Zákon o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ VÝKON ROZHODNUTÍ O ZAJIŠTĚNÍ MAJETKU A SPRÁVA ZAJIŠTĚNÉHO MAJETKU, VĚCÍ A JINÝCH MAJETKOVÝCH HODNOT
(1) Tento zákon stanoví postup při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku nebo jeho určené části1) (dále jen "majetek") a při jeho správě.
(2) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí na správu zaknihovaných cenných papírů1a) , nemovitosti1b) a jiné majetkové hodnoty1c) , o jejichž zajištění bylo rozhodnuto v trestním řízení, a při správě věcí1d) vydaných či odňatých v trestním řízení; to neplatí, převzal-li orgán činný v trestním řízení jednotlivou věc do úschovy za účelem provedení důkazu.
(3) Ustanovení tohoto zákona o postupu soudu se obdobně užijí na postup státního zástupce. Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku se obdobně užijí také na postup policejního orgánu, který o zajištění majetku rozhodl, vyzval k vydání věci nebo vydal příkaz k odnětí věci podle zvláštního právního předpisu1e) ; policejní orgán potřebuje ke všem rozhodnutím nebo opatřením týkajícím se správy zajištěného majetku předchozí souhlas státního zástupce. O úkonech, jimiž se zasahuje do základních práv a svobod a o kterých podle zvláštního právního předpisu1e) rozhoduje v přípravném řízení soudce, rozhoduje podle tohoto zákona soudce na návrh státního zástupce.
(4) Podáním obžaloby nebo návrhu na potrestání podle zvláštního právního předpisu1e) přechází správa zajištěného majetku na soud. Státní zástupce předá spolu s obžalobou nebo návrhem na potrestání soudu všechny doklady o úkonech jím učiněných při správě zajištěného majetku.
(5) Ustanovení tohoto zákona o správě zajištěného majetku, v nichž se hovoří o obviněném, se obdobně užijí i na jinou osobu, jejíž majetek byl zajištěn v trestním řízení.
(6) Zajištěné věci, které se podle tohoto zákona skládají do úschovy, skládají se vždy do úschovy soudu.
(7) Nestanoví-li tento zákon jinak, postupuje se při výkonu rozhodnutí o zajištění majetku podle zvláštního právního předpisu1e) .
Opatření k výkonu rozhodnutí o zajištění majetku
(1) Soud, který rozhodl o zajištění majetku (dále jen "zajištění"), učiní všechny úkony nezbytné k výkonu takového rozhodnutí, a to i před nabytím jeho právní moci.
(2) Usnesení o zajištění oznámí soud rovněž dlužníku obviněného a uloží mu, aby místo plnění obviněnému složil předmět plnění do úschovy soudu nebo na soudem určené místo.
(1) Z výkonu rozhodnutí o zajištění jsou vyloučeny věci ve vlastnictví obviněného, které jsou nezbytné k uspokojování životních potřeb obviněného a jeho rodiny nebo k plnění jeho pracovních úkolů, jakož i jiné věci, jejichž prodej by byl v rozporu s dobrými mravy; vyloučeny jsou zejména
b) obvyklé vybavení domácnosti,
c) snubní prsten a předměty obdobné povahy,
d) zdravotnické potřeby a jiné věci, které obviněný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě,
e) hotové peníze do částky 1 000 Kč.
(2) Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče, dávky pomoci v hmotné nouzi a z dávek státní sociální podpory příspěvek na bydlení a dávky státní sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona jednorázově, a dále
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného,
c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění a
d) dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově
do výše součtu měsíčních odůvodněných nákladů na bydlení stanovených zvláštním právním p ř edpisem 2a) prokázaných obviněným a částky životního minima stanovené podle zvláštních právních předpisů na osobu obviněného a osoby, o jejichž výchovu a výživu je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj příjmů.
(1) Soud rozhodne na návrh obviněného nebo osoby, o jejíž výživu a výchovu je obviněný povinen pečovat, zda se ze zajištění vyloučí i jiné věci, než které byly vyloučeny podle § 3 odst. 1 .
