Vyhláška o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků
Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 18 písm. n) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 119/2000 Sb. , zákona č. 306/2000 Sb. , zákona č. 146/2002 Sb. a zákona č. 274/2003 Sb. , (dále jen "zákon"):
(1) Tato vyhláška1) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství1a) a stanoví metody zkoušení a způsob odběru a přípravy kontrolních vzorků (dále jen "vzorků") za účelem zjišťování jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin, a jakosti tabákových výrobků, v rámci státního dozoru, s výjimkou odběru vzorků pro mikrobiologické zkoušení.
(2) Při zkoušení, odběru a přípravě vzorků potravin nebo tabákových výrobků mohou být použity i jiné vědecky ověřené metody (například metody Mezinárodní normalizační organizace nebo Codexu Alimentarius), avšak za předpokladu, že jejich použití není na překážku volnému pohybu zboží. V případě, že dojde k rozdílům ve výsledcích zkoušení, považují se za rozhodující výsledky zkoušení získané použitím metod uvedených v této vyhlášce.
(3) U potravin a tabákových výrobků, pro které nejsou touto vyhláškou stanoveny metody zkoušení nebo nelze použít touto vyhláškou stanovený způsob odběru a přípravy kontrolních vzorků, se postupuje podle odstavce 2 věty první obdobně.
Pro účely této vyhlášky se rozumí.
a) částí šarže2) - část šarže vymezená za účelem aplikace určité metody odběru kontrolního vzorku, přičemž každá tato část šarže je fyzicky oddělená a samostatně identifikovatelná, pokud není stanoveno jinak,
b) kontrolovanou dávkou - definované množství potraviny nebo tabákového výrobku, které je jako celek předloženo ke kontrole; může se jednat o šarži nebo o část šarže,
c) vzorkovanou jednotkou - jedna ze základních jednotek, z nichž je složen základní soubor nebo množství potraviny nebo tabákového výrobku vytvářející sourodou jednotku a odebrané najednou z jednoho místa proto, aby tvořilo část dílčího vzorku; za základní soubor se považuje soubor všech uvažovaných vzorkovaných jednotek,
d) vzorkem - jedna nebo více vzorkovaných jednotek odebraných ze základního souboru a určených k tomu, aby z nich byla získána informace o základním souboru,
e) dílčím vzorkem - množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části šarže,
f) souhrnným vzorkem - vzorek složený ze všech dílčích vzorků,
g) redukovaným vzorkem - souhrnný vzorek nebo jeho reprezentativní část připravená ze souhrnného vzorku dělením; redukovaný vzorek se připravuje pouze v případě, jestliže je souhrnný vzorek příliš velký,
h) laboratorním vzorkem - vzorek určený k laboratorním zkouškám,
i) duplikátním vzorkem - jeden ze dvou či více vzorků získaných ve stejné době pomocí stejného postupu vzorkování nebo dělení vzorku,
j) dělením vzorku - postup odebírání jednoho nebo více podvzorků ze vzorku nekusové potraviny nebo tabákového výrobku takovými prostředky, jako je dělení příhradovým děličem, mechanickým dělením nebo separací,
k) podvzorkem - vzorek odebraný ze základního souboru; při odběru nekusové potraviny nebo tabákového výrobku se podvzorky připravují dělením vzorků,
l) přípravou vzorku - souhrn operací s potravinou nebo tabákovým výrobkem, jako je například redukce velikosti, mísení, dělení, nutných k přeměně souhrnného vzorku na laboratorní vzorek,
m) odběrem vzorku (vzorkováním) - proces odebírání vzorku,
n) rozsahem vzorkování - počet odebíraných vzorkovaných jednotek,
o) náhodným odběrem vzorku - odběr vzorku se stejnou úrovní pravděpodobnosti, že libovolný vzorek kontrolované šarže bude vybrán,
p) cíleným odběrem vzorku - odběr vzorku s určitým záměrem s nestejnou úrovní pravděpodobnosti, že libovolný vzorek bude vybrán,
q) odběrem vzorku z nekusové potraviny nebo tabákového výrobku - odběr vzorku nekusové potraviny nebo tabákového výrobku předkládaných v dávkách, v nichž nelze bezprostředně odlišit vzorkované jednotky,
r) vícestupňovým odběrem vzorku - odběr vzorku, při němž se vzorek tvoří po stupních tak, že jednotka v každém stupni je odebrána z větší jednotky vybrané v předchozím kroku,
s) vrstveným odběrem vzorku - odběr vzorku provedený ze základního souboru, který lze rozdělit na vzájemně se vylučující podsoubory a pokrývající je takovým způsobem, že určená část vzorku je odebrána z různých vrstev a z každé vrstvy je odebrána alespoň jedna jednotka,
t) přejímacím plánem - plán stanovující rozsah odběru vzorku,
u) protokolem o zkoušce - dokument, ve kterém jsou uvedeny výsledky laboratorních zkoušek stanovených požadavků,
v) přesností - těsnost shody mezi výsledkem zkoušky a přijatou referenční hodnotou,
w) správností - těsnost shody mezi průměrnou hodnotou získanou z velké řady výsledků zkoušek a přijatou referenční hodnotou,
x) shodností - těsnost shody mezi nezávislými výsledky zkoušek získanými za předem specifikovaných podmínek,
y) podmínkami opakovatelnosti - podmínky, kdy nezávislé výsledky zkoušek se získají stejnou metodou zkoušení, na stejných zkoušených jednotkách, ve stejné laboratoři, stejným pracovníkem, za použití stejného vybavení, během krátkého časového rozmezí,
z) opakovatelností - shodnost za podmínek opakovatelnosti,
aa) reprodukovatelností - shodnost za podmínek reprodukovatelnosti,
bb) podmínkami reprodukovatelnosti - podmínky, za nichž se výsledky zkoušek získají stejnou metodou zkoušení, na stejných zkoušených jednotkách, v různých laboratořích, různými pracovníky používajícími různé vybavení,
cc) výsledkem zkoušky - hodnota znaku získaná provedením metody zkoušení,
dd) chybou výsledku - výsledek zkoušky minus přijatá referenční hodnota znaku,
ee) specifičností - charakteristika metody zkoušení stanovující, pro které znaky je daná metoda specifická,
ff) limitem detekce - nejnižší hodnota, kterou lze stanovit danou metodou zkoušení,
gg) upotřebitelností - charakteristika metody zkoušení vymezující účel, pro který je metoda zkoušení vymezena,
hh) použitelností - charakteristika metody zkoušení stanovující, pro jaké účely je daná metoda zkoušení použitelná,
ii) experimentem přesnosti - mezilaboratorní test vhodnosti příslušné metody zkoušení.
(1) Odběr vzorku provádí osoba k této činnosti oprávněná a řádně proškolená.3)
(2) Při odběru vzorku se nejdříve zjistí
a) označení šarže podle údajů uvedených na obale potraviny určené pro spotřebitele nebo na přepravním obalu a dokladů vztahujících se k potravině,
b) hmotnost nebo objem šarže nebo počet jednotek v šarži nebo kontrolované jednotce,
c) druh a velikost obalů a jejich označení,
d) případná přítomnost částí šarže
1. zkažených, poškozených nebo jinak závadných; tyto části šarže se oddělí a vzorek ke zkoušení se z nich neodebírá, pokud se nejedná o podezřelou potravinu, kdy se postupuje podle odstavce 12 ,
2. nezávadných; z každé stejnorodé části šarže se odebírají vzorky samostatně.
(3) Nejpozději před započetím odběru vzorků se stanoví
a) postup odběru vzorků nebo, pokud je již stanoven, se postup odběru vzorku upřesní,
d) rozsah odběru vzorku pro každou zkoušku podle přejímacího plánu,
e) celková hmotnost nebo objem vzorku potřebný k provedení všech požadovaných kontrol a laboratorních zkoušek kombinací rozsahu odběru vzorku a druhů zkoušek,
f) celkový potřebný počet balení nebo dílčích vzorků, které se odeberou.
(4) Přejímací plán se stanoví v souladu s postupy uvedenými v českých technických normách upravujících přejímací postupy, statistické přejímky a další podrobnosti4) nebo v souladu s postupy zpracovanými dozorovým orgánem a zveřejněnými na webových stránkách dozorového orgánu.
(5) Vzorek se odebírá z každé kontrolované šarže odděleně tak, aby reprezentoval vždy celou šarži, není-li stanoveno jinak.
(6) Odebraný vzorek je tvořen jedním nebo více dílčími vzorky. Dílčí vzorek se odebere z náhodně zvoleného místa v šarži; není-li to možné, odebere se z náhodně zvoleného místa v přístupné části šarže. Velikost dílčího vzorku se stanoví jako podíl mezi požadovanou velikostí souhrnného nebo laboratorního vzorku a stanoveného počtu odebíraných jednotek.
(7) Odběr dílčího vzorku se provede
a) náhodným odběrem, při kterém všechny vzorkované jednotky mají stejnou pravděpodobnost odebrání,
b) cíleným odběrem, při kterém se jednotlivé vzorkované jednotky odeberou v předem stanovených vzdálenostech nebo časových intervalech od náhodně zvoleného začátku, nebo
c) způsobem, při kterém se jednotlivé vzorkované jednotky odebírají z různých míst.
(8) Dílčí vzorky se z balených potravin odeberou bez porušení obalu určeného pro spotřebitele, z nebalených potravin se odeberou dílčí vzorky s porušením vnějšího obalu.
(9) Z tekuté nebo polotekuté potraviny ve skladovacích nádobách se odebere dílčí vzorek po promísení obsahu. Nelze-li obsah promísit, odebere se dílčí vzorek z jednotlivých vrstev vrstveným odběrem. Obdobně se postupuje u sypké potraviny nebo nebalené potraviny, kde se dílčí vzorek odebere z různých vrstev (strat) nebo z různých míst vhodným vzorkovacím zařízením.
(10) Dále lze dílčí vzorek odebrat
a) z nebalené potraviny vzorkovacím zařízením nebo odkrojením,
b) z nebalené potraviny složené z tuhých a tekutých látek samostatně z tuhé a z tekuté složky, nebo
c) z čerstvého ovoce, čerstvé zeleniny, konzumních brambor a čerstvých hub.
(11) V případě, že se potravina nachází současně ve více obalech, zejména v jakémkoliv vnějším obalu, použije se vícestupňový odběr vzorku tak, že se zvolí
a) v prvním stupni primární vzorek, kterým je přepravní obal,
b) ve druhém stupni sekundární vzorek, kterým je skupinové balení odebrané z přepravního obalu,
c) vzorek v dalších stupních obdobně podle písmene b) tak, aby v posledním stupni byl odebrán dílčí vzorek z balení určeného pro spotřebitele.
(12) U podezřelých potravin2) se provede cílený odběr sloužící pro laboratorní zkoušky ke zjištění závad u podezřelých potravin. Část šarže předmětných potravin musí být před odběrem vzorků specifikována. Takto získaný vzorek nereprezentuje celou šarži a musí být takto označen.
(13) Při odběru vzorku musí být provedena taková předběžná opatření, aby se zabránilo jeho znehodnocení a jakýmkoliv změnám, které by ovlivnily metody zkoušení.
(14) Zmrazené potraviny se nesmí při odběru vzorku rozmrazit.
(15) Způsob odběru vzorků podle odstavců 1 až 13 platí rovněž pro hodnocení vzorku na místě.
(1) Při odběru vzorku tabákových výrobků se postupuje v souladu s postupy uvedenými v českých technických normách upravujících odběr vzorků tabákových výrobků.5)
(2) Nelze-li při odběru vzorku tabákového výrobku postupovat podle odstavce 1 , použije se pro odběr vzorku tabákového výrobku ustanovení § 3 přiměřeně.
(3) Při odběru vzorků pro stanovení obsahu aflatoxinů v potravinách, vzorků pro stanovení obsahu pesticidů v potravinách a na jejich povrchu, vzorků čaje, vzorků obilovin, luštěnin a mlýnských výrobků, vzorků živočišných a rostlinných tuků a olejů a vzorků pro kontrolu teploty zmrazených potravin se postupuje způsobem uvedeným v českých technických normách o způsobu odběru vzorků a metodách zkoušení určitých potravin.6)
(4) Při odběru vzorků mléčných výrobků sušených, mléčných výrobků zahuštěných, kaseinu, nebo kaseinátů se postupuje způsobem uvedeným v českých technických normách upravujících metody zkoušení mléčných výrobků, kaseinů a kaseinátů.7)
(5) Při odběru vzorku potraviny pro kontrolu ochratoxinu A, vzorků pro kontrolu dioxinů a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách a vzorků pro dodržování limitů olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu se postupuje podle příloh č. 1 až 3.
(6) Při odběru vzorků syrového a tepelně ošetřeného mléka se postupuje v souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.8)
(7) Při odběru vzorků čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny se postupuje v souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.9)
(8) Při odběru vzorků pro kontrolu olivového oleje se postupuje v souladu s postupy uvedenými v předpise Evropských společenství.10)
(9) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu cínu v potravinách balených v plechovkách se postupuje podle přílohy č. 40.
(10) Při odběru vzorků pro kontrolu množství patulinu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 41.
(11) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu benzo[a] pyrenu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 44.
(12) Při odběru vzorků pro detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise Evropských společenství10a) .
(13) Při odběru vzorků pro kontrolu obsahu fusariových toxinů v potravinách se postupuje podle přílohy č. 46.
(1) Ke každému odebranému vzorku musí být vypracován protokol o odběru vzorku, který umožňuje jednoznačnou identifikaci kontrolované potraviny nebo tabákového výrobku, její šarže nebo části šarže.
(2) Protokol o odběru vzorku musí obsahovat
b) údaje uvedené v § 6 odst. 1 písm. a) zákona nebo identifikační údaj provozovatele potravinářského podniku,
c) název potraviny nebo tabákového výrobku, pod nímž je uváděn do oběhu,
d) údaj o množství potraviny nebo tabákového výrobku v balení (objem, hmotnost nebo počet kusů),
1. označení šarže podle § 3 odst. 2 písm. a) ,
2. rozsah nebo velikost vzorkované šarže; u nebalené potraviny počet jednotek balení nebo jejich hmotnost, u nekusové potraviny celková hmotnost nebo objem,
3. datum výroby, je-li uvedeno,
4. datum použitelnosti nebo datum minimální trvanlivosti;
1. odkaz na českou technickou normu, popřípadě odchylky od použité české technické normy, nebo odkaz na tuto vyhlášku,
2. podrobnosti o všech podmínkách prostředí v průběhu vzorkování, které mohou ovlivnit výsledky zkoušek,
3. místo odběru vzorku, případně grafy, nákresy nebo fotografie,
6. množství vzorku pro laboratorní zkoušení; počet kusů a množství v balení u nebalené potraviny, hmotnost nebo objem u nekusové potraviny,
7. jméno a podpis osoby, která provedla odběr vzorku, a podpis kontrolované osoby;
g) informace pro laboratoř, které mohou ovlivnit jakost a zdravotní nezávadnost, zejména o době přepravy vzorku, podmínkách, za kterých byl proveden odběr vzorku a případné podezření na porušení jakosti nebo zdravotní nezávadnosti,
h) další údaje obsahující zejména druh obalu vzorku, způsob zajištění nedotčenosti vzorku, použité vzorkovací zařízení, případně další okolnosti při odběru vzorku, které by mohly mít vliv na posuzování odebraného vzorku, stav kontrolované potraviny nebo tabákového výrobku, případná přítomnost zkažených, znečištěných nebo jinak závadných částí šarže a odebrání vzorku z těchto částí šarže,
i) informaci o tom, zda byl odebrán duplikátní vzorek.
§ 6 Balení, označování a přeprava vzorku
(1) Každý vzorek se uloží do čistého a inertního obalu, který chrání vzorek před kontaminací a poškozením během jeho přepravy. Současně se provedou nezbytná opatření pro vyloučení všech změn ve složení vzorku, které by mohly nastat během přepravy.
(2) K balení vzorku se použijí obaly odpovídající požadavkům zvláštního právního předpisu,11) které neovlivňují výsledky laboratorních zkoušek.
(3) Vzorek musí být doručen do laboratoře co nejdříve. Při přepravě nesmí dojít ke znehodnocení vzorku. Vzorek zmrazené potraviny musí zůstat trvale zmrazený a vzorek potraviny podléhající rychle zkáze trvale zchlazený nebo zmrazený.
(4) Vzorek se označí, uzavře a zapečetí tak, aby nemohlo dojít k záměně vzorku a k otevření obalu bez porušení obalu nebo pečeti.
b) šarži podle § 3 odst. 2 písm. a) ,
d) dalších skutečnostech o způsobu odběru vzorku, pokud by mohly ovlivnit výsledky zkoušek.
(6) Pokud nelze vzorek označit podle odstavce 5 , lze vzorek označit pouze údajem podle odstavce 5 písm. c) .
(7) Vzorek musí být dopraven a předán laboratoři neprodleně po jeho odběru. Pokud není vzorek během přepravy pod úřední kontrolou, osoba, která provedla odběr vzorku, zajistí, aby nedošlo během přepravy k poškození vzorku.
