zkušebním ústavu zemědělském, ve znění pozdějších předpisů.
6) Příloha III nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat.
Z důvodu rozsáhlosti přílohy prozatím neuvádíme