(2) Na návrh osoby, která namítá své vlastnické právo k věcem, které byly zajištěny, rozhodne soud o vyloučení takových věcí ze zajištění, jestliže nezjistí skutečnosti, které by důvodnost takového návrhu vážně zpochybňovaly. Nebrání-li tomu důležité důvody, rozhodne soud o návrhu na vyloučení věcí ze zajištění do 10 dnů ode dne jeho doručení.
(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost.
§ 5 Zjišťování majetku podléhajícího zajištění
(1) Ke zjištění rozsahu, obsahu a umístění majetku obviněného může soud vyslechnout obviněného nebo jinou osobu, která má v řízení postavení svědka. Před zahájením výslechu soud obviněného nebo jinou osobu poučí o jejich právech včetně práva odepřít výpověď.
(2) Soud obviněného nebo jinou osobu vyzve, aby v prohlášení o majetku uvedli zejména
a) plátce odměny z pracovněprávního vztahu a výši této odměny,
b) peněžní ústavy, u nichž má obviněný účty, jejich čísla a výši finančních prostředků na nich vedených,
c) dlužníky, u nichž má obviněný pohledávky, jejich výši a lhůtu splatnosti,
d) movité věci a nemovitosti ve vlastnictví nebo spoluvlastnictví obviněného a kde se nacházejí,
e) další majetková práva obviněného.
(3) O prohlášení o majetku sepíše soud protokol, jehož přílohou je seznam majetku předložený obviněným nebo jinou osobou.
(4) Soud vyzve obviněného nebo jinou osobu k novému prohlášení o majetku, pokud zjistí, že se majetkové poměry obviněného změnily.
(5) Soud, který rozhodl o zajištění, bezodkladně o tom vyrozumí orgán, který podle zvláštních právních předpisů2) vede evidenci vlastníků nebo držitelů majetku, který byl zajištěn, a územní pracoviště úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu má obviněný trvalý nebo jiný pobyt; pokud má obviněný takový pobyt v cizině, vyrozumí o zajištění územní pracoviště úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, v jehož obvodu se majetek, který byl zajištěn, nachází. Soud současně tyto orgány vyzve, aby, pokud zjistí, že se s majetkem, který byl zajištěn, nakládá tak, že hrozí zmaření nebo ztížení účelu zajištění, mu tuto skutečnost neprodleně oznámily.
(6) Je-li k převodu nebo k zřízení práva k zajištěnému majetku nutný zápis do evidence vedené podle zvláštních právních předpisů, lze po vyrozumění provedeném podle odstavce 5 takový zápis provést jen s předchozím souhlasem soudu, který o zajištění rozhodl. Byl-li podle zvláštního právního předpisu podán návrh na vklad práva týkajícího se nemovitosti před vydáním usnesení o jejím zajištění a dosud o něm nebylo příslušným orgánem pravomocně rozhodnuto, ztrácí podaný návrh své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o jejím zajištění.
(1) Soud je oprávněn ke zjištění movitých věcí pro účely výkonu rozhodnutí o zajištění nařídit osobní prohlídku obviněného a prohlídku bytu nebo jiných prostor sloužících k bydlení nebo prostor k nim náležejících (dále jen "obydlí") a jiných prostor a pozemků, kde lze předpokládat, že má obviněný svůj majetek; tyto prohlídky vykoná orgán, který je nařídil, nebo policejní orgán.
(2) Obviněný je povinen zpřístupnit orgánu provádějícímu prohlídku všechna místa, kde se jeho movité věci nacházejí. Pokud tuto povinnost nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat si do těchto míst přístup.
(3) Každý, v jehož objektu se nachází obydlí, jiné prostory a pozemky obviněného nebo v jehož objektu se nacházejí věci v majetku obviněného, je povinen orgánu provádějícímu prohlídku tato místa zpřístupnit. Pokud tuto povinnost nesplní, je ten, kdo provádí prohlídku, oprávněn zjednat si do těchto míst přístup.
(4) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3 , sepíše movité věci, jichž se zajištění týká, a nejsou-li movité věci zjištěné při prohlídce uvedeny v rozhodnutí o zajištění majetku, sepíše ty z nich, které nejsou podle tohoto zákona ze zajištění vyloučeny.