(8) V případě, že nelze vzorek ihned po jeho odebrání odeslat do laboratoře, provede osoba, která provedla odběr vzorku, taková opatření, aby byl odebraný vzorek uchován do doby odeslání za podmínek, při kterých nedojde k jeho znehodnocení a k záměně vzorku. To neplatí pro vzorky potraviny podléhající rychle zkáze nebo pro vzorky zmrazené potraviny.
(1) Při přípravě vzorku se použije
a) homogenizace, například mísení, míchání, a snižování zrnění, drcení, mletí,
b) dělení, například zmenšování vzorku na děliči, řezání, krájení nebo kvartace; přičemž kvartací se rozumí vyřazení dvou protilehlých čtvrtí, smíchání a znovu čtvrcení zůstatku, dokud není dosaženo požadované velikosti, nebo
c) kombinace homogenizace a dělení.
(2) Při přípravě laboratorního vzorku se provedou taková předběžná opatření, aby se zabránilo jakékoliv změně, která by ovlivnila výsledek zkoušky.
(3) Sloučením a promícháním všech dílčích vzorků se připraví souhrnný vzorek, pokud není stanoveno jinak. V případě potřeby lze souhrnný vzorek upravit způsobem uvedeným v odstavci 1 , nebo se z něj připraví redukovaný vzorek.
(4) Ze souhrnného vzorku se připraví laboratorní vzorek a duplikátní vzorek. Laboratorní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou identifikaci. Má-li být množství analyzované látky vypočteno se zahrnutím částí, které se neanalyzují, hmotnost oddělených částí se zaznamená.
(5) Laboratorní vzorek se podle potřeby rozmělní a dobře promísí, aby bylo možné odebrat reprezentativní zkušební podíly. Velikost zkušebních podílů je určena metodou zkoušení a účinností promísení. Metody rozmělnění a promísení nesmí ovlivnit složení zkušebního podílu. Zkušební podíl se podle potřeby zpracuje za zvláštních podmínek s cílem minimalizovat nepříznivé účinky.
(6) Duplikátní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou identifikaci a uchová se pro opakované zkoušení nebo další zkoušky. Způsob a délka skladování duplikátního vzorku nesmí ovlivnit jeho složení.
(7) Použití vzorku k laboratorním rozborům zaniká datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti, ke kterému by došlo v době po jeho odběru do zahájení provedení laboratorní zkoušky.
(8) Při přípravě vzorků pro zkoušení živočišných a rostlinných tuků a olejů se postupuje podle české technické normy upravující postup při přípravě vzorků pro některé tuky a oleje.12)
(9) Při přípravě vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A, vzorků pro stanovení olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a vzorků pro stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách se postupuje podle příloh č. 5 až 7.
(10) Při přípravě vzorků pro kontrolu olivového oleje se postupuje v souladu s nařízením Evropských společenství.10)
(11) Laboratorní vzorky lze připravit přímo v místě odběru vzorku, pouze pokud nebude ovlivněno složení vzorku a nedojde k jeho znehodnocení. Při přípravě vzorku se postupuje podle odstavců 1 až 10 .
(12) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu cínu v potravinách balených v plechovkách se postupuje podle přílohy č. 42.
(13) Při přípravě vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů patulinu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 43.
(14) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu benzo[a] pyrenu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 45.
(15) Při přípravě vzorků pro detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise Evropských společenství10a) .
(16) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu fusariových toxinů v potravinách se postupuje podle přílohy č. 47.
(1) Senzorické hodnocení provádí osoba k této činnosti oprávněná a řádně proškolená3) v souladu s požadavky českých technických norem upravujících postup a výcvik posuzovatelů.13)
(2) Při senzorickém hodnocení postupuje osoba uvedená v odstavci 1 podle českých technických norem upravujících senzorické analýzy.14)
(3) Kontrola senzorických vlastností olivového oleje se provádí postupem stanoveným předpisem Evropských společenství.10)
(1) Kontrola jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin a jakosti tabákových výrobků se provádí ze vzorků odebraných podle § 3 a 4 vhodnými metodami zkoušení.
(2) Přednostně se používají metody zkoušení, které jsou použitelné stejným způsobem pro různé skupiny potravin nebo tabákových výrobků, před metodami zkoušení, které jsou použitelné pouze pro některou potravinu nebo tabákový výrobek.
(3) U každé metody zkoušení, která bude použita pro úřední kontrolu a u které to její účel a podstata nevylučuje, musí být stanoveny alespoň následující charakteristiky:
c) shodnost, opakovatelnost a reprodukovatelnost,
e) upotřebitelnost a použitelnost.
(4) Metody zkoušení musí být uspořádány do podoby doporučené pro metody zkoušení Mezinárodní organizací pro normalizaci.15)
(5) Přesné hodnoty shodnosti se získají vyhodnocením experimentů přesnosti, které proběhly v souladu s postupy uvedenými v českých technických normách upravujících přesnost metod a výsledků měření.16)
(6) Hodnoty opakovatelnosti a reprodukovatelnosti musí být vyjádřeny ve tvaru uvedeném v technických normách,16) přičemž obvyklou hodnotou pravděpodobnosti je úroveň 95 %.
(7) Výsledky experimentů přesnosti zveřejní orgán dozoru na svých webových stránkách.
(8) Metody zkoušení provádějí laboratoře dozorových orgánů.3) K provádění metod zkoušení pro úřední kontrolu mohou být pověřeny rovněž jiné laboratoře, které splňují požadavky zvláštního právního předpisu17) a české technické normy upravující požadavky na laboratoře.17)
(1) U cigaret se kontrola obsahu dehtu, nikotinu a oxidu uhelnatého a vyhodnocení přesnosti údajů o dehtu a nikotinu uváděných na obale určeném pro spotřebitele provádí podle českých technických norem upravujících cigarety.18)
(2) Kontrola fyzikálních a chemických znaků olivových olejů a jejich složení se provádí metodami uvedenými v předpise Evropských společenství.10)
(3) Kontrola fyzikálních a chemických vlastností kaseinu a kaseinátů se provádí podle českých technických norem upravujících metody zkoušení kaseinu a kaseinátů.19)
(4) Kontrola sušených mléčných výrobků a zahuštěných mléčných výrobků se provádí podle českých technických norem upravujících metody zkoušení mléčných výrobků.20)
(5) Při kontrole teploty zmrazených potravin se postupuje podle české technické normy upravující metody zkoušení zmrazených výrobků.21)
(6) Kontrola fyzikálních a chemických znaků jakosti u lihovin se provádí metodami uvedenými v předpise Evropských společenství.22)
(7) Při stanovení hodnoty refraktometrické sušiny se postupuje v souladu s postupem uvedeným v předpise Evropských společenství.23)
(8) Při stanovení obsahu škrobu a jeho štěpných produktů včetně glukosy, stanovení obsahu škrobů nebo dextrinů nebo jiných modifikovaných škrobů se postupuje v souladu s metodami uvedenými v předpise Evropských společenství.24)
(9) Při kontrole obsahu ochratoxinu A se postupuje podle přílohy č. 5.
(10) Při kontrole množství olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách se postupuje podle přílohy č. 6.
(11) Při kontrole obsahu dioxinů a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách se postupuje podle přílohy č. 7.
(12) Při kontrole obsahu kyseliny erukové v tucích a olejích a potravinách z nich vyrobených se postupuje podle přílohy č. 11.
(13) Při kontrole fyzikálních a chemických znaků některých cukrů se postupuje podle příloh č. 12 až 22 a přílohy č. 39.
(14) Při kontrole bodu mrznutí, fosfatasové a peroxidasové aktivity u syrového a tepelně ošetřeného mléka se postupuje v souladu s metodami zkoušení uvedenými v předpise Evropských společenství.8)
(15) Při kontrole čistoty přídatných látek v potravinách se postupuje podle příloh č. 23 až 38.
(16) Při kontrole obsahu vody, tukuprosté sušiny a tuku v másle se postupuje v souladu s metodami zkoušení uvedenými v předpise Evropských společenství.25)
(17) Při kontrole jakosti čerstvého ovoce a čerstvé zeleniny se postupuje v souladu s metodami zkoušení uvedenými v předpise Evropských společenství.8)
(18) Při kontrole fyzikálních, chemických a senzorických vlastností vína se postupuje podle zvláštního právního předpisu.26)
(19) Při kontrole vzorků obsahu cínu v potravinách balených v plechovkách se postupuje podle přílohy č. 42.
(20) Při kontrole dodržování maximálních limitů patulinu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 43.
(21) Při kontrole obsahu benzo[a] pyrenu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 45.
(22) Při detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise Evropských společenství10a) .
(23) Při kontrole obsahu fusariových toxinů v potravinách se postupuje podle přílohy č. 47.
(1) Výsledky laboratorních zkoušek na jakost a zdravotní nezávadnost kontrolovaného vzorku se uvedou v protokolu o zkoušce, který musí obsahovat informace nezbytné pro vyjádření výsledků zkoušek a informace vyžadované použitou metodou zkoušení.
(2) Protokol o zkoušce musí obsahovat alespoň tyto údaje:
b) název a adresu laboratoře a místo, kde byly zkoušky prováděny, pokud jsou tyto údaje odlišné od adresy laboratoře,
c) identifikaci protokolu o zkoušce; každá stránka protokolu o zkoušce musí být rozlišitelná jako součást protokolu o zkoušce a musí být zřejmý konec protokolu o zkoušce,
d) obchodní jméno, popřípadě název, výrobce, dovozce, prodávajícího, nebo balírny, a jeho sídlo, jde-li o právnickou osobu, a trvalý pobyt nebo místo podnikání, jde-li o fyzickou osobu,
f) jednoznačnou identifikaci provedené zkoušky,
g) datum přijetí vzorku, je-li důležité pro platnost a použití výsledků, a datum provedení zkoušky,
h) odkaz na přejímací plán a postup odběru vzorků podle § 3 a 4 nebo odkaz na protokol o odběru vzorků podle § 5 ,
i) výsledky zkoušky a jednotky měření podle českých technických norem,27)
j) jméno, funkci a podpis osoby potvrzující protokol o zkoušce,
k) vyjádření o tom, že výsledek zkoušky se vztahuje pouze ke zkoušeným vzorkům,
l) číslo stránek a celkový počet stránek u tištěného výstupu protokolu o zkoušce,
m) prohlášení, že protokol o zkoušce nesmí být bez písemného souhlasu laboratoře, ve které byla zkouška provedena, uveřejněn jinak než celý,
n) odchylky, dodatky nebo výjimky týkající se metody zkoušení a informace o specifických zkušebních podmínkách, například podmínkách prostředí,
o) vyjádření souladu nebo nesouladu s požadavky metod zkoušení, pokud je nutné,
p) vyjádření o odhadu nejistoty měření, pokud je nutné; informace o nejistotě měření se vyžaduje vždy, pokud má nejistota měření vliv na soulad s hodnotou příslušné metody zkoušení,
q) případná odborná stanoviska a vyjádření použitá při provádění zkoušky, v souladu s českou technickou normou upravující požadavky na zkušební a kalibrační laboratoře,28)
r) další dodatečné informace, které mohou být požadovány u metod zkoušení.
(3) Výsledek zkoušky je průměrem výsledků nejméně dvou souběžných stanovení, není-li stanoveno jinak. Součástí výsledku zkoušky musí být vždy chyba výsledku.
(4) Při zjištění, že výsledek zkoušky překračuje stanovený limit zjištěné látky, se neprodleně zahájí opakované vyšetření za účelem potvrzení dříve získaného výsledku, a to za použití vědecky ověřené metody v souladu s § 1 odst. 2 nebo 3 .
(5) Výsledky zkoušek se uvádí s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost. V případě, že bude uvedena korekce na výtěžnost, uvede se v protokolu o zkoušce hodnota výtěžnosti. Hodnota výtěžnosti je poměr zjištěného množství látky ve vzorku a skutečného, známého nebo přidaného množství látky ve vzorku a vyjadřuje se v procentech.
Zrušuje se vyhláška č. 339/2001 Sb., o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků za účelem zjišťování jakosti a zdravotní nezávadnosti potravin nebo surovin určených k jejich výrobě a jakosti tabákových výrobků.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.
Ministr: Ing. Palas v. r.
PŘÍLOHA Č. 1 POSTUP PŘI ODBĚRU VZORKŮ PRO STANOVENÍ MNOŽSTVÍ OCHRATOXINU A V URČITÝCH POTRAVINÁCH A SUROVINÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách
musí být odebírány níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky
jsou považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních
limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č. 466/2001
bude určeno na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve stejném
okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné charakteristiky,
jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení.
Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná
a identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části
šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1
této vyhlášky).
3.2 Materiál k odběru
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně. Velké
šarže se podle této přílohy rozdělí na části, které se vzorkují
samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena
předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly
ovlivnit obsah ochratoxinu A, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení
nebo znehodnotit reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.
3.6 Vzorky pro opakované vyšetření
Vzorky pro opakované vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním
sporu nebo pro rozhodčí vyšetření se odeberou z laboratorního vzorku,
pokud to není v rozporu s předpisy členských států o odběru vzorků.
3.7 Balení a přeprava laboratorních vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací a poškozením při přepravě.
Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně
složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný pro účely úřední kontroly se uzavře na místě odběru
a označí se podle § 6
této vyhlášky.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol umožňující jednoznačnou
identifikaci šarže, v němž musí být uvedeny datum a místo odběru
vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika užitečné.
4.1 Různé typy šarží
Balení potravinových komodit mohou mít při obchodování formu volně ložených
potravin, potravin v kontejnerech nebo v jednotlivých baleních
(sáčcích, pytlích, jednotlivých maloobchodních baleních atd.). Odběr
vzorků může být proveden u všech forem, v nichž je výrobek uváděn na
trh. Aniž jsou dotčena specifická ustanovení bodů 4.3, 4.4 a 4.5 této přílohy, může být následující vzorec použit jako vodítko pro
vzorkování šarží, které mají při obchodování formu jednotlivých balení
(sáčků, pytlů, maloobchodních balení atd.):
četnost vzorkování = hmotnost šarže x hmotnost dílčího vzorku / hmotnost
souhrnného vzorku x hmotnost jednotlivého balení
- hmotnost: v kg
- četnost vzorkování: každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být odebrán
dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo).
4.2 Hmotnost dílčího vzorku
Hmotnost dílčího vzorku by měla být 100 g, pokud není v této příloze stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodních balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti
maloobchodního balení.
4.3 Postup odběru vzorků u obilovin, sušených hroznů révy vinné a pražené kávy
Tabulka 1: Rozdělení šarží na části v závislosti na produktu a hmotnosti šarže
|
Komodita |
Hmotnost šarže (t) |
Hmotnost nebo počet částí šarže |
Počet dílčích vzorků |
Hmotnost souhrnného ku vzorku (kg) |
|
Obiloviny a výrobky z obilovin |
>= 1500 |
500 t |
100 |
10 |
|
Sušené hrozny révy vinné (korintky, rozinky a sultánky) |
> = 15 |
15 až 30 t |
100 |
10 1 až 10 |
|
Pražená kávová zrna, mletá pražená káva a rozpustná káva |
>= 15 |
15 až 30 t |
100 |
101 až 10 |
|
1) V závislosti na hmotnosti šarže - viz tabulka 2 této přílohy. 2) V závislosti na hmotnosti šarže - viz tabulka 3 této přílohy.". |
||||
4.4 Postup vzorkování pro obiloviny a výrobky z obilovin (šarže >= 50 t)
a pro pražená kávová zrna, mletou praženou kávu, rozpustnou kávu, sušené
hrozny révy vinné (šarže >= 15 t)
Pokud lze části šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže fyzicky rozdělena
na části podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že hmotnost šarže
není vždy přesným násobkem hmotností částí šarží, může hmotnost části
šarže překročit uvedenou hodnotu maximálně o 20 %.
Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.
Počet dílčích vzorků činí 100.
Hmotnost souhrnného vzorku činí 10 kg.
Není-li možné použít výše uvedenou metodu vzorkování z důvodu hospodářských
důsledků vyplývajících z poškození šarže (kvůli formě obalu, způsobu
přepravy atd.), může být použita alternativní metoda vzorkování
za předpokladu, že je co nejreprezentativnější a je úplně popsána a
dokumentována.
4.5 Pokyny pro vzorkování obilovin a výrobků z obilovin (šarže < 50 t) a
pražených kávových zrn, mleté pražené kávy, rozpustné kávy, sušených
hroznů révy vinné (šarže < 15 t)
U šarží obilovin do 50 t a šarží pražených kávových zrn, mleté pražené
kávy, rozpustné kávy a sušených hroznů révy vinné do 15 t může být v
závislosti na hmotnosti šarže použit plán vzorkování skládající se z
10 až 100 dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1
až 10 kg. U velmi malých šarží (=< 0,5 t) obilovin a výrobků z obilovin lze odebrat
nižší počet vzorků, ale souhrnný vzorek sjednocující dílčí vzorky
musí mít alespoň 1 kg.