(5) Pokud má obviněný právo na vydání nebo dodání movitých věcí, odevzdají se tyto věci soudu nebo na jeho pokyn tomu, kdo je pověřen správou zajištěného majetku.
(6) Každý, kdo má u sebe movité věci z majetku obviněného, je poté, co se o rozhodnutí o zajištění majetku dověděl, povinen bezodkladně o tom uvědomit soud nebo toho, kdo byl pověřen správou zajištěného majetku.
(7) Ten, kdo provádí prohlídku podle odstavců 1 až 3 , přibere v případě potřeby k provedení soupisu movitých věcí nezúčastněnou osobu, zpravidla zástupce orgánu obce.
(8) Soud vyrozumí o tom, které movité věci byly do soupisu zařazeny, obviněného a jeho manžela, popřípadě osobu blízkou obviněnému.
(9) Hrozí-li nebezpečí, že s jednotlivými zjištěnými movitými věcmi vyšší hodnoty nebo jejich souborem bude nakládáno tak, že může být zmařen nebo ztížen účel zajištění, soud vyzve toho, kdo má takovou věc nebo soubor takových věcí u sebe, k jejich vydání podle zvláštního právního předpisu3) nebo podle zvláštního právního předpisu rozhodne o jejich odnětí.4)
(10) Soud doručí pravomocné usnesení o zajištění osobám, o nichž je mu známo, že mají k věci předkupní nebo jiné právo, a vyvěsí je na úřední desce soudu.
§ 7 Zjišťování cenných papírů, peněžních prostředků a jiných majetkových hodnot
(1) Zaknihované cenné papíry soud sepíše poté, kdy se dozví, že tyto cenné papíry jsou pro obviněného evidovány u Střediska cenných papírů, právnické osoby oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo u České národní banky. V případě potřeby nebo v pochybnostech si soud vyžádá od Střediska cenných papírů, právnické osoby oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo od České národní banky zprávu. Po sepsání cenných papírů soud Středisku cenných papírů, právnické osobě oprávněné k vedení části evidence a k výkonu ostatních činností Střediska cenných papírů podle zvláštního právního předpisu nebo České národní bance sdělí, které zaknihované cenné papíry obviněného byly sepsány, datum jejich sepsání a vydá příkaz k registraci pozastavení výkonu práva se sepsanými cennými papíry nakládat.
(2) Byly-li při postupu podle tohoto zákona nalezeny cizozemské peníze, jiné devizové hodnoty nebo vyšší částka peněz v korunách českých, než která je ze zajištění vyloučena, složí se do úschovy soudu.
(3) Vkladní knížky, vkladní listy a jiné formy vkladů, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, se sepíší obdobně jako jiné věci podle tohoto zákona; vždy se složí do úschovy soudu.
(4) Jde-li o vkladní listy, akcie, směnky, šeky nebo jiné listinné cenné papíry anebo o jiné listiny, jejichž předložení je nutné k uplatnění určitého práva, soud podle jejich povahy vyzve toho, kdo má plnit, aby odpovídající plnění odevzdal soudu.
(5) Nelze-li peněžní prostředky na účtu, cenné papíry a jiné majetkové hodnoty náležitě zajistit podle odstavců 1 až 4 , soud provede jejich zajištění podle zvláštního právního předpisu.5)
(1) Jakmile se soud dozví, že obviněný je vlastníkem nemovitosti, na kterou se má vztahovat nebo vztahuje zajištění, ověří to u příslušného katastrálního úřadu. Opis usnesení o zajištění soud zašle příslušnému katastrálnímu úřadu, a pokud to není zřejmé z usnesení, oznámí mu jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození a trvalý nebo jiný pobyt obviněného, a pokud zajištění nepostihuje veškerý majetek obviněného, označí nemovitost, jíž se zajištění týká. Katastrální úřad zapíše obsah sdělení soudu do své evidence vedené podle zvláštního právního předpisu.6)
(2) Soud v případě nutnosti provede ohledání nemovitosti a jejího příslušenství; o době a místě ohledání uvědomí obviněného nebo osobu, která s ním žije ve společné domácnosti, a dále osobu, o níž je známo, že má k nemovitosti práva. Obviněný nebo osoba s ním žijící ve společné domácnosti, a dále osoba, o níž je známo, že má k nemovitosti práva, jsou povinni prohlídku nemovitosti a jejího příslušenství umožnit.