Čísla uvedená v tabulce mohou být použita pro určení počtu dílčích vzorků,
které mají být odebrány.
Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže obilovin a výrobků z obilovin
|
Hmotnost šarže (t) |
Počet dílčích vzorků |
|
=< 0,05 |
3 |
|
> 0,05 až =< 0,5 |
5 |
|
>0,5až =<1 |
10 |
|
> 1 až =< 3 |
20 |
|
>3až<=10 |
40 |
|
> 10 až =< 20 |
60 |
|
20 až =< 50 |
100 |
Tabulka 3: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti na hmotnosti šarže pražených kávových zrn, mleté pražené kávy, rozpustné kávy a sušených hroznů révy vinné
|
Hmotnost šarže (t) |
Počet dílčích vzorků |
|
=< 0,1 |
10 |
|
> 0,1 až =< 0,2 |
15 |
|
> 0,2 až =< 0,5 |
20 |
|
> 0,5 až =< 1,0 |
30 |
|
> 1,0 až =< 2,0 |
40 |
|
> 2,0 až =< 5,0 |
60 |
|
> 5,0 až =< 10,0 |
80 |
|
> 10,0 až =< 15,0 |
100 |
4.6 Postup odběru vzorků potravin určených pro kojence a malé děti29)
Použije se postup odběru vzorků uvedený pro obiloviny a výrobky z obilovin
v bodě 4.5 této přílohy.
Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, závisí na hmotnosti šarže.
Podle tabulky 2 v bodě 4.5 této přílohy se odebere minimálně 10 a maximálně 100 dílčích vzorků.
Hmotnost dílčího vzorku má být 100 gramů. U šarží ve formě maloobchodního balení závisí hmotnost dílčího vzorku
na hmotnosti maloobchodního balení.
Hmotnost souhrnného vzorku má být 1 až 10 kg; vzorek musí být dostatečně promísen.
4.7 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí pokud možno podle
výše uvedených ustanovení o odběru vzorků. Není-li to možné, lze použít jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním
prodeji, pokud jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5. Přijetí šarže nebo části šarže
Šarže nebo část šarže se přijímá, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje maximálnímu
limitu se zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost.
Šarže nebo část šarže se odmítá, jestliže souhrnný vzorek se zohledněním
nejistoty měření a po korekci na výtěžnost překračuje maximální
limit.
4.8 Pokyny pro vzorkování vína a hroznové šťávy
Souhrnný vzorek musí mít hmotnost alespoň 1 kg s výjimkou případů, kdy to není možné, například sestává-li vzorek z
jedné láhve.
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být z šarže odebrány, je uveden
v tabulce 4. Počet určených dílčích vzorků závisí na formě, v níž
jsou dotyčné výrobky obvykle uváděny na trh. V případě volně ložených
kapalných výrobků se šarže těsně před odebráním vzorku manuálně nebo
mechanicky důkladně promíchá, přičemž se nesmí ovlivnit jakost výrobku.
Ze šarže se odeberou nejméně tři dílčí vzorky pro vytvoření souhrnného
vzorku.
Dílčí vzorky, které mají nejčastěji formu láhve nebo balení, musí mít
stejnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku má být nejméně 100 g a taková, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek o hmotnosti
nejméně 1 kg. Odchylka od tohoto postupu musí být zaznamenána v protokolu o odběru
vzorku.
Tabulka 4: Minimální počet dílčích vzorků, které se odeberou z šarže
|
Forma uvádění na trh |
Hmotnost šarže vyjádřená v objemových jednotkách (1) |
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány |
|
Volně ložené výrobky (hroznová šťáva, víno) |
- |
3 |
|
Láhve / balení hroznové šťávy |
=< 50 |
3 |
|
Láhve / balení hroznové šťávy |
>50 až 500 |
5 |
|
Láhve / balení hroznové šťávy |
> 500 |
10 |
|
Láhve / balení vína |
=< 50 |
1 |
|
Láhve / balení vína |
>50 až 500 |
2 |
|
Láhve / balení vína |
> 500 |
3 |
PŘÍLOHA Č. 2 METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ DIOXINŮ (DIBENZO-1,4_DIOXINŮ/DIBENZOFURANŮ) A STANOVENÍ POLYCHLOROVANÝCH BIFENYLŮ S DIOXINOVÝM EFEKTEM V URČITÝCH POTRAVINÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu obsahu dioxinů (dibenzo-1,4-dioxinů/dibenzofuranů)
a rovněž pro stanovení obsahu polychlorovaných bifenylů
s dioxinovým efektem v potravinách musí být odebírány níže uvedenými
metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány za reprezentativní
pro šarže nebo části šarže, ze kterých byly odebrány. Dodržení
maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č.
466/2001, kterým se stanoví maximální limity určitých kontaminujících
látek v potravinách se určí na základě množství zjištěného v laboratorních
vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve stejném
okamžiku, které má podle úředního stanovení jednotné charakteristiky,
jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení.
U ryb a produktů rybolovu musí být srovnatelná také velikost ryby.
Část šarže: určitá část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části šarže. Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže
nebo části šarže. Laboratorní vzorek: reprezentativní část/množství
souhrnného vzorku určené pro laboratoř.
Tabulka faktorů toxické rovnocennosti (TEF) pro posuzování rizik pro člověka
(založeno na závěrech zasedání Světové zdravotní organizace ve
Stockholmu, Švédsko, ve dnech 15. - 18. června 1997) *)
|
Kongener |
Hodnota TEF |
Kongener |
Hodnota TEF |
|
|
Dibenzo-1,4-dioxiny (PCDD) |
|
polychlorované bifenyly, |
|
|
|
2,3,7,8-Tetrachlordibenzodioxin |
1 |
|
||
|
1,2,3,7,8-Pentachlordibenzodioxin |
1 |
polychlorované bifenyly 77 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzodioxin |
0,1 |
polychlorované bifenyly 81 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,6,7,8- Hexachlordibenzodioxin |
0,1 |
polychlorované bifenyly 126 |
0,1 |
|
|
1,2,3,7,8,9- Hexachlordibenzodioxin |
0,1 |
polychlorované bifenyly 169 |
0,01 |
|
|
1,2,3,4,6,7,8- |
0,01 |
|
||
|
Heptachlordibenzodioxin Oktachlordibenzodioxin Dibenzofurany (PCDF) |
0,0001 |
polychlorované bifenyly s jedním atomem chloru v ortho-poloze |
|
|
|
2,3,7,8-Tetrachlordibenzofuran |
0,1 |
polychlorované bifenyly 105 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,7,8-Pentachlordibenzofuran |
0,05 |
polychlorované bifenyly 114 |
0,0005 |
|
|
2,3,4,7,8-Pentachlordibenzofuran |
0,5 |
polychlorované bifenyly 118 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,4,7,8-Hexachlordibenzofuran |
0,1 |
polychlorované. bifenyly 123 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,6,7,8-Hexachlordibenzofuran |
0,1 |
polychlorované bifenyly 156 |
0,0005 |
|
|
1,2,3,7,8,9-Hexachlordibenzofuran |
0,1 |
polychlorované bifenyly 157 |
0,0005 |
|
|
2,3,4,6,7,8-Hexachlordibenzofuran |
0,1 |
polychlorované bifenyly 167 |
0,00001 |
|
|
1,2,3,4,6,7,8-Heptachlordibenzofuran |
0,01 |
polychlorované bifenyly 189 |
0,0001 |
|
|
1,2,3,4,7,8,9-Heptachlordibenzofuran |
0,01 |
|
|
|
|
Oktachlordibenzofuran |
0,0001 |
|
|
|
|
*) zdroj - Van den Berg et al. (1998) Toxic Equivalency Factors (TEFs) for PCBs, PCDDs, PCDFs for Humans and for Wildlife. Environmental Health Perspectives, 106(12), 775. |
||||
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným pracovníkem (§ 3 odst. 1
této vyhlášky).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
1.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena
předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly
ovlivnit obsah dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem,
nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost
souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu
podle bodu 3.8.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by mít
hmotnost 1 kg, pokud je to možné, např. provádí-li se odběr z jednoho balení.
3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro potvrzení, obhajoby
v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení
Laboratorní vzorky za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu nebo
pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku,
pokud to není v rozporu s § 3
a 4
této vyhlášky. Velikost laboratorních vzorků pro potvrzení by měla být
dostatečná alespoň pro provedení opakované zkoušky.
3.7 Balení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků
Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního
materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací, ztrátou
analytu adsorpcí na vnitřních stěnách nádoby a před poškozením
při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná preventivní opatření
s cílem zabránit změně složení souhrnných a laboratorních vzorků, ke
které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle § 6
této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol, který
umožní jednoznačnou identifikaci šarže a v němž musí být uvedeny datum
a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika
užitečné.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní
pro kontrolovanou šarži.
4.1. Počet dílčích vzorků
U mléka a olejů, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření daného
kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat tři dílčí vzorky na šarži, které
budou tvořit souhrnný vzorek. Uvede se číslo šarže. Pro ostatní
produkty je minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán z šarže, uveden v tabulce 1.
Hmotnost souhrnného vzorku, který vznikne sdružením dílčích všech vzorků,
musí být alespoň 1 kg (viz bod 3.5). Dílčí vzorky musí mít podobnou hmotnost.
Hmotnost dílčího vzorku by měla být alespoň 100 g. Hmotnost dílčího vzorku závisí na velikosti částic v šarži. Odchylky
od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu 3.8.
V souladu s ustanoveními směrnice Komise 97/747/ES ze dne 27. října 1997,
kterou se stanoví rozsah a četnost odběru vzorků podle směrnice Rady
96/23/ES pro monitorování určitých látek a jejich reziduí v živočišných
produktech, je vzorkem slepičích vajec nejméně 12 vajec (jak pro
šarže nabalených vajec, tak pro šarže skládajících se z jednotlivých
balení, tabulky 1 a 2).
Tabulka 1
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány z šarže
|
Hmotnost šarže (kg) |
Minimální počet odebraných dílčích vzorků |
|
< 50. |
3 |
Skládá-li se šarže z jednotlivých balení, je počet balení, která musí
být odebrána, aby vytvořila souhrnný vzorek, uveden v tabulce 2.
Tabulka 2
Počet balení (dílčích vzorků, která musí být odebrána, aby vytvořila souhrnný
vzorek, skládá-li se šarže z jednotlivých balení)
|
Počet balení nebo jednotek v šarži |
Počet odebraných balení nebo jednotek |
|
1 až 25 |
1 balení nebo jednotka |
4.2 Zvláštní ustanovení pro odběr vzorků u šarží z celých ryb
Počet dílčích vzorků, které se odeberou ze šarže, je stanoven v tabulce
1. Hmotnost souhrnného vzorku, který vznikne sdružením všech dílčích
vzorků, musí být alespoň 1 kg (viz bod 3.5).
Pokud vzorkovaná šarže obsahuje také jednotlivé ryby o hmotnosti menší
než 1 kg, odebere se pro souhrnný vzorek celá ryba jako dílčí vzorek. Pokud je
hmotnost takto vytvořeného souhrnného vzorku větší než 3 kg, může dílčí vzorek sestávat ze středních částí ryb o hmotnosti alespoň 100 g, které tvoří souhrnný vzorek. Celá část, na niž se vztahuje maximální
limit, se použije k homogenizaci vzorku.
Pokud vzorkovaná šarže obsahuje jednotlivé ryby o hmotnosti vyšší než 1 kg, je dílčím vzorkem střední část ryby. Každý dílčí vzorek má hmotnost
alespoň 100 g. Pokud tvoří vzorkovanou šarži ryba o hmotnosti větší než 6 kg a odebrání střední části by znamenalo významnou hospodářskou ztrátu,
odeberou se alespoň tři vzorky minimálně po 350 gramech, bez ohledu na velikost šarže.
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Šarže se přijímá, pokud výsledek zkoušky nepřekračuje příslušný maximální
limit stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001, přičemž se zohlední
nejistota měření.
Šarže se odmítá, pokud výsledek zkoušky potvrzený zkouškou duplikátního
vzorku a vypočtený jako průměr alespoň dvou samostatných stanovení
nepochybně překračuje se zohledněním nejistoty měření maximální limit
stanovený v nařízení (ES) č. 466/2001.
Nejistotu měření lze zohlednit jedním z následujících způsobů:
a) vypočtením rozšířené nejistoty při použití faktoru pokrytí 2, který
odpovídá intervalu spolehlivosti přibližně 95 %, nebo
b) stanovením rozhodovací meze (CC&03B1) podle rozhodnutdnutí Komise 2002/657/ES ze dne 12. srpna 2002, kterým se provádí směrnice
Rady 96/23/ES, pokud jde o provádění analytických metod a interpretaci
výsle
PŘÍLOHA Č. 3 POSTUP PŘI ODBĚRU VZORKŮ PRO KONTROLU DODRŽOVÁNÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ OLOVA, KADMIA, RTUTI A 3-CHLORPROPAN-1,2-DIOLU V URČITÝCH POTRAVINÁCH A SUROVINÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu limitů obsahu olova, kadmia, rtuti a
3-chlorpropan-1,2-diolu v potravinách musí být odebírány níže uvedenými
metodami. Takto získané souhrnné vzorky budou považovány za reprezentativní
pro šarži nebo část šarže, z nichž byly odebrány. Dodržení
maximálních limitů stanovených v nařízení Evropských společenství č.
466/2001 bude zjištěno na základě obsahu zjištěného v laboratorních
vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku,
které má podle úředního stanovení stejné charakteristiky, jako je původ,
druh, typ obalu, balírna, zasílatel nebo označení. Ryby musí mít rovněž srovnatelnou velikost.
Část šarže: stanovená část velké šarže, vyčleněná k tomu, aby u ní byl
proveden odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky oddělená a
identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo část
šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
část šarže.
Laboratorní vzorek: vzorek určený pro laboratorní vyšetření.
3.1 Pracovníci
Odběr vzorků musí být proveden oprávněným kvalifikovaným pracovníkem (§ 3 odst. 1
této vyhlášky).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě laboratorních vzorků musí být provedena
předběžná opatření s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly
ovlivnit obsah olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit
reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu
podle bodu 3.8.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků. Měl by vážit
alespoň 1 kg, pokud to není nemožné, např. při vzorkování jednoho balení.
3.6 Rozdělení souhrnného vzorku na laboratorní vzorky pro vyšetření, opakované
vyšetření a rozhodčí vyšetření
Laboratorní vzorky pro vyšetření, opakované vyšetření a rozhodčí vyšetření
se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného vzorku, pokud to není
v rozporu s § 3
a 4
této vyhlášky. Velikost laboratorního vzorku pro vyšetření musí být dostatečná
alespoň pro dvě zkoušky.
3.7 Zabalení a přeprava souhrnných a laboratorních vzorků
Každý souhrnný a laboratorní vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního
materiálu, který poskytuje dostatečnou ochranu před kontaminací, ztrátami
analytu v důsledku adsorpce na vnitřních stěnách nádoby a před
poškozením při přepravě. Musí být přijata všechna nezbytná opatření
s cílem zabránit změně složení souhrnných a laboratorních vzorků, ke
které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení souhrnných a laboratorních vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle § 6
této vyhlášky. O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol umožňující
jednoznačnou identifikaci vzorku, v němž musí být uvedeny datum
a místo odběru vzorků a další údaje, které mohou být pro analytika
užitečné.
4. Plán odběru vzorků
V ideálním případě by měl být odběr vzorků proveden v místě, kde komodita
vstupuje do potravního řetězce a kde lze rozlišit jednotlivou šarži.
Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek
reprezentativní pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
U tekutých výrobků, u nichž lze předpokládat rovnoměrné rozšíření daného
kontaminantu v celé šarži, stačí odebrat jeden dílčí vzorek ze šarže,
který bude souhrnným vzorkem. Uvede se číslo šarže. Tekuté výrobky
obsahující hydrolyzované rostlinné bílkoviny nebo tekutou sójovou omáčku
se musí před odběrem dílčího vzorku dobře protřepat nebo zhomogenizovat
jiným vhodným způsobem.
U ostatních výrobků se ze šarže odebere minimální počet dílčích vzorků
uvedený v tabulce 1. Dílčí vzorky musí mít přibližně stejnou hmotnost.
Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu podle bodu
3.8.
Tabulka 1:
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže
|
Hmotnost šarže (kg) |
Minimální počet odebraných dílčích vzorků |
|
< 50 |
3 |
|
50 až 500 |
5 |
|
>500 |
10 |
Tvoří-li šarži jednotlivá balení, odebere se pro souhrnný vzorek počet
vzorků uvedený v tabulce 2.
Tabulka 2:
Počet balení (dílčích vzorků), který má být odebrán pro souhrnný vzorek,
tvoří-li šarži jednotlivá balení
|
Počet balení nebo jednotek v šarži |
Počet odebraných balení nebo jednotek |
|
1 až 25 |
1 balení nebo jednotka |
5. Dodržení specifikovaného nejvyššího obsahu v šarži nebo části šarže
Pro účely kontroly provede kontrolní laboratoř alespoň dvě nezávislé zkoušky
a z výsledků vypočte průměr.
Šarže je přijata, nepřekročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah stanovený
v nařízení Komise (ES) č. 466/2001, přičemž se přihlédne k rozšířené
nejistotě měření a korekci na výtěžnost v návaznosti na zprávu Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz,
měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES v oblasti
potravinářství.
Šarže je odmítnuta, překročí-li průměr příslušný nejvyšší obsah, přičemž
se přihlédne k rozšířené nejistotě měření a korekci na výtěžnost.
Zrušena ke dni .1.2005 novelou č. 611/2004 Sb.
PŘÍLOHA Č. 5 POSTUP PŘI PŘÍPRAVĚ VZORKU A KRITÉRIA PRO METODY ZKOUŠENÍ POUŽITÉ PŘI STANOVENÍ MNOŽSTVÍ OCHRATOXINU A V URČITÝCH POTRAVINÁCH A SUROVINÁCH
1. Preventivní opatření
Vzhledem k tomu, že rozložení ochratoxinu A je velmi nehomogenní, měly by být vzorky
připraveny, a zejména homogenizovány, mimořádně pečlivě.
Veškerý materiál obdržený laboratoří má být použit k přípravě zkušebního
materiálu.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem,
kterým se dosáhne úplné homogenizace.
Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny v
části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně umožňuje přesné
stanovení obsahu sušiny.
3. Rozdělení vzorků pro vyšetření za účelem potvrzení a obhajoby v obchodním sporu Opakované vzorky pro vyšetření za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním sporu a pro rozhodčí vyšetření se odeberou ze zhomogenizovaného materiálu, pokud to není v rozporu s § 3 a 4 této vyhlášky.
4. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít.
Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost a
reprodukovatelnost
r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle
95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků dvou
samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek,
tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce
po sobě);
r = 2,8 x sr
sr
= směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti
RSDr = relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných
za podmínek opakovatelnosti [(sr
/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků
R = reprodukovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj.
stejným materiál získaný pracovníky různých laboratoří, za použití
standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sr
sr
= směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti
RSDR
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sr
/x) x100];
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli je to možné, v souladu s § 9
této vyhlášky.
4.3 Specifické požadavky
Nejsou-li na úrovni Evropských společenství předepsány specifické metody
pro stanovení množství ochratoxinu A v potravinách, mohou laboratoře
zvolit jakoukoliv metodu za předpokladu, že splňuje následující kritéria:
Charakteristika účinnosti metody pro stanovení ochratoxinu A
|
Množství |
Ochratoxin A |
||
|
µg/kg |
RSDr (%) |
RSDR (%) |
Výtěžnost (%) |
|
< 1 |
=< 40 |
=< 60 |
50 až 120 |
|
1 až 10 |
=< 20 |
=< 30 |
70 až 110 |
- Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny, neboť přesnost je uvedena
pro uvažované koncentrace.
- Hodnoty přesnosti jsou vypočteny z Horwitzovy rovnice:
RSDr
= 2(1-0,5logC)
kde:
- RSDR
je relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sR
/ x) x 100],
- c je poměr koncentrací (tj. 1 = 100 g/100 g, 0,001 = 1 000 mg/kg).
Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se ukazuje, že u většiny
rutinních metod zkoušení nezávisí na analytu a matrici, nýbrž pouze
na koncentraci.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost. Musí
být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek zkoušky
s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu (viz
příloha č. 41 bod 5).
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru (x ± U), kde x je analytický
výsledek a U je rozšířená nejistota měření.
U je rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2,
který odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.
4.5 Normy jakosti laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.*)
*) Například
§ 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
PŘÍLOHA Č. 6 PŘÍPRAVA VZORKŮ A KRITÉRIA PRO METODY ZKOUŠENÍ PRO KONTROLU DODRŽOVÁNÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ OLOVA, KADMIA, RTUTI A3-CHLORPROPAN-1,2-DIOLU V URČITÝCH POTRAVINÁCH A SUROVINÁCH
1. Úvod
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž dochází k sekundární kontaminaci.
2. Specifické postupy přípravy vzorků pro olovo, kadmium a rtuť
Existuje řada vyhovujících postupů přípravy vzorků, které mohou být použity
pro dotyčné výrobky. Postupy uvedené v návrhu evropské normy "Potraviny.
Stanovení stopových prvků. Požadavky na účinnost a všeobecné
zásady." se ukázaly jako vyhovující, ale správné mohou být i jiné postupy.
U každého postupu musí být dodržena tato pravidla:
- mušle, korýši a malé ryby: pokud se jedí celé, vnitřnosti musí být součástí
materiálu, který má být zkoušen,
- zelenina: vyšetřuje se pouze jedlá část, přičemž musí být vzaty v úvahu
požadavky nařízení Evropských společenství č. 466/2001.
3. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na laboratorní vyšetření
3.1 Definice
Níže je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít:
r = opakovatelnost - hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota
rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti
(tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, stejná aparatura, tatáž
laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 x sr
;
sr = směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti;
RSDr
= relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti [(sr/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků;
R = reprodukovatelnost hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet nebo jí bude rovna absolutní hodnota
rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti
(tj. stejným materiál získaný pracovníky různých laboratoří,
stejný postup); a tedy R = 2,8 x sr
;
sr
= směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků za podmínek reprodukovatelnosti;
RSDR
= relativní směrodatná odchylka - vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sr
/x) x 100];
HORRATr
= zjištěná hodnota RSDr
dělená hodnotou RSDr
vypočtenou z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0, 66R;
HORRATR
= zjištěná hodnota RSDR
dělená hodnotou RSDR
vypočtenou z Horwitzovy rovnice.
3.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli
je to možné, v souladu s § 9
této vyhlášky.
Pro stanovení obsahu olova ve víně je předepsána metoda uvedená v kapitole
35 přílohy nařízení Komise Evropských společenství č. 2676/90, kterým
se stanoví metody Společenství pro zkoušení vín.
3.3.1 Zkoušení obsahu olova, kadmia a rtuti
Specifické metody pro stanovení obsahu olova, kadmia a rtuti nejsou předepsány.
Laboratoře použijí validované metody, které splňují charakteristiky
účinnosti uvedené v tabulce 3. Zkušební materiály použité v
okruhovém testu laboratoří za účelem validace metod by měly podle možnosti
obsahovat certifikovaný referenční materiál.
Tabulka 3: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení obsahu olova,
kadmia a mědi
|
Charakteristika |
Hodnota / komentář |
|
Použitelnost |
potraviny uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001 |
|
Mez detekce |
nesmí být vyšší než jedna desetina hodnoty uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro olovo uvedena hodnota nižší než 0,1 mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než jedna pětina uvedené hodnoty |
|
Mez stanovení |
nesmí být vyšší než jedna pětina hodnoty uvedené v nařízení Evropských společenství č. 466/2001, kromě případu, kdy je pro olovo uvedena hodnota nižší než 0,1 mg/kg. V tomto případě nesmí být vyšší než dvě pětiny uvedené hodnoty |
|
Přesnost |
hodnoty HORRATR , nebo HORRATR z validačního kruhového testu musí být nižší než 1,5 |
|
Výtěžnost |
80 - 120 % (podle validačního kruhového testu)nesmí rušit matrice nebo jiné látky při spektrální analýze |
|
Specifičnost |
|
3.3.2 Zkoušení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu
Specifické metody pro stanovení obsahu 3-chlorpropan-1,2-diolu nejsou
předepsány. Laboratoře použijí validované metody, které splňují charakteristiky
účinnosti uvedené v tabulce
3.3.3 Pracovní charakteristiky - koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, může být
posouzena také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř může používat metodu,
která bude poskytovat výsledky s maximální standardní nejistotou.
Maximální standardní nejistota se vypočítá pomocí rovnice:
Uf = Ö(LOD / 2)2 + (aC)2
kde:
Uf
je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekovatelnosti metody,
c je příslušná koncentrace,
a je číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě C. Hodnoty, které
mají být použity, jsou uvedeny v tabulce č. 5:
Tabulka 5: Hodnoty číselného faktoru a v závislosti na hodnotě C
|
C(&03BCg/kg) |
g |
|
a = |
50 |
|
,2 51 |
00 |
|
18 501-1 |
00 |
|
15 1001-1 |
00 |
|
12 >= 10 |
0 |
1
Uf je rozšířená nejistota měření při použití faktoru pokrytí 2, který
poskytuje úroveň spolehlivosti přibližně 9
%.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná stejně tak
jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulkách 3
3.4 Odhad správnosti zkoušky, výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Kdykoliv je to možné, odhadne se správnost zkoušky tak, že se provede
kontrolní zkouška vhodného certifikovaného referenčního materiálu.
Výsledky zkoušky budou uvedeny jako korigované nebo nekorigované na výtěžnost.
Tato informace musí být uvedena v protokolu o zkoušce, stejně
jako výtěžnost.
Přihlédne se ke zprávě Evropské komise o vztahu mezi výsledky analýz,
měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES v oblasti
potravinářství.
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru x ± U, kde x je výsledek zkoušky
a U je nejistota měření.
4. Zkušební materiály použité v kruhovém testu laboratoří za účelem validace
metod by měly podle možnosti obsahovat certifikovaný referenční
materiál. Specifická metoda byla validována v kruhovém testu a splnila
požadavky uvedené v tabulce 4.
Tabulka 4: Charakteristiky účinnosti metod pro zkoušení 3-chlorpropan-1,2-diolu
|
Charakteristika |
Doporučená hodnota |
Koncentrace |
|
Slepý pokus |
Nižší než mez detekce |
- |
|
Výtěžek |
75 až 110 % |
Celý rozsah koncentrací |
|
Mez stanovitelnosti |
10 (nebo méně) &03BCg/kg, vztavztaženo na su |
n |
|
- Směrodatná odchylka slepého po |
su Méně než 4 µ |
k |
|
- Odhady přesnosti v rámci laboratoře - směrodatná odchylka opakovaných měření při různých koncentra |
ch
< 4 &03BC |
ěg/kg
|
ěg/kg
3.4 Odhad správnosti zkoušky a výpočet vý
žnosti
Kdykoliv je to možné, odhadne se správnost zkoušky tak, že se
provede kontrolní zkouška vhodného certifikovaného referenčního ma
riálu.
Přihlíží se k "Harmonizovaným pokynům pro použití hodnot výtěžnosti
při analytických měřeních" vypracovaným pod patronací IUPAC/I
/AOAC.
Výsledky zkoušky budou uvedeny jako korigované nebo nekorigované. Tato informace musí být uvedena v protokolu o zkoušce, stejně jako vý
3.5 Normy řízení jakosti laboratoře
Laboratoře musí splňovat ustanovení zvláštního právního předpisu.*)
3.6 Vyjadřování výsledků
Výsledky se vyjadřují ve stejných jednotkách, v jakých jsou stanoveny
maximální limity v nařízení Evropských společenství č. 466/2001.
*) Například
§ 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
PŘÍLOHA Č. 7 PŘÍPRAVA VZORKŮ A POŽADAVKY NA METODY ZKOUŠENÍ POUŽITÉ PRO STANOVENÍ MNOŽSTVÍ DIOXINŮ(DIBENZO-1,4-DIOXINŮ) A STANOVENÍ POLYCHLOROVANÝCH BIFENYLŮ S DIOXINOVÝM EFEKTEM V URČITÝCH POTRAVINÁCH
1. Cíle a oblast použití
Tyto požadavky se vztahují na zkoušení potravin pro úřední kontrolu množství
dioxinů (polychlorovaných dibenzo-1,4-dioxinů) a polychlorovaných
dibenzofuranů a stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem.
Monitorování přítomnosti dioxinů v potravinách může být založeno na strategii
využívající screeningovou metodu k vyhledání vzorků s obsahem
dioxinů o 30 až 40 % nižším nebo vyšším, než je zájmová úroveň. Koncentrace
dioxinů v těchto vzorcích s významnými množstvími se stanoví
nebo potvrdí potvrzující metodou.
Screeningové metody jsou metodami sloužícími k detekci dioxinů a polychlorovaných
bifenylů s dioxinovým efektem na zájmové úrovni. Tyto metody
mají vysokou kapacitu, pokud jde o množství vzorků, a jsou používány
k vytřídění potenciálně pozitivních vzorků z velkého množství vzorků.
Jsou speciálně vyvinuty tak, aby neposkytovaly falešně negativní
výsledky.
Potvrzující metody jsou metodami poskytujícími úplnou nebo doplňující
informaci umožňující jednoznačně kvalitativně a kvantitativně stanovit
dioxiny na zájmové úrovni.
2. Základní informace
Vzhledem k tomu, že vzorky z životního prostření a biologické vzorky (včetně vzorků potravin) zpravidla obsahují složitou směs různých kongenerů dioxinů, byla pro usnadnění posuzování rizik zavedena koncepce faktorů toxické
rovnocennosti. Faktory toxické rovnocennosti byly navrženy tak, aby
vyjadřovaly koncentraci směsi 2,3,7,8-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů
a polychlorovaných dibenzofuranů, a od nedávné doby některých polychlorovaných
bifenylů bez atomů chloru v ortho-polohách nebo s jedním
atomem chloru v ortho-poloze, které vykazují dioxinovou aktivitu,
v toxických ekvivalentech (TEQ) 2,3,7,8-tetrachlordibezodioxinu.
Koncentrace jednotlivých látek v daném vzorku se vynásobí jejich příslušnými
faktory toxické rovnocennosti, sečtou se a výsledný součet je
celkovou koncentrací sloučenin s dioxinovým efektem vyjádřenou v toxickém
ekvivalentu.
Při metodě "horního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného
kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna hodnotě meze stanovitelnosti.
Při metodě "dolního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného
kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna nule.
Při metodě "středního odhadu" je velikost příspěvku kvantitativně nestanoveného
kongeneru k toxickému ekvivalentu rovna polovině hodnoty meze
stanovitelnosti. Pro účely této přílohy se rozumí přijatou specifickou mezí stanovitelnosti
jednotlivého kongeneru koncentrace analytu v extraktu vzorku, který
u měřicího přístroje dává pro oba dva různé ionty, které mají být
sledovány, odezvu s poměrem signál/šum (S/N) 3:1 pro nejméně citlivý
signál a splňuje základní požadavky podle metody stanovení popsané
v metodě EPA 1613 Revision B.
3. Požadavky na zabezpečení jakosti, které musí příprava vzorku splňovat
- Na každém stupni odběru vzorků a zkoušky musí být přijata opatření k
zamezení křížové kontaminace.
- Vzorek musí být uchováván a přepravován v nádobách ze skla, hliníku,
polypropylenu nebo polyethylenu. Z nádoby na vzorky musí být odstraněny stopy papírového prachu. Sklo se vypláchne
rozpouštědly, jež byla předem kontrolována na přítomnost dioxinů.
- Vzorek musí být uchováván a přepravován tak, aby byla zachována celistvost
vzorku potraviny.
Je-li třeba, každý laboratorní vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí
postupem, u něhož je prokázáno, že jím lze dosáhnout úplné homogenizace
(např. rozmletím a proséváním přes 1 mm síto); je-li vlhkost vzorků příliš vysoká, musí se vzorky před rozemletím
sušit.
Provede se slepý pokus bez vzorku za použití celého analytického postupu.
Hmotnost vzorku použitého pro extrakci musí být dostatečná, aby byly splněny
požadavky na citlivost stanovení.
Existuje mnoho uspokojivých postupů přípravy vzorku, které mohou být pro
dotyčné vzorky použity. Postupy musí být validovány podle mezinárodně
uznaných metodik.
4. Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí prokázat funkčnost metody v rozsahu kolem zájmové úrovně,
např. na při zájmové úrovni, při její polovině nebo jejím dvojnásobku,
a to s přijatelným variačním koeficientem pro opakovanou zkoušku.
Podrobnosti o kritériích přijatelnosti jsou uvedeny v bodě 5.
- Mez stanovení pro potvrzující metodu by měla být na úrovni jedné pětiny zájmové úrovně, aby se zajistilo, že na zájmové úrovni bude
dosaženo přijatelných variačních koeficientů.
- Jako opatření vnitřní kontroly jakosti by měly být prováděny pravidelné
slepé pokusy, pokusy s uměle obohacenými slepými vzorky nebo zkoušky
kontrolních vzorků (přednostně certifikovaného referenčního materiálu).
- Úspěšná účast v mezilaboratorních srovnávacích testech, při nichž se
hodnotí odbornost laboratoře, je nejlepším způsobem ověření odborné
způsobilosti pro specifické zkoušky. Úspěšná účast v mezilaboratorních
testech, např. pro vzorky půd nebo kalů, není nezbytně důkazem odborné
způsobilosti v oblasti potravin nebo krmiv, v nichž se vyskytují
nižší úrovně kontaminace. Proto je povinná stálá účast v mezilaboratorních
testech stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem v odpovídajících matricích potravin nebo krmiv.