(3) Soud doručí pravomocné usnesení o zajištění osobám, o nichž je mu známo, že mají k nemovitosti předkupní, nájemní nebo jiné právo; dále je doručí finančnímu a obecnímu úřadu, v jejichž obvodu se nemovitost nachází a v jejichž obvodu má obviněný trvalý nebo jiný pobyt, a vyvěsí je na úřední desce soudu. O nabytí právní moci tohoto usnesení soud vyrozumí příslušný katastrální úřad.
§ 9 Správa zajištěného majetku
(1) Není-li dále uvedeno jinak, podle povahy a rozsahu věcí a práv, které tvoří zajištěný majetek, vykonává jeho správu po dobu zajištění buď soud, který o zajištění v prvním stupni rozhodl, nebo na základě jeho pověření
a) územní pracoviště úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, nebo
v jejichž obvodu se zajištěný majetek nachází; jestliže se zajištěný majetek nachází v obvodech dvou nebo více územních pracovišť úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových nebo dvou nebo více územních pracovišť soudních exekutorů, může soud výkonem správy pověřit každé z těchto pracovišť.
a) věcí, o nichž je důvodné podezření, že byly získány v souvislosti s porušením celně právních předpisů, přísluší celnímu orgánu,
b) radioaktivních látek a radioaktivních odpadů přísluší Správě úložišť radioaktivních odpadů,
c) cigaret, které nejsou značeny podle zvláštního právního předpisu, přísluší Státní zemědělské a potravinářské inspekci nebo České obchodní inspekci,
d) jedinců (exemplářů) rostlin a živočichů odebraných podle zvláštních právních předpisů přísluší Ministerstvu životního prostředí,
e) zbraní, střeliva a výbušnin přísluší Ministerstvu vnitra.
(3) Nemůže-li ten, kdo má podle odstavce 1 správu zajištěného majetku vykonávat, zajistit výkon správy sám, pověří podle povahy zajištěného majetku výkonem jeho správy
a) organizační složku státu příslušnou hospodařit s určitým majetkem, nebo
b) na základě smlouvy a za úplatu jinou osobu podnikající v určité oblasti.
(4) Obsahem smlouvy podle odstavce 3 písm. b) musí být i ujednání o odpovědnosti za škodu způsobenou na zajištěném majetku v době výkonu jeho správy, jinak je smlouva neplatná; tímto ujednáním se stát nemůže zprostit odpovědnosti za škodu vůči obviněnému. Úplatu za výkon správy hradí soud z prostředků státního rozpočtu.
(5) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a soudní exekutor mohou smlouvu podle odstavce 3 písm. b) uzavřít jen po předchozím souhlasu soudu.
(1) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, je povinen tento majetek
a) řádně ochraňovat a pečovat o jeho zachování,
b) účelně a hospodárně využívat tak, aby nedocházelo k jeho poškozování nebo nedůvodnému snižování jeho rozsahu, hodnoty nebo výnosů z něho,
c) chránit před poškozením, zničením, ztrátou, odcizením nebo zneužitím,
d) vést v operativní evidenci7) způsobem a za podmínek upravených zvláštním právním předpisem8) až do doby konečného naložení s majetkem a v případě exekutora vést v evidenci podle zvláštního právního předpisu9) ,
e) chránit před neoprávněnými zásahy a včas uplatňovat nárok na náhradu škody a na vydání předmětu bezdůvodného obohacení,
f) chránit tím, že průběžně sleduje, zda dlužníci včas a řádně plní své závazky, a zejména včasným uplatněním a vymáháním práv, která jinak přísluší vlastníku, věřiteli nebo majiteli cenných papírů, zamezovat promlčení nebo zániku těchto práv.
(2) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, činí po předchozím souhlasu soudu v souvislosti s tímto majetkem ve správním nebo jiném řízení všechny úkony, které jinak může činit jeho vlastník.
(3) Ten, kdo vykonává správu zajištěného majetku, není oprávněn
a) uzavřít jako pronajímatel smlouvu o poskytnutí věci za úplatu do užívání spojenou se smlouvou o následném převodu vlastnictví této věci,
b) uzavřít smlouvu o prodeji podniku nebo jeho organizační složky,
c) zřídit k zajištěnému majetku zástavní právo,
d) zatížit nemovitost věcným břemenem.
Náklady nutné k uchování zajištěného majetku ve stavu, v jakém byl v době jeho zajištění, které by jinak musel vynaložit obviněný, se hradí především z výnosů a přírůstků zajištěného majetku; nelze-li takto úhradu nákladů zajistit, hradí je soud z prostředků státního rozpočtu.
(1) Soud může rozhodnout o prodeji zajištěného majetku s předchozím souhlasem obviněného; peněžní částka získaná prodejem se uloží do úschovy soudu.
(2) Souhlas k prodeji podle odstavce 1 může obviněný udělit písemně nebo ústně do protokolu; obviněný se musí závazně vyjádřit k nejnižší ceně, za kterou lze majetek prodat. Souhlas obviněného není nutný v případě, že
a) hrozí nebezpečí zkázy majetku nebo jiné těžko odvratitelné škody,
b) majetek ztrácí přes řádný výkon jeho správy výrazným způsobem svoji cenu,
ČÁST DRUHÁ ZMĚNA TRESTNÍHO ŘÁDU
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu uveřejněného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 218/2003 Sb., se mění takto:
(1) Je-li důvodná obava, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného.
(2) O zajištění podle odstavce 1 rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo poškozeného, v přípravném řízení státní zástupce na návrh poškozeného. V přípravném řízení může státní zástupce nárok zajistit i bez návrhu poškozeného, vyžaduje-li to ochrana jeho zájmů, zejména hrozí-li nebezpečí z prodlení.
(3) Je-li poškozenému známo, že obviněný je vlastníkem nemovitosti nebo má některou movitou věc umístěnu mimo místo jeho trvalého nebo jiného pobytu, uvede podle možností již v návrhu na zajištění svého nároku na náhradu škody, kde taková věc je.
(4) V usnesení o zajištění majetku zakáže soud a v přípravném řízení státní zástupce obviněnému, aby nakládal s věcmi, které jsou uvedeny v usnesení o zajištění, nebo které při výkonu takového rozhodnutí budou sepsány; dále obviněnému zakáže, aby po oznámení usnesení majetek převedl na někoho jiného nebo ho zatížil a uloží mu, aby soudu do 15 dnů od oznámení usnesení sdělil, zda a kdo má k majetku předkupní nebo jiné právo, s poučením, že jinak obviněný odpovídá za škodu tím způsobenou.
(5) Zajišťovat nelze nárok, který nelze v trestním řízení uplatnit. K zajištění nároku nemůže být použito věcí, které nelze podle občanskoprávních předpisů postihnout výkonem soudního rozhodnutí. Zajištění nepodléhají peněžité dávky sociální péče a dávky státní sociální podpory vyplácené obviněnému podle zvláštního zákona jednorázově, a dále
a) pohledávky obviněného na výplatu odměny z pracovněprávního nebo obdobného poměru,
b) pohledávky obviněného na výplatu výživného a
c) pohledávky na výplatu dávek nemocenského a důchodového pojištění do částky životního minima stanovené podle zvláštních právních předpisů na osobu obviněného, jeho domácnost a osoby, o jejichž výchovu a výživu je obviněný povinen pečovat, pokud nemají vlastní zdroj příjmů.
(6) Pokud trvá zajištění, jsou neúčinné veškeré právní úkony obviněného, které se týkají zajištěného majetku, s výjimkou úkonů směřujících k odvrácení bezprostředně hrozící škody.
(7) Práva třetích osob k zajištěnému majetku lze uplatnit podle zvláštního právního předpisu.
(8) Poškozený musí být o zajištění jeho nároku vždy vyrozuměn s upozorněním na důvody, pro něž se zajištění podle § 48 odst. 1 zruší.".