- V souladu s ustanovením § 9
této vyhlášky by měly být laboratoře akreditovány pověřeným orgánem pracujícím
podle pokynů Mezinárodní normalizační organizace č. 58, aby
bylo zajištěno, že uplatňují systém zabezpečování jakosti. Laboratoře
by měly být akreditovány podle normy ISO/IEC/17025:1999.
5. Požadavky, které musí splňovat analytická metoda pro stanovení dioxinů
a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem
Základní požadavky na přijatelnost analytických postupů:
Vysoká citlivost a nízká mez detekce. V případě dibenzo-1,4-dioxinů a
polychlorovaných dibenzofuranů musí být z důvodu extrémní toxicity některých
těchto sloučenin možné detekovat množství na pikogramové úrovni
toxického ekvivalentu (10-12
g). Je známo, že se polychlorované bifenyly vyskytují ve vyšších koncentracích
než dibenzo-1,4-dioxiny a polychlorované dibenzofurany. U většiny
kongenerů polychlorovaných bifenylů je dostačující již nanogramová
citlivost na úrovni (10-9
g). Pro stanovení toxičtějších kongenerů polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem (zejména kongenerů
nesubstituovaných chlorem v ortho-polohách) musí být dosaženo stejné citlivosti
jako pro stanovení dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů.
Vysoká specifičnost. Dibenzo-1,4-dioxiny, polychlorované dibenzofurany
a polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem je třeba rozlišit od
ostatních sloučenin, které se extrahují společně s těmito látkami, mohou
rušit při jejich stanovení a jsou přítomny v koncentracích až o několik řádů vyšších než koncentrace zájmových analytů.
U metod založených na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní
spektrometrie je nezbytné rozlišit mezi různými kongenery, tj. mezi
toxickými kongenery (např. sedmnácti dibenzo-1,4-dioxiny a polychlorovanými
dibenzofurany substituovanými v polohách 2,3,7,8 a polychlorovanými bifenyly s dioxinovým efektem) a ostatními kongenery. Biotesty by měly
umožnit určit hodnoty toxického ekvivalentu selektivně pro sumu dibenzo-1,4-dioxinů,
polychlorovaných dibenzofuranů a polychlorované bifenyly
s dioxinovým efektem.
Vysoká správnost (pravdivost a přesnost). Stanovení by mělo poskytnout
správný odhad skutečné koncentrace ve vzorku. Vysoká správnost (správnost
měření: těsnost souhlasu mezi jediným výsledkem měření a skutečnou
hodnotou nebo dohodnutou hodnotou) je nezbytná k tomu, aby nebyl
zamítnut výsledek zkoušky vzorku na základě nespolehlivosti odhadu toxického ekvivalentu. Správnost je vyjádřena
pravdivostí (rozdílem mezi střední hodnotou získanou měřením pro analyt
v certifikovaném materiálu a certifikovanou hodnotou vyjádřeným v
procentech této certifikované hodnoty) a přesností (přesnost se obvykle
počítá jako směrodatná odchylka včetně opakovatelnosti a reprodukovatelnosti
a vyjadřuje těsnost souhlasu mezi výsledky získanými několikerým
opakováním experimentálního postupu za předepsaných podmínek).
Screeningovými metodami mohou být biotesty a metody založené na založených
na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie. Potvrzujícími
metodami jsou metody založené na plynové chromatografii s
vysokým rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrie s vysokým rozlišením.
Stanovení hodnoty celkového toxického ekvivalentu musí splňovat
následující kritéria:
|
|
Screeningové metody |
Potvrzující metody |
|
Podíl falešně negativních výsledků |
< 1 % |
- |
|
Pravdivost |
- |
-20 % až +20 % |
|
Variační koeficient |
< 30 % |
< 15 % |
6. Specifické požadavky, které musí splňovat metody založené na plynové
chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrie určené pro účely screeningu
nebo potvrzování
S cílem validovat postup zkoušky musí být na samém začátku postupu, např.
před extrakcí, přidány vnitřní standardy 2,3,7,8-tetrachlor-substituovaných
dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů značených
isotopem 13
C (a standard polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem značený isotopem 13
C při stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem). Musí být
přidán alespoň jeden kongener pro každou skupinu od tetra do oktachlor
dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů (a alespoň jeden kongener pro
každou ze skupin pro polychlorované bifenyly s dioxinovým efektem při
stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem), Popřípadě k tomu alespoň jeden kongener pro každý ion detekovaný hmotnostní spektrometrií
pro monitorování dibenzo-1,4-dioxinů a polychlorovaných dibenzofuranů
a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem. Zejména v případě
potvrzující metody je výhodou použití všech 17 vnitřních standardů
2,3,7,8-substituovaných dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů značených
isotopem 13
C a všech 12 vnitřních standardů polychlorovaných bifenylů s dioxinovým
efektem značených isotopem 13
C při stanovení polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem.
Za použití vhodných kalibračních roztoků by měly být stanoveny také relativní
odezvy kongenerů, pro něž nebyly přidány sloučeniny značené isotopem 13
C.
U potravin rostlinného původu nebo potravin živočišného původu s obsahem
tuku nižším než 10 % je přídavek vnitřního standardu před extrakcí
povinný. U potravin živočišného původu s obsahem tuku vyšším než 10
% lze vnitřní standard přidat buď před extrakcí, nebo po extrakci. Vhodným
způsobem by měla být provedena validace účinnosti extrakce, a to
v závislosti na okamžiku přidání vnitřních standardů a podle toho,
zda se výsledky vztahují na výrobek nebo na obsah tuku.
Před zkouškou plynovou chromatografií s detekcí hmotnostní spektrometrií
musí být přidán 1 nebo 2 standardy pro stanovení výtěžnosti.
Kontrola výtěžnosti je nezbytná. U potvrzujících metod by měly výtěžnosti
pro jednotlivé vnitřní standardy ležet v intervalu 60 % až 120 %.
Nižší nebo vyšší výtěžnosti jednotlivých kongenerů, zejména některých
hepta- a okta-chlordibenzodioxinů a dibenzofuranů jsou přijatelné za podmínky, že jejich
příspěvek k hodnotě toxického ekvivalentu nepřekračuje 10 % celkové
hodnoty toxického ekvivalentu (založené pouze na dibenzo-1,4-dioxinech
a polychlorovaných dibenzofuranech). U screeningových metod by
měly výtěžnosti ležet v intervalu od 30 % do 140 %.
- Separace dioxinů od rušících chlorovaných sloučenin, jako jsou polychlorované
bifenyly a chlorované ethery bifenylu, by měla být provedena
vhodnými chromatografickými technikami (upřednostňují se adsorbenty
florisil, oxid hlinitý nebo aktivní uhlí).
Rozlišení isomerů plynovou chromatografií musí být dostatečné (poměr píků
mezi 1,2,3,4,7,8-hexachlordibenzofuranem a 1,2,3,6,7,8-hexachlordibenzofuranem (25 %).
Stanovení by mělo být provedeno revidovanou metodou EPA 1613/B nebo jinou metodou se srovnatelnými charakteristikami účinnosti.
- U potravin s úrovní kontaminace dioxiny přibližně 1 pg toxického ekvivalentu
(podle Světové zdravotnické organizace na gram tuku - toxický
ekvivalent založen pouze na dibenzo-1,4-dioxinech a polychlorovaných
dibenzofuranech) by neměl rozdíl mezi horním odhadem a dolním odhadem překročit 20
%. U potravin s nízkým obsahem tuku musí být při úrovni kontaminace
přibližně 1 pg toxického ekvivalentu (podle Světové zdravotnické organizace
na gram produktu) dodrženy tytéž požadavky. Při nižších úrovních
kontaminace, např. 0,50 pg toxického ekvivalentu podle Světové zdravotnické
organizace na gram produktu může být rozdíl mezi horním a dolním
odhadem v rozmezí 25 až 40 %.
7. Screeningové metody zkoušení
7.1 Úvod
Screeningové metody mohou být využity při různých přístupech k provádění
zkoušky: k čistému screeningu a ke kvantitativnímu zkoušení.
Screeningový přístup
Odezva vzorku je porovnávána s odezvou referenčního vzorku o zájmové úrovni. Vzorky
s odezvou nižší než referenční vzorek se prohlásí za negativní, vzorky
s vyšší odezvou se považují za pozitivní. Požadavky:
Slepé a referenční vzorky za zařadí do každé zkoušené série, která je
extrahována a zkoušena současně a za stejných podmínek. Referenční vzorky
musí vykazovat zřetelně vyšší odezvu ve srovnání se slepým vzorkem.
- Kromě toho se zařadí referenční vzorky o poloviční a dvojnásobné koncentraci
než je zájmová úroveň, aby se prokázalo správné provádění zkoušky
v rozsahu odpovídajícím zájmové úrovni.
- Při zkoušení jiných matric musí být prokázána vhodnost referenčního
vzorku (referenčních vzorků), a to přednostně zařazením vzorků, u nichž
byla metodou metody založené na plynové chromatografii s vysokým rozlišením
s detekcí hmotnostní spektrometrie. Stanovením hodnoty plynovou chromatografii s detekcí hmotnostní
spektrometrií musí být prokázána hodnota toxického ekvivalentu
blízká hodnotě v referenčním vzorku, nebo také slepého vzorku uměle
obohaceného na tuto hodnotu.
- Vzhledem k tomu, že v biotestech nelze použít žádné vnitřní standardy,
jsou testy opakovatelnosti velmi důležité pro získání informací o
směrodatné odchylce v rámci zkušební série. Variační koeficient by měl
být nižší než 30 %.
U biotestů musí být vymezeny cílové sloučeniny, možné rušivé vlivy a nejvyšší
přípustná úroveň ve slepém vzorku.
Kvantitativní zkoušení
Kvantitativní zkoušení vyžaduje sériové ředění standardního roztoku, dvakrát
nebo třikrát opakované čištění a měření a rovněž zařazení slepých
vzorků a kontroly výtěžnosti. Výsledky mohou být vyjadřovány v toxických
ekvivalentech, přičemž se vychází z toho, že sloučeniny, jež
způsobily signál, vyhovují principu toxického ekvivalentu. To lze realizovat
pomocí tetra chlordibenzodioxinů (nebo standardní směsi tetrachlordibenzodioxin/tetrachlordibenzofuran),
přičemž se sestrojí kalibrační
křivka pro výpočet toxického ekvivalentu extraktu a tedy i vzorku.
Poté se provede korekce na toxický ekvivalent slepého pokusu (aby
se zohlednily nečistoty v použitých rozpouštědlech a chemikáliích) a
na výtěžnost (vypočítanou z toxického ekvivalentu vzorku určeného pro
řízení jakosti s toxickým ekvivalentem na zájmové úrovni). Je nezbytné
poznamenat, že snížení výtěžnosti může být částečně způsobeno matricovými
jevy anebo rozdíly mezi hodnotami faktorů toxické rovnocennosti v biotestech a oficiálními hodnotami faktorů toxické rovnocennosti podle Světové zdravotnické organizace.
7.2 Požadavky na metody zkoušení použité pro screening
- Pro screening mohou být použity metody založené na plynové chromatografii
s detekcí hmotnostní spektrometrií a biotesty. U metod založených
na plynové
chromatografii s detekcí hmotnostní spektrometrií platí požadavky uvedené
v bodě 6. Specifické požadavky na biotesty na buňkách jsou uvedeny
v bodě 7.3 a požadavky na biotesty se sadami jsou uvedeny v bodě 7.4.
Je nezbytné uvést, jaký je počet falešně pozitivních a falešně negativních výsledků
ve velkých sadách vzorků s hodnotami ležícími nad a pod maximálním
limitem nebo zásahovou úrovní ve srovnání s výsledky toxického ekvivalentu
získanými potvrzujícími metodami zkoušení. Skutečný podíl falešně
negativních výsledků by měl být nižší než 1 %. Podíl falešně pozitivních
výsledků by měl být dostatečně nízký, aby bylo použití screeningu
výhodné.
- Pozitivní výsledky musí být vždy potvrzeny potvrzující metodou zkoušení
založenou na plynové chromatografii s vysokým rozlišením s detekcí
hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením. Kromě toho musí být
potvrzující metodou založenou na plynové chromatografii s detekcí hmotnostní
spektrometrií s vysokým rozlišením potvrzeny výsledky u vzorků
s širokým rozmezím hodnot toxického ekvivalentu (přibližně 2 % až 10
% negativních vzorků). Měly by být k dispozici informace o shodě výsledků
biotestů a metod založených na plynové chromatografii s vysokým
rozlišením s detekcí hmotnostní spektrometrií s vysokým rozlišením.
7.3 Specifické požadavky na biotesty na buňkách
Při provádění biotestu je nezbytné použít pro každý test sérii referenčních
koncentrací tetra-chlordibenzodioxinů nebo směsi tetra-chlordibenzodioxin/ tetrachlordibenzofuran (celá křivka závislosti odezvy
na dávce s r2
> 0,95). Pro účely screeningu však může být ke zkoušení vzorků s nízkými
hodnotami použita křivka prodloužená do oblasti nízkých hodnot.
- Pro vyjadřování výsledků biotestů v rámci konstantního časového období
může být použita referenční koncentrace tetrachlordibenzodioxinů (asi
3krát vyšší než mez stanovení) uvedená v protokolu řízení jakosti.
Alternativou by mohla být relativní odezva referenčního vzorku vzhledem
ke kalibrační křivce tetrachlordibenzodioxinů, neboť odezva buněk
může záviset na mnoha faktorech.
- Pro každý typ referenčního materiálu by měly být zaznamenávány a ověřovány
grafy řízení jakosti, aby se zajistilo, že výsledky jsou v souladu
se stanovenými pokyny.
- Zejména při kvantitativních výpočtech musí být použito takové ředění
vzorku, aby leželo v lineárním úseku křivky závislosti odezvy. Vzorky
ležící nad lineárním úsekem křivky závislosti odezvy se musí zředit
a znovu zkoušet. Doporučuje se tedy, aby byly současně zkoušeny alespoň
tři nebo více stupňů ředění.
- Směrodatná odchylka vyjádřená v procentech nesmí být při třech stanoveních
pro žádný stupeň ředění vyšší než 15 % a pro tři nezávislé experimenty
nesmí být vyšší než 30 %.
Mez detekce může být stanovena na úrovni trojnásobku směrodatné odchylky
slepého vzorku rozpouštědla nebo odezvy pozadí. Jinou možností je
použít odezvu, která leží nad odezvou pozadí vypočtenou z kalibrační
křivky sestrojené v daný den (indukční faktor pětinásobek odezvy slepého
vzorku rozpouštědla). Mez stanovení může být stanovena na úrovni
pěti- až šestinásobku směrodatné
odchylky odezvy slepého vzorku rozpouštědla nebo pozadí, nebo se použije
odezva, která je nad odezvou pozadí vypočtenou z kalibrační křivky
sestrojené v daný den (indukční faktor desetinásobek odezvy slepého
vzorku rozpouštědla).
7.4 Specifické požadavky na sady biotestů
- Při přípravě vzorku a při zkouškách musí být dodrženy pokyny výrobce.
Testovací sady nesmí být použity po datu použitelnosti.
- Neměly by se používat materiály nebo součásti určené pro použití s jinou
sadou.
Testovací sady by měly být uchovávány při daných skladovacích teplotách
a měly by být používány při předepsané pracovní teplotě.
Mez detekce imunotestů se stanoví jako podíl hodnoty odezvy trojnásobku
směrodatné odchylky odezvy deseti opakovaných stanovení provedených
se slepým vzorkem a hodnoty směrnice přímky získané lineární regresí.
- Pro kontrolu, zda odezva leží v přijatelném rozsahu, by měly při laboratorních
testech použity referenční standardy.
8. Oznamování výsledků
Pokud to analytický postup umožňuje, měly by analytické výsledky obsahovat
hodnoty pro jednotlivé kongenery dibenzo-1,4-dioxinů a dibenzofuranů
a polychlorovaných bifenylů a mělo by být uvedeno, zda jde o horní,
dolní nebo střední odhad, aby bylo ve zprávě o výsledcích uvedeno
maximální množství informací a bylo tím umožněno interpretovat výsledky
podle specifických požadavků.
Ve zprávě by měl být také uveden obsah lipidů ve vzorku a metoda extrakce
lipidů.
Jestliže výtěžnost leží mimo rozmezí uvedené v bodě 6, nebo je-li překročen
maximální limit, a dále na požádání, musí být k dispozici výtěžnost
pro jednotlivé vnitřní standardy.
Zrušena ke dni 7.12.2004 novelou č. 611/2004 Sb.
Zrušena ke dni 7.12.2004 novelou č. 611/2004 Sb.
Zrušena ke dni 7.12.2004 novelou č. 611/2004 Sb.
PŘÍLOHA Č. 11 STANOVENÍ OBSAHU KYSELINY ERUKOVÉ V OLEJÍCH A TUCÍCH URČENÝCH JAKO TAKOVÝCH K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ A V TUKOVÉ NEBO OLEJOVÉ SLOŽCE POTRAVIN, DO KTERÝCH BYLY OLEJE NEBO TUKY PŘIDÁNY
1.1 Všeobecně
Hmotnost vzorku dodaného laboratoři ke zkoušce je za normálních podmínek 50 g, pokud není požadováno větší množství.
1.2. Příprava vzorku ke zkoušce v laboratoři
Vzorek musí být před zkouškou homogenizován.
1.3. Skladovací nádoby
Takto připravený vzorek se skladuje ve vzduchotěsné a vodotěsné nádobě.
2.1.1. K rozpouštění, ředění a promývání se použije destilovaná nebo demineralizovaná voda ekvivalentní čistoty.
2.1.2. Jestliže není při zmínce o rozpouštění nebo ředění uvedeno žádné jiné činidlo, jde o rozpouštění nebo ředění vodou.
2.2. Chemikálie
Používají se pouze chemikálie analytické čistoty (p.a.), pokud není uvedeno
jinak.
3.1. Seznam přístrojů
Tento seznam obsahuje pouze položky pro speciální účel a se specifikací.
3.2. Analytické váhy
Pojmem analytické váhy se rozumějí váhy s citlivostí 0,1 mg nebo větší.
4.1. Výsledky
V protokolu o zkoušce se uvede střední hodnota nejméně ze dvou stanovení
s uspokojivou opakovatelností.
4.2. Výpočet procentního obsahu
Pokud není stanoveno jinak, budou výsledky vyjádřeny v hmotnostních procentech
z celkového obsahu mastných kyselin ve vzorku přijatém laboratoří.
4.3. Počet platných desetinných míst
Počet platných desetinných míst v takto vyjádřeném výsledku je určen přesností
metody.
II. Stanovení kyseliny erukové
1. Předmět a rozsah použití
Touto metodou se stanoví obsah kyseliny erukové
- v olejích a tucích obsahujících kyselinu cetolejovou ( Z- izomer kyseliny
dokosenové, který se vyskytuje v rybích olejích) a
- v hydrogenovaných olejích a tucích obsahujících E- a Z- izomery kyseliny
dokosenové.
2. Definice Pojmem obsah kyseliny erukové se rozumí obsah kyseliny erukové stanovený popsanou metodou.
3. Princip metody
Methylestery jednotlivých mastných kyselin oleje nebo tuku se rozdělí
tenkovrstvou argentační chromatografií při nízké teplotě a kvantitativně
stanoví plynovou chromatografií s kapalnou stacionární fází.
4.1. Čerstvě destilovaný diethylether bez peroxidů
4.3. Silikagel G pro chromatografii na tenké vrstvě
4.4. Silikagel pro kolonovou chromatografii
4.5. Roztok dusičnanu stříbrného o koncentraci 200 g/l. Ve vodě se rozpustí 24 g dusičnanu stříbrného a doplní se vodou na 120 ml.
4.6. Roztok methylesteru kyseliny erukové 5 mg/ml. V několika ml n-hexanu se rozpustí 50 mg methylesteru kyseliny erukové a doplní se n-hexanem do 10 ml.
4.7. Methylester kyseliny tetrakosanové jako vnitřní standardní roztok 0,25
mg/ml.
V několika ml n-hexanu se rozpustí 25 mg methylesteru kyseliny tetrakosanové
(jako v bodě 4.6.) a doplní se n-hexanem do 100 ml.
4.8. Vyvíjecí rozpouštědlo: toluen: n-hexan v poměru 90:10 (objemově).
4.9. Roztok 2,7-dichlorfluoresceinu o koncentraci 0,5 g/l. Za současného zahřívání a míchání se rozpustí 50 mg 2,7-dichlorofluoresceinu ve 100 ml 50% vodného roztoku methanolu.
5. Přístroje a pomůcky 5.1. Zařízení pro chromatografii na tenké vrstvě a dále zejména:
5.1.1. Mrazící jednotka schopná udržet vyvíjecí komoru a její obsah při teplotě od -20 °C do -25 °C.
5.1.2. Skleněné desky 200x200 mm.
5.1.4. Skleněné kolony o délce asi 200 mm o vnitřním průměru asi 10 mm s filtrem ze skelné vaty nebo s fritou, případně malé nálevky s fritou.
5.1.5. Aplikátor pro nanášení roztoků do úzkého pásku nebo proužku na chromatografické (TLC) desky.
5.2. Plynový chromatograf s kapalnou stacionární fází s elektronickým integrátorem, jak je popsáno v oddílu III přílohy VI k nařízení Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77.
6.1. Příprava methylesterů mastných kyselin
Z přibližně 400 mg olejové nebo tukové složky zkoušeného vzorku se připraví
roztok obsahující asi 20 až 50 mg/ml methylesterů mastných kyselin
v n-hexanu metodou popsanou v oddílu II odst. 3 přílohy VI k nařízení
Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77.
6.2 Chromatografie na tenké vrstvě
6.2.1. Příprava desek
Do 500 ml baňky s kulatým dnem se vsype 60 g silikagelu (4.3.), přidá se 120 ml roztoku dusičnanu stříbrného (4.5.)
a třepe se 1 min do vytvoření zcela homogenní suspenze. Tato suspenze
se poté nanese obvyklým způsobem na desky. Tloušťka vrstvy musí být
přibližně 0,5 mm. Toto množství suspenze je dostatečné pro přípravu pěti desek o rozměrech
200x200 mm.
Desky se nechají částečně vyschnout na vzduchu (nejlépe v temnu po dobu
asi 30 min). Desky se úplně vysuší a aktivují v sušárně po dobu 2,5
h při teplotě 100 °C. Po aktivaci se desky co nejdříve použijí nebo se přechovávají v temnu
a před použitím se znovu aktivují. Dostačující je aktivace při 110 °C po dobu 1 h, pokud ovšem přitom deska neztmavne. Před použitím se v nanesené
vrstvě sorbentu vyryjí rýhy 10 mm od postranních okrajů a od horního okraje každé desky, aby se v průběhu
vyvíjení snížily okrajové efekty.
6.2.2. Nanášení methylesterů
Aplikátorem (5.1.5.) se nanese do úzkého, asi 50 mm dlouhého proužku, nejméně 40 mm od okraje desky a 10 mm od spodního okraje desky 50 µl roztoku methylesterů (6.1.) připravených
ze vzorku. Podobným způsobem se nanese 100 1.11 směsného roztoku obsahujícího
stejné objemy připraveného roztoku methylesterů (6.1.) a
roztoku methylesteru kyseliny erukové (4.6.). Vzhledem ke křehkosti nanesené
vrstvy sorbentu se postupuje při nanášení roztoků zvláště opatrně.
Na desku lze případně nanést také 50 µl roztoku methylesteru kyseliny
erukové (4.6.), který po vyvíjení pomůže při identifikaci proužku
methylesteru kyseliny erukové. Po nanesení methylesterů se spodní
okraj desky postaví do diethyletheru na dobu, než ether dostoupí asi 5 mm nad zónu nanesených vzorků. Tak se methylestery koncentrují v úzkém proužku.
6.2.3. Vyvíjení desek
Do vyvíjecí komory se nalije vyvíjecí rozpouštědlo do výšky asi 5 mm (4.8.) a komora uzavřená víčkem se uloží do mrazící jednotky (5.1.1.)
udržované při teplotě -25° C nebo co nejblíže této teploty. V některých
případech může být vhodné vyvíjecí komoru obložit. Po dvou hodinách
se deska opatrně umístí do komory a rozpouštědlo se nechá stoupat
asi do jedné poloviny až dvou třetin výšky desky. Deska se vyjme a rozpouštědlo
se z ní jemně odpaří v proudu dusíku. Deska se znovu vloží
do komory a rozpouštědlo se ponechá stoupat až k vrchnímu okraji desky.
Deska se vyjme a jako v předchozím případě se vysuší v proudu dusíku
a poté se opatrně postříká roztokem 2,7-dichlorfluoresceinu (4.9.).
Deska se prohlédne pod ultrafialovým světlem a pruh obsahující methylester
kyseliny erukové ve vzorku se určí zvýrazněným pruhem vzorku, ke
kterému byl přidán methylester kyseliny erukové.
6.2.4. Rozdělení methylesterů
Proužek methylesteru kyseliny erukové pocházející ze vzorku se seškrábne
do 50 ml kádinky tak, aby nedošlo ke ztrátám. Obdobně se do jiné 50
ml kádinky přenese silikagel umístěný nad a pod proužkem methylesteru
kyseliny erukové. Tento pruh obsahuje všechny ostatní frakce methylesterů
mastných kyselin. Do každé kádinky se přidá 1,0 ml standardního
roztoku methylesteru kyseliny tetrakosanové (4.7.) a 10 ml diethyletheru
(4.1.). Obsah kádinek se promíchá a přenese se na separační kolony
či nálevky (5.1.4.), z nichž každá obsahuje asi 1 g silikagelu (4.4.). Methylestery se extrahují třemi nebo čtyřmi 10 ml dávkami diethyletheru a eluáty se zachycují do malých baněk. Každý filtrát
se odpaří na malý objem v proudu dusíku a methylestery se přelijí do malých zkumavek s kónickým dnem. Zbytek rozpouštědla se odpaří v proudu
dusíku tak, aby se methylestery zkoncentrovaly na dně zkumavek.
Methylestery se rozpustí v 25 - 50 µl n-hexanu (4.2.).
6.3. Plynová chromatografie s kapalnou stacionární fází
6.3.1. Provede se postup popsaný v oddílu III přílohy VI k nařízení Komise Evropského hospodářského společenství č. 72/77 a zkouší se 1 - 2µl roztoků methylesterů získaných z frakce obsahující methylester kyseliny erukové a z frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných kyselin.
6.3.2. Elektronickým integrátorem se stanoví následující plochy píků:
- z chromatogramu frakce obsahující methylester kyseliny erukové plochy
píků methylesteru kyseliny erukové (E), vnitřního standardu (L1
), celkových methylesterů s výjimkou vnitřního standardu (EF),
- z chromatogramu frakcí obsahujících zbytek methylesterů mastných kyselin
plochy píků celkových methylesterů mimo vnitřního standardu (RF)
a vnitřního standardu (L2).
7.1.1. Obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený jako procentní podíl methylesteru kyseliny erukové z celkových methylesterů mastný-CH kyselin připravených ze vzorku je dán vzorcem:
E
------------------ x 100
L1
((EF/L1
)+(RF/L2
))
kde
E, EF, RF, L1
a L2
jsou plochy píků podle 6.3.2., v případě nutnosti korigované kalibračními
faktory.
Obsah methylesteru kyseliny erukové daný výše uvedeným vzorcem odpovídá
obsahu kyseliny erukové vyjádřenému v procentech z celkového množství
mastných kyselin ve vzorku.
7.1.2. Jestliže jsou plochy píků vyjádřeny v procentech, pak lze hodnoty EF
a RF vypočítat následovně:
EF=100 - L1
RF =100 - L2
7.1.3. Metoda výpočtu podle odstavce 7.1.1. předpokládá, že množství kyseliny tetrakosanové ve vzorku je zanedbatelné. Jestliže se ukáže, že ve vzorku je významné množství této kyseliny, hodnota pro kyselinu tetrakosanovou (L2 ) získaná z chromatogramu frakcí obsahujících zbylé methylestery mastných kyselin musí být snížena takto:
L2
- T2
kde
T0
P2
T2
= ---
P0
kde
T2
je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové pocházející ze vzorku,
tvořící část plochy píku vnitřního standardu v chromatogramu zbývající
frakce methylesterů mastných kyselin,
P2
je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové z chromatogramu zbylé
frakce,
T0
je plocha píku methylesteru kyseliny tetrakosanové z chromatogramu methylesterů
celkových mastných kyselin stanovených metodou zkoušení podle
článku 2 směrnice Komise 80/891/EHS,
P0
je plocha píku methylesteru kyseliny palmitové z chromatogramu methylesterů
celkových mastných kyselin stanovených metodou zkoušení podle
článku 2 směrnice Komise č. 80/891/EHS.
7.1.4. Odvození vzorce
Podíl mastných kyselin ve frakci obsahující methylester kyseliny erukové
vyjádřený v procentech z celkového obsahu mastných kyselin ve vzorku
je dán vzorcem:
EF/L1
EF
------------------ x 100 nebo ----------------- x 100
(EF/L1
)+(RF/L2
) L1
((EF/L1
)+(RF/L2
))
Podíl kyseliny erukové ve frakci obsahující methylester kyseliny erukové je dán vztahem:
E/EF
Odtud obsah kyseliny erukové ve vzorku vyjádřený v procentech z celkového obsahu mastných kyselin je dán vztahem:
EF/L1
E EF
------------------ x --- x 100 nebo ----------------- x 100
(EF/L1
)+(RF/L2
) EF L1
((EF/L1
)+(RF/L2
))
7.1.5. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky získanými ze dvou stanovení provedených současně
nebo rychle po sobě ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných
podmínek nesmí být větší než 10 % výsledné hodnoty nebo 0,5 g na 100 g vzorku. Rozhodující je vyšší hodnota.
PŘÍLOHA Č. 12 METODY ZKOUŠENÍ K OVĚŘENÍ SLOŽENÍ NĚKTERÝCH CUKRŮ URČENÝCH K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ
1. Příprava vzorků ke zkoušce
Vzorek doručený do laboratoře se důkladně promíchá.
Pro zkoušku se ze vzorku oddělí množství nejméně 200 g a okamžitě přenese do čisté, suché, vodotěsné nádobky opatřené vzduchotěsným
uzávěrem.
2. Reakční činidla, přístroje a pomůcky
Při popisu přístrojů a pomůcek jsou uváděny odkazy pouze pro speciální zařízení
a přístrojů, nebo přístroje, které musí odpovídat zvláštním požadavkům.
Pokud je zmiňována voda, rozumí se destilovaná voda nebo demineralizovaná
voda se srovnatelnou čistotou.
Veškerá činidla musí být analytické čistoty, pokud není stanoveno jinak.
Pokud je odkazováno na roztok činidla bez dalšího upřesnění, jde o vodný
roztok.
3. Vyjádření výsledků
V protokolu o zkoušce se uvede výsledek získaný jako průměrná hodnota
ze dvou stanovení s uspokojivou opakovatelností.
Pokud není uvedeno jinak, jsou výsledky vyjádřeny v procentech hmotnostních
původního laboratorního vzorku tak, jak byl do laboratoře doručen.
Počet platných číslic v takto vyjádřeném výsledku je určen přesností metody.
PŘÍLOHA Č. 13 METODA STANOVENÍ ZTRÁTY HMOTNOSTI SUŠENÍM PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení ztráty hmotnosti sušením - v cukru polobílém, v cukru nebo v cukru bílém, v cukru extra bílém.
2. Definice
Ztrátou hmotnosti sušením se rozumí hodnota ztráty hmotnosti sušením stanovená
popsanou metodou.
3. Podstata metody
Ztráta hmotnosti sušením se stanoví sušením při teplotě (103 ± 2) °C.
4.1. Analytické váhy vážící s přesností 0,1 mg.
4.2. Sušárna s vhodnou ventilací, řízená termostatem, umožňující udržovat teplotu (103 ± 2) °C.
4.3. Kovová váženka s plochým dnem, odolná vůči působení vzorku a testovacím podmínkám, s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 30 mm.
4.4. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným sušidlem s indikátorem obsahu vlhkosti.
5. Postup
Poznámka:
Operace popsané v bodě 5.1 až 5.7 musí být provedeny okamžitě po otevření
nádoby se vzorkem.
5.1. Miska (4.3.) se vysuší do konstantní hmotnosti v sušárně (4.2.) při teplotě
(103 ± 2) °C.
Miska se nechá v exsikátoru (4.4.) vychladnout nejméně po dobu 30 až 35
min a poté se zváží s přesností na 0,1 mg.
Do misky se naváží přibližně 20 až 30 g vzorku s přesností na 0,1 mg.
Miska se vloží do sušárny (4.2.) o teplotě (103 ± 2 °C), kde se ponechá 3 h. Miska se nechá vychladnout v exsikátoru (4.4.)
a zváží se s přesností na 0,1 mg. Miska se znovu vloží na 30 minut do
sušárny o teplotě (103 ± 2) °C.
Nechá se vychladnout v exsikátoru (4.4.) a zváží se s přesností na 0,1
mg. Pokud je rozdíl mezi dvěma váženími větší než 1 mg, postup se opakuje.
Zvýší-li se hmotnost, použije se k výpočtu nejnižší zaznamenaná
hodnota.
Celkový čas sušení nesmí být delší než čtyři hodiny.