2. Za § 47 se vkládá nový § 47a, který zní:
(1) Soud a v přípravném řízení státní zástupce upustí od provedení zajišťovacích úkonů nebo zajištění zruší, pokud obviněný nebo s jeho souhlasem jiná osoba složí na účet soudu u peněžního ústavu peněžitou jistotu ve výši odpovídající pravděpodobnému nároku poškozeného na náhradu škody; jiná osoba musí být seznámena s podstatou obvinění a se skutečnostmi, které vedly nebo by mohly vést k zajištění. Byla-li složena peněžitá jistota nižší, soud a v přípravném řízení státní zástupce provede zajišťovací úkony na majetku obviněného v rozsahu, v jakém pravděpodobný nárok poškozeného na náhradu škody není zajištěn peněžitou jistotou.
(2) Peněžitou jistotu podle odstavce 1 soud a v přípravném řízení státní zástupce zruší nebo omezí, jestliže pominuly důvody pro zajištění nároku poškozeného nebo je zřejmé, že nárok na náhradu škody poškozenému v trestním řízení nelze přiznat nebo je podstatně nižší.
(3) Nerozhodne-li soud jinak, trvá peněžitá jistota podle odstavce 1 do právní moci odsuzujícího rozsudku. Byl-li takovým rozsudkem přiznán poškozenému nárok na náhradu škody, uhradí ji soud z peněžité jistoty.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.".
(1) Zajištění postihuje veškerý majetek obviněného, přírůstky a výtěžky, které ze zajištěného majetku plynou, jakož i majetek, kterého obviněný nabude po zajištění. Nevztahuje se však na prostředky a věci, na které se podle zákona nevztahuje propadnutí majetku.
(2) Na rozhodování o zajištění majetku podle odstavce 1 se jinak užije § 47 odst. 4 až 7.
Výkon rozhodnutí o zajištění majetku a postup při správě takového majetku stanoví zvláštní právní předpis.".
ČÁST TŘETÍ ZMĚNA ZÁKONA O SOUDNÍCH EXEKUTORECH
Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb., se mění takto:
1. Za § 76 se vkládá nový § 76a, který zní:
Na základě pověření soudu nebo státního zástupce zjišťuje exekutor majetek podléhající podle rozhodnutí vydaného v trestním řízení zajištění a osobně nebo prostřednictvím jiné osoby vykonává správu takového majetku.".
2. Za § 91 se vkládá nový § 91a, který zní:
(1) Za výkon činnosti podle § 76a náleží exekutorovi mimosmluvní odměna.
(2) O výši odměny podle odstavce 1 a nároku na náhradu dalších nákladů exekuce podle § 87 odst. 1 rozhoduje a přiznané náklady exekuce vyplácí soud nebo státní zástupce, který výkonem činnosti podle § 76a exekutora pověřil.".
ČÁST ČTVRTÁ ZMĚNA ATOMOVÉHO ZÁKONA
V § 26 odst. 3 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 13/2002 Sb., se na konci písmene k) nahrazuje tečka čárkou a doplňuje se písmeno l), které včetně poznámky pod čarou č. 19a) zní:
"l) správa radioaktivních látek zajištěných podle zvláštního zákona.19a)
19a) zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů.".
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2004.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Špidla v. r.
1) § 47 , 347 a 441 trestního řádu .
1a) § 79c a 79f trestního řádu .
1b) § 79d a 79f trestního řádu .
1c) § 79e a 79f trestního řádu .
1d) § 78 , 79 a 79f trestního řádu .
1e) Trestní řád .
2) Například zákon č. 265/1992 Sb. , o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb. , o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů.
2a) § 34 odst. 1 zákona č. 111/2006 Sb. , o pomoci v hmotné nouzi.
3) § 78 trestního řádu .
4) § 79 trestního řádu .
5) § 79a až 79c a § 79e trestního řádu .
6) Zákon č. 344/1992 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
7) § 15 zákona č. 219/2000 Sb. , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění zákona č. 202/2002 Sb.
8) Vyhláška č. 62/2001 Sb. , o hospodaření organizačních složek státu a státních organizací s majetkem státu.
9) § 76a zákona č. 120/2001 Sb. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.