6.1. Vzorec a postup výpočtu
Ztráta hmotnosti sušením v hmotnostních procentech vzorku je dána vzorcem:
(m0
- m1
)
-------- x 100
m0
kde:
m0 je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
m1 je hmotnost zkušebního vzorku po vysušení (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou z téhož vzorku týmž pracovníkem za totožných podmínek nesmí být
větší než 0,02 g na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 14 METODA STANOVENÍ SUŠINY PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ
I. Metoda sušení ve vakuové sušárně
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení obsahu sušiny ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu, v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Sušina se stanoví při teplotě (70 ± 1) °C ve vakuové sušárně při tlaku
nejvýše 3,3 kPa (34 mbar). Zkušební vzorky škrobového sirupu nebo sušeného
škrobového sirupu se před sušením upraví smícháním s vodou a s
křemelinou.
4.1. Křemelina: přečistí se v Büchnerově nálevce opakovaným promýváním zředěnou kyselinou chlorovodíkovou (1 ml koncentrované kyseliny o hustotě 1,19 g/ml na litr vody při 20 °C), dokud filtrát nevykazuje zřetelně kyselou reakci. Křemelina na filtru se pak promývá vodou tak dlouho, dokud hodnota pH filtrátu nevystoupí nad 4; pak se křemelina vysuší v sušárně při (103 ± 2) °C a uloží se do vzduchotěsné nádoby.
5.1. Vakuová sušárna, utěsněná, řízená termostatem, vybavená teploměrem a vakuovým manometrem. Musí být konstruována tak, aby byl zajištěn rychlý přestup tepla do váženek uložených na policích.
5.2. Aparaturu k vysoušení vzduchu tvoří skleněná kolona naplněná čerstvě aktivovaným silikagelem nebo rovnocenným vysoušedlem, s indikátorem obsahu vlhkosti. Tato kolona obsahující koncentrovanou kyselinu sírovou je sériově propojena s pračkou plynů připojenou na vstup vzduchu do sušárny.
5.3. Vývěva umožňující udržovat v sušárně tlak 3,3 kPa (34 mbar) nebo nižší.
5.4. Kovová váženka s plochým dnem odolná vůči působení vzorků a podmínkám zkoušky s průměrem nejméně 100 mm a s hloubkou nejméně 300 mm.
5.5. Skleněná tyčinka o takové délce, aby nemohla zcela zapadnout do váženky.
5.6. Exsikátor s čerstvě aktivovaným silikagelem nebo s rovnocenným vysoušedlem
s indikátorem obsahu vlhkosti.
5.7. Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.
6.1. Do váženky (5.4.) se skleněnou tyčinkou (5.5.) se převede přibližně 30 g křemeliny (4.1.), vše vloží se do sušárny (5.1.) s teplotou (70 ± 1)
°C a tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar).
Suší se po dobu nejméně 5 h, přičemž se přes aparaturu pro vysoušení vzduchu
do sušárny zavádí pomalý proud vzduchu. Občas se zkontroluje tlak
a podle potřeby se upraví.
6.2. Atmosférický tlak v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením přívodu suchého vzduchu. Miska i se skleněnou tyčinkou se okamžitě přemístí do exsikátoru (5.6.), kde se nechá vychladnout, a pak se zváží.
6.3. Do kádinky o obsahu 100 ml se s přesností na 1 mg naváží přibližně 10 g zkoušeného vzorku.
6.4. Zkušební vzorek se zředí 10 ml teplé vody a roztok se pomocí skleněné tyčinky (5.5.) kvantitativně převede do váženky.
6.5. Miska se zkušebním vzorkem a skleněnou tyčinkou se vloží do sušárny a
tlak se sníží nejméně na 3,3 kPa (34 mbar). Suší se při (70 ± 1) °C,
přičemž se sušárnou nechá procházet pomalý proud suchého vzduchu.
Sušení se provádí po dobu 20 hodin; k největšímu úbytku vlhkosti má dojít
ke konci prvního dne. Je nezbytné udržovat vývěvu v chodu při nastaveném
tlaku a nechat pomalu proudit do sušárny suchý vzduch tak, aby
se během noci tlak udržoval přibližně na hodnotě 3,3 kPa (34 mbar)
nebo nižší.
6.6. Atmosférického tlaku v sušárně se opět dosáhne opatrným zvýšením přívodu suchého vzduchu. Váženka i s obsahem se okamžitě přemístí do exsikátoru, kde se nechá vychladnout, a poté se zváží s přesností na 1 mg.
6.7. Operace (6.5.) se opakuje po další 4 hodiny. V sušárně se obnoví atmosférický tlak a miska se ihned vloží do exsikátoru. Nechá se vychladnout a vážením se zjistí, zda již bylo dosaženo konstantní hmotnosti. Za konstantní hmotnost se považuje takový výsledek, kdy rozdíl mezi dvěma váženími téže misky není větší než 2 mg. V opačném případě se opakuje operace 6.7.
6.8. Pro stanovení sušiny ve vzorcích bezvodé glukosy nebo v monohydrátu glukosy není použití křemeliny a vody zapotřebí.
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Obsah sušiny vyjádřený v procentech hmotnosti vzorku se vypočítá podle
tohoto vzorce:
100
(m1
-m2
) x ---
m0
kde:
m0
je počáteční hmotnost zkušebního vzorku (g),
m1
je hmotnost váženky s křemelinou, skleněnou tyčinkou a zbytkem zkušebního
vzorku po sušení (g),
m2
je hmotnost váženky s křemelinou a skleněnou tyčinkou (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,12 g na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 15 METODA STANOVENÍ CELKOVÉ SUŠINY PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ(REFRAKTOMETRICKÁ METODA)
1. Předmět a oblast použití
Metoda stanoví obsah sušiny
- v tekutém cukru,
- v tekutém bílém cukru,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
- v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z bílého invertního cukru.
2. Definice
Obsahem sušiny se rozumí obsah sušiny stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Stanoví se index lomu zkušebního vzorku při 20 °C a podle tabulek v uvedených v příloze č. 39 se převede na obsah sušiny.
4.1 Refraktometr s přesností odečtu na čtyři desetinná místa, vybavený teploměrem a oběhovým vodním čerpadlem spojeným s vodní lázní, která je udržována termostatem na teplotě (20 ± 0,5) °C.
4.2 Světelný zdroj sestávající ze sodíkové výbojky.
5.1 Pokud jsou ve vzorku přítomny krystaly, rozpustí se zředěním vzorku v hmotnostním poměru 1:1.
5.2 Refraktometrem (4. 1.) se změří index lomu vzorku při 20 °C.
6. Vyjádření výsledků a jejich výpočet
Obsah sušiny se vypočte z indexů lomu pro roztoky sacharosy při 20° C
podle uvedené tabulky a jako korekce na přítomnost invertního cukru ve
zkoušeném vzorku se k výsledku z tabulek přičte na každé 1 % invertního cukru hodnota 0,022.
Pokud byl vzorek zředěn vodou v hmotnostním poměru 1:1, musí se obsah
vypočtené sušiny vynásobit dvěma.
7. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,2g sušiny na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 16 METODA STANOVENÍ REDUKUJÍCÍCH CUKRŮ VYJÁDŘENÝCH JAKO INVERTNÍ CUKRY (METODA PODLE VÝZKUMNÉHO ÚSTAVU BERLIN INSTITUT)
1. Předmět a oblast použití Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní cukr v cukru polobílém.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících
cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Roztok vzorku s obsahem redukujících cukrů se použije pro redukci roztoku
měďnatého komplexu. Vzniklý oxid měďný se pak oxiduje roztokem jódu
o známé koncentraci, jehož přebytek se stanoví zpětnou titrací odměrným
roztokem thiosíranu sodného o známé koncentraci.
4.1. Měďnatý roztok (Müllerův roztok)
4.1.1. Ve 400 ml vroucí vody se rozpustí 35 g síranu měďnatého pentahydrátu (CuSO4 .5H2 O) a nechá se vychladnout.
4.1.2. V 500 ml vroucí vody se rozpustí 173 g vinanu sodnodraselného tetrahydrátu (Rochellova nebo Seignettova sůl, KNaC4 H4 O6 .4H2 O) a 68 g bezvodého uhličitanu sodného a nechá se vychladnout.
4.1.3. Oba roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) se převedou do litrové odměrné baňky a
doplní se vodou do 1 litru. Po přidání 2 g aktivního uhlí se obsah protřepe, nechá se několik hodin stát a poté
se přefiltruje přes hustý papírový nebo membránový filtr.
Pokud se v průběhu skladování roztoku objeví malá množství oxidu měďného,
je třeba roztok znovu přefiltrovat.
4.2. Kyselina octová, roztok 5 mol/l.
4.3. Roztok jódu o koncentraci 0,01665 mol/l (4,2258 g/l).
4.4. Roztok thiosíranu sodného o koncentraci 0,0333 mol/l.
4.5. Roztok škrobu: do litru vroucí vody se přilije směs 5 g rozpustného škrobu rozmíchaného
ve 30 ml vody, povaří se 3 min a nechá vychladnout. V případě potřeby
se přidá 10 mg jodidu rtuťnatého jako konzervačního činidla.
5.1. Erlenmeyerova baňka, 300 ml; přesné byrety a pipety.
6.1. Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky se naváží část vzorku (10 g nebo méně), který neobsahuje více než 30 mg invertního cukru, a rozpustí
se v cca 100 ml vody.
Do baňky s roztokem vzorku se odpipetuje 10 ml měďnatého roztoku (4.1.),
obsah se krouživým pohybem zamíchá a baňka se vloží do vroucí vodní
lázně (5.2.) na dobu přesně 10 min.
Hladina roztoku v Erlenmeyerově baňce musí být nejméně 20 mm pod úrovní hladiny ve vodní lázni. Baňka se rychle ochladí proudem studené
vody, přičemž se roztok nesmí promíchávat, aby nedošlo k opětovné
oxidaci vysráženého oxidu měďného vzdušným kyslíkem.
Bez protřepávání obsahu se pipetou přidá 5 ml roztoku kyseliny octové
(4.2.) o koncentraci 5 mol/l a ihned poté se byretou přidá přebytek (20
až 40 ml) roztoku jódu (4.3.) o koncentraci 0,01665 mol/l.
Sraženina mědi se mícháním rozpustí a přebytek jódu se titruje roztokem
thiosíranu sodného (4.4.) o koncentraci 0,0333 mol/l při použití roztoku
škrobu (4.5.) jako indikátoru. Indikátor se přidává ke konci titrace.
6.2. S vodou se provede slepý pokus, která se opakuje vždy při použití nového měďnatého roztoku (4.4.). Titrační spotřeba nepřekročí 0,1 ml.
6.3. S cukerným roztokem se za chladu provede kontrolní zkouška. Roztok se nechá stát při laboratorní teplotě po dobu 10 min, aby mohlo dojít k reakci jiných, eventuálně přítomných redukujících látek, jako je například oxid siřičitý.
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Objem spotřebovaného roztoku jódu se rovná objemu (ml) přebytku přidaného
roztoku jódu (0,01665 mol/l) minus objem (ml) roztoku thiosíranu
sodného (0,0333 mol/l) spotřebovaného při titraci.
Objem (ml) spotřebovaného roztoku jódu (0,01665 mol/l) se upraví odečtením:
7.1.1. počtu ml spotřebovaných při slepém pokusu s vodou (6.2.),
7.1.2. počtu ml spotřebovaných při kontrolní zkoušce s cukerným roztokem za chladu (6.3.),
7.1.3. objemu 2,0 ml na každých 10 g sacharosy přítomné v použitém alikvotním podílu nebo úměrného množství,
obsahuje-li vzorek méně než 10 g sacharosy (korekce na sacharosu).
Po provedení těchto korekcí odpovídá spotřeba 1 ml jodového roztoku (4.3.)
1 mg invertního cukru.
Obsah invertního cukru v procentech vzorku se vypočítá podle vzorce:
V1
-------
10 x m0
kde:
V1
- počet ml jodového roztoku (4.3.) po korekci,
m0
- hmotnost použitého vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,02 g na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 17 METODA STANOVENÍ REDUKUJÍCÍCH CUKRŮ VYJÁDŘENÝCH JAKO INVERTNÍ CUKR(METODA PODLE KNIGHTA A ALLENA)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr
- v cukru nebo v cukru bílém,
- v cukru extra bílém.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících
cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
K roztoku vzorku se přidá v přebytku činidlo a jeho zredukovaný a nezredukovaný
podíl se pak stanoví zpětnou titrací roztokem měďnaté disodné
soli kyseliny ethylendiamintetraoctové.
4.1. Disodná sůl kyseliny ethylendiamintetraoctové, roztok 0,0025 mol/l: rozpustí se 0,930 g disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové ve vodě a doplní se vodou do jednoho litru.
4.2. Roztok indikátoru murexidu: 0,25 g murexidu se přidá do 50 ml vody a smíchá se s 20 ml vodného roztoku methylenové modři o koncentraci 0,2 g/100 ml.
4.3. Měďnaté činidlo: v 600 ml vody obsahující 40 ml hydroxidu sodného o koncentraci
1,0 mol/l se rozpustí 25 g bezvodého uhličitanu sodného a 25 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného. V cca 100 ml vody se rozpustí 6,0 g pentahydrátu síranu měďnatého, vzniklý roztok se přidá k roztoku vinanu
a doplní vodou do jednoho litru.
Poznámka: Roztok má omezenou trvanlivost (jeden týden).
4.4 Standardní roztok invertního cukru: v odměrné baňce o objemu 250 ml se
rozpustí 23,750 g čisté sacharosy (4.5. v cca 120 ml vody. Přidá se 9 ml kyseliny chlorovodíkové
(&03C103
C120= 1,16) a nechá se stát při laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok
se doplní do 250 ml a ukončení hydrolýzy se zkontroluje odečtem na
polarimetru nebo sacharometru při použití trubice o délce 200 mm. Zjištěná hodnota se má rovnat (11,80 ± 0,05) °S (viz poznámka). 200 ml tohoto roztoku se odpipetuje do odměrné baňky
o objemu 2000 ml, zředí se vodou a za stálého protřepávání (aby nedošlo
k nadměrnému místnímu zalkalizování roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku
hydroxidu sodného (1 mol/l), ve kterém jsou rozpuštěny 4 g kyseliny benzoové. Roztok se doplní na 2000 ml, tj. aby obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml; hodnota pH roztoku se má pohybovat kole
3.
Tento stálý zásobní roztok se ředí pouze bezprostředně před použi
4.5. Čistá sacharosa: vzorek čisté sacharosy s obsahem invertního cukru nejvýše 0,001 g/100 g.
5.3 Analytické váhy vážící s přesností na 0,1 mg.
6.1 Ve zkumavce (5.1.) se rozpustí 5 g vzorku cukru v 5 ml studené vody, přidají se 2,0 ml měďnatého činidla (4.3.) a obsah se promíchá. Zkumavka se ponoří do lázně s vroucí vodou na dobu 5 min a poté se ve studené vodě ochladí.
6.2. Roztok se ze zkumavky kvantitativně, s použitím co nejmenšího množství
vody, převede do bílé porcelánové misky (5.2.), přidají se tři kapky
indikátoru (4.2.) a titruje se roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové (4.1.). Titrační spotřeba v ml se označí jako V0
.
Těsně před ukončením titrace se barva roztoku změní ze zelené přes šedou
na purpurovou v bodě ekvivalence. Purpurová barva pomalu mizí v důsledku
oxidace oxidu měďného na oxid měďnatý; rychlost oxidace závisí
na koncentraci přítomné zredukované mědi. Proto je při titraci nutné
dosáhnout bodu ekvivalence co možná nejrychleji.
6.3. Sestrojí se kalibrační křivka na základě přídavku známého množství invertního cukru (příslušně zředěný roztok 4.4.) k 5 g čisté sacharosy (4.5.) a odpovídajícího množství studené vody tak, aby celkový objem přidaného roztoku činil 5 ml. Titrační spotřeba (ml) se vynese do grafu proti procentnímu obsahu invertního cukru přidaného k 5 g sacharosy; výslednou křivkou je přímka v rozmezí 0,001 až 0,019 g na 100 g invertního cukru, resp. 100 g vzorku.
7.1 Postup výpočtu
Z kalibrační křivky se odečte obsah invertního cukru (v procentech) odpovídající
spotřebě V0
v ml disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové při zkoušení vzorku.
7.2. Pokud se předpokládá vyšší koncentrace než 0,017 g invertního cukru ve 100 g zkoušeného vzorku, musí se příslušně snížit množství vzorku v bodě 6.1., zkoušený vzorek se však musí doplnit do 5 g čistou sacharosou (4.5.).
7.3. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,005 g na 100 g vzorku.
8. Poznámka
Při převodu hodnoty ve °S na polarimetrické úhlové stupně se hodnota uvedená
v °S dělí 2,889 (polarimetrická trubice o délce 200 mm; sodíková výbojka jako světelný zdroj; přístroj umístěný v místnosti,
ve které je možné udržovat teplotu kolem 20 °C).
PŘÍLOHA Č. 18 METODA STANOVENÍ REDUKUJÍCÍCH CUKRŮ VYJÁDŘENÝCH JAKO INVERTNÍ CUKR NEBO GLUKOSOVÝ EKVIVALENT (METODA PODLE LUFFA A SCHOORLA)
1. Předmět a oblast použití Metoda slouží ke stanovení
1.1. obsahu redukujících cukrů vyjádřený jako invertní cukr
- v tekutém cukru,
- v tekutém bílém cukru,
- v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru, v sirupu z invertního cukru,
- v sirupu z invertního cukru bílého.
1.2. obsahu redukujících cukrů vyjádřeného a vypočteného (vztaženo na sušinu)
jako glukosový ekvivalent
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu.
1.3. obsahu redukujících cukrů vyjádřeného jako D-glukosa
- v glukosy monohydrátu,
- v bezvodé glukose.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukry, D-glukosa nebo jako
glukosový ekvivalent se rozumí obsah redukujících cukrů vyjádřený nebo
vypočtený jako invertní cukr, D-glukosa nebo glukosový ekvivalent
stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek s redukujícími cukry se zahřeje (a v případě potřeby vyčeří) za standardních podmínek k bodu varu s měďnatým roztokem, která se částečně redukuje na Cu (I). Přebytek Cu (II)
se poté stanoví jodometricky.
4.1. Carrezův roztok I: 21,95 g dihydrátu octanu zinečnatého, nebo 24 g trihydrátu octanu zinečnatého, se spolu s přidanými 3 ml ledové kyseliny octové rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
4.2. Carrezův roztok II: 10,6 g trihydrátu hexakyanoželeznatanu draselného se rozpustí ve vodě a doplní vodou do 100 ml.
4.3. Luff-Schoorlovo činidlo: připraví se tyto roztoky:
4.3.1. Roztok síranu měďnatého: 25 g pentahydrátu síranu měďnatého neobsahujícího železo se rozpustí ve 100 ml vody.
4.3.2. Roztok kyseliny citronové: 50 g monohydrátu kyseliny citronové se rozpustí v 50 ml vody.
4.3.3. Roztok uhličitanu sodného: 143,8 g bezvodého uhličitanu sodného se rozpustí v cca 300 ml horké vody a nechá se vychladnout.
4.3.4. K roztoku uhličitanu sodného (4.3.3.) v litrové odměrné baňce se za mírného promíchávání krouživým pohybem přidává roztok kyseliny citronové (4.3.2.). Obsah se míchá, dokud se nepřestane vyvíjet plyn, pak se přidá roztok síranu měďnatého (4.3.1.) a vodou se doplní do 1000 ml. Roztok se nechá stát přes noc, v případě potřeby se potom přefiltruje. Provede se kontrola koncentrace roztoku činidla podle metody popsané v bodě 6.1. (Cu; 0,1 mol/l uhličitan sodný 1 mol/l).
4.4. Roztok thiosíranu sodného, 0,1 mol/l.
4.5. Roztok škrobu: do jednoho litru vroucí vody se přilije 5 g rozpustného škrobu rozmíchaného ve 30 ml vody. Povaří se 3 minuty a nechá se vychladnout; je-li třeba, přidá se 10 mg jodidu rtuťnatého jako konzervační činidlo.
4.6. Kyselina sírová, 3 mol/l.
4.7. Roztok jodidu draselného, 30 % hmot.
4.8. Úlomky pemzy, vyvařené v kyselině chlorovodíkové, promyté vodou do vymizení kyselé reakce a vysušené.
4.10. Hydroxid sodný, 0,1 mol/l.
4.11. Kyselina chlorovodíková, 0,1 mol/l.
4.12. Fenolftalein, 1 %ní roztok v ethanolu.
5.1. Erlenmeyerova baňka o objemu 300 ml se zpětným chladičem.
6.1. Stanovení titru Luff-Schoorlova činidla (4.3.).
6.1.1. Ke 25 ml Luff-Schoorlova činidla (4.3.) se přidají 3 g jodidu draselného a 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l (4.6.).
Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.4.)
za použití škrobového roztoku (4.5.) jako indikátoru, který se přidá
až ke konci titrace. Pokud není spotřeba roztoku thiosíranu o koncentraci 0,1 mol/l rovna 25 ml, musí být činidlo připraveno znovu.
6.1.2. Odpipetuje se 10 ml činidla do 100 ml odměrné baňky a doplní se vodou
po rysku.
10 ml takto zředěného činidla se odpipetuje do Erlenmeyerovy baňky obsahující
25 ml kyseliny chlorovodíkové o koncentraci 0,1 mol/l (4.11.)
a zahřívá se po dobu jedné hodiny na vroucí vodní lázni. Pak se roztok
ochladí, doplní se na původní objem čerstvě převařenou vodou a titruje
roztokem hydroxidu sodného o koncentraci 0,1 mol/l (4.10.) za použití fenolftaleinu (4.12.) jako indikátoru.
Spotřeba roztoku hydroxidu sodného, 0,1 mol/l (4.10.) musí být mezi 5,5 a 6,5 ml.
6.1.3. 10 ml zředěného činidla (6.1.2.) se titruje kyselinou chlorovodíkovou,
0,1 mol/l (4.11.) za použití fenolftaleinu (4.12.) jako indikátoru. Bod ekvivalence
při titraci je charakterizován ztrátou fialového zbarvení.
Spotřeba roztoku kyseliny chlorovodíkové, 0,1 mol/l (4.11.) musí být mezi 6,0 a 7,5 ml.
6.1.4. Hodnota pH Luff-Schoorlova činidla musí být mezi 9,3 a 9,4 při 20 °C.
6.2.1. Naváží se 5 g vzorku s přesností na 1 mg a kvantitativně se převede do odměrné baňky o objemu 250 ml obsahující 200 ml vody. V případě potřeby se vyčeří přidáním 5 ml Carrezova roztoku I (4.1.), pak se přidá 5 ml Carrezova roztoku II (4.2.). Po přídavku každého roztoku se obsah zamíchá. Roztok se doplní vodou do 250 ml a dobře promíchá. V případě potřeby se roztok přefiltruje.
6.2.2. Roztok (6.2.1.) se zředí v takovém poměru, aby obsah redukujících cukrů vyjádřených jako glukosa se v 25 ml roztoku pohyboval v rozmezí 15 až 60 mg.
6.3. Titrace podle Luff-Schoorlovy metody
Do 300 ml Erlenmeyerovy baňky (5.1.) se odpipetuje 25 ml Luff-Schoorlova
činidla (4.3.), do baňky se pak pipetou odměří 25 ml roztoku cukru
(6.2.2.) a vloží se dva úlomky pemzy (4.8.). K baňce (5.1.) se připojí
zpětný chladič a aparatura se ihned umístí na drátěnou azbestovou
síťku nad plamen Bunsenova kahanu. Síťka má v azbestové části vyříznutý
kruhový otvor o stejném průměru, jako je dno baňky. Kapalina se přibližně
během dvou minut uvede do varu a nechá se mírně vařit po dobu
10 min. Pak se ihned ochladí ve studené vodě a po 5 min se titruje podle
tohoto postupu:
Přidá se 10 ml roztoku jodidu draselného (4.7.), bezprostředně poté se
přidá opatrně (s ohledem na bouřlivý vývoj plynu) 25 ml kyseliny sírové o koncentraci 3 mol/l (4.6.). Titruje se roztokem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l
(4.4.), dokud se roztok téměř neodbarví, pak se přidá jako indikátor
několik ml roztoku škrobu (4.5.) a pokračuje se v titraci až do vymizení
modrého zbarvení.
Provede se slepý pokus s 25 ml vody místo 25 ml roztoku cukru (6.2.2.).
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Z níže uvedené tabulky se odečte nebo se stanoví interpolací hmotnost
glukosy nebo invertního cukru v mg, odpovídající rozdílu mezi oběma titračními
spotřebami, vyjádřenými v ml roztoku thiosíranu sodného o koncentraci
0,1 mol/l.
Výsledek se vyjádří v hmotnostních procentech invertního cukru nebo D-glukosy,
vztažených na sušinu.
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 0,2 ml.
8. Poznámka
Před okyselením kyselinou sírovou se může přidat malé množství isopentylalkoholu
(4.9.), aby se omezila tvorba pěny.
Tabulka hodnot pro Luff-Schoorlovo činidlo
|
0,1 mol/l thiosíranu sodného |
Glukosa, fruktosa, |
C6H12O6 invertní cukr |
|
ml |
mg |
rozdíl |
|
1 |
2,4 |
|
|
2 |
4,8 |
2,4 |
|
3 |
7,2 |
2,4 |
|
4 |
9,7 |
2,5 |
|
5 |
12,2 |
2,5 |
|
6 |
14,7 |
2,5 |
|
7 |
17,2 |
2,5 |
|
8 |
19,8 |
2,6 |
|
9 |
22,4 |
2,6 |
|
10 |
25,0 |
2,6 |
|
11 |
27,6 |
2,6 |
|
12 |
30,3 |
2,7 |
|
13 |
33,0 |
2,7 |
|
14 |
35,7 |
2,7 |
|
15 |
38,5 |
2,8 |
|
16 |
41,3 |
2,8 |
|
17 |
44,2 |
2,9 |
|
18 |
47,1 |
2,9 |
|
19 |
50,0 |
2,9 |
|
20 |
53,0 |
3,0 |
|
21 |
56,0 |
3,0 |
|
22 |
59,1 |
3,1 |
|
23 |
62,2 |
3,1 |
PŘÍLOHA Č. 19 METODA STANOVENÍ REDUKUJÍCÍCH CUKRŮ VYJÁDŘENÝCH JAKO INVERTNÍ CUKR(METODA PODLE LANEA A EYNONA - MODIFIKACE S KONSTANTNÍM OBJEMEM)
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení redukujících cukrů vyjádřených jako invertní
cukr
- v tekutém cukru,
- v tekutém cukru bílém,
-v tekutém invertním cukru,
- v tekutém bílém invertním cukru,
-v sirupu z invertního cukru,
-v sirupu z invertního cukru bílého.
2. Definice
Redukujícími cukry vyjádřenými jako invertní cukr se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou metodou.
3. Podstata metody
Roztokem zkušebního vzorku se titruje za bodu varu určité množství Fehlingova
roztoku s použitím methylenové modři jako indikátoru.
4.1.1. Roztok A:
69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého se rozpustí ve vodě a doplní se na 1 000
ml.
4.1.2. Roztok B:
346,0 g tetrahydrátu vinanu sodnodraselného a 100 g hydroxidu sodného se rozpustí ve vodě a doplní na 1 000 ml. Čirý roztok
se oddělí dekantací od usazeniny, která se může někdy vytvořit.
Poznámka:
Tyto dva roztoky je třeba skladovat v hnědých nebo jantarově žlutě zbarvených
lahvích.
4.2. Roztok hydroxidu sodného, 1 mol/l.
4.3. Standardní roztok invertního cukru: 23,750 g čisté sacharosy se rozpustí v cca 120 ml vody v 250 ml odměrné baňce,
přidá se 9 ml kyseliny chlorovodíkové (hustota 1,16 g/ml) a nechá se
stát při laboratorní teplotě po dobu 8 dní. Roztok se doplní do 250
ml a ukončení hydrolýzy se zkontroluje polarimetrem nebo sacharometrem
s délkou trubice 200 mm. Odečtená hodnota se má rovnat (11,80 ± 0,05) °S (viz poznámka 8). 200 ml tohoto roztoku se odpipetuje do 2000
ml odměrné baňky, zředí se vodou a za stálého protřepávání (aby nedošlo
k nadměrné místní alkalizaci roztoku) se přidá 71,4 ml roztoku
hydroxidu sodného o koncentraci 1 mol/l (4.2.), ve kterém jsou rozpuštěny 4 g kyseliny benzoové. Baňka se doplní do 2000 ml, aby výsledný roztok obsahoval 1 g invertního cukru ve 100 ml. Hodnota pH roztoku má být přibližně rovna
3.
Tento stabilní zásobní roztok by se měl ředit až těsně před použitím.
Při přípravě roztoku invertního cukru o koncentraci 0,25 g/100 ml se 250
ml odměrná baňka naplní po rysku zásobním roztokem o koncentraci 1
g/100 ml při 20 °C. Obsah se kvantitativně převede do 1000 ml odměrné baňky a doplní se
vodou po rysku při 20 °C.
4.4. Roztok methylenové modři, 1 g/100 ml.
5.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 500 ml.
5.2. Byreta o objemu 50 ml, dělená po 0,05 ml, s postranním kohoutem.
5.3. Pipety s ryskami na 20, 25 a 50 ml.
5.4. Odměrné baňky o objemu 250, 1 000 a 2 000 ml.
5.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu za podmínek uvedených v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v bodě ekvivalence, aniž se varná baňka (5.1.) musí přemísťovat.
5.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.
6.1. Stanovení titru Fehlingova roztoku
6.1.1. Do čisté a suché kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.), poté 50 ml roztoku A (4.1.1.) a dobře se promíchá.
6.1.2. Byreta se propláchne a naplní 0,25 % (0,25 g/100 ml) standardním roztokem invertního cukru (4.3.).
6.1.3. Do 500 ml varné baňky (5.1.) se odpipetuje alikvotní podíl 20 ml směsného roztoku A a B (6.1.1.) a přilije se 15 ml vody. Z byrety se do baňky odměří 39 ml roztoku invertního cukru, přidá se několik varných kamínků a obsah se jemným krouživým pohybem promíchá.
6.1.4. Obsah baňky se zahřeje k varu a nechá se vařit po dobu přesně 2 min.
Během dalšího postupu se baňka nesmí sejmout ze zdroje tepla a přerušit
var.
Na konci dvouminutového varu se přidají tři nebo čtyři kapky roztoku methylenové
modři (4.4.). Barva roztoku musí být výrazně modrá.
6.1.5. Pokračuje se v přidávání standardního roztoku invertního cukru z byrety, zpočátku po 0,2 ml, pak po 0,1 ml a nakonec po kapkách, až se dosáhne bodu ekvivalence. Ten je indikován vymizením modrého zbarvení přítomné methylenové modři. Barva roztoku je načervenalá následkem přítomnosti suspenze oxidu měďného.
6.1.6. Bodu ekvivalence při titraci by mělo být dosaženo do tří minut od začátku varu roztoku. Konečná spotřeba V0 se musí pohybovat v rozmezí 39,0 až 41,0 ml. Je-li hodnota V0 mimo hranice toto rozmezí, upraví se koncentrace mědi ve Fehlingově roztoku A (4.1.1.) a stanovení titru se opakuje.
6.2. Příprava roztoku vzorku
Koncentrace roztoku zkušebního vzorku se má pohybovat v rozmezí 250 až
400 mg invertního cukru ve 100 ml.
6.3.1. Je nutné provést orientační zkoušku ke zjištění potřebného přídavku vody
k 20 ml směsného roztoku A a B, který zajistí, že konečný objem po
titraci bude činit 75 ml.
Postupuje se shodně s návodem v bodě 6.1.4., pouze místo standardního
roztoku invertního cukru se použije roztok vzorku, tj. do baňky se byretou odměří
25 ml roztoku vzorku, přidá se 15 ml vody, nechá se 2 min povařit a
roztok se pak titruje až do dosažení bodu ekvivalence, jak je popsáno
v bodě 6.1.5.
6.3.2. Pokud po přídavku roztoku methylenové modři přetrvává načervenalé zbarvení,
je použitý roztok vzorku příliš koncentrovaný. V tomto případě
se zkouška přeruší a provede se opakované stanovení s nižší koncentrací
roztoku vzorku.
Je-li k dosažení načervenalého zbarvení zapotřebí více než 50 ml roztoku
vzorku, musí se použít roztok vzorku s vyšší koncentrací.
Množství vody, které se má přidat, se vypočítá odečtením objemu směsného
Fehlingova roztoku (20 ml) a objemu roztoku vzorku od 75 ml.
6.4. Konečná zkouška roztoku vzorku
6.4.1. Do varné baňky se odpipetuje 20 ml směsného Fehlingova roztoku a množství vody stanovené podle bodu 6.3.
6.4.2. Z byrety se odměří roztok vzorku v množství stanoveném podle bodu 6.3., sníženém o 1 ml. Přidá se několik varných kamínků, obsah baňky se krouživým pohybem promíchá, povaří a titruje jako v předchozím stupni (6.3.). Bodu ekvivalence při titraci musí být dosaženo během 1 min od přidání roztoku methylenové modři. Spotřeba při konečné titraci se rovná V1 .
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Obsah redukujících cukrů ve vzorku vyjádřený jako invertní cukr se vypočítá
podle vzorce:
% redukujících cukrů (jako invertní cukr):
V0
x 25 x f
-----------
C x V1
kde:
C - koncentrace roztoku zkušebního vzorku (g/100 ml),
V0
- spotřeba standardního roztoku invertního cukru (ml) při stanovení titru,
V1
- spotřeba roztoku zkušebního vzorku (ml) při přesné zkoušce (6.4.2.),
f - korekční faktor zohledňující koncentraci sacharosy přítomné v roztoku
zkušebního vzorku; hodnoty jsou uvedeny v níže uvedené tabulce:
|
Sacharosa(g ve směsi) |
Korekční faktor f |
|
0,0 |
1,000 |
|
0,5 |
0,982 |
|
1,0 |
0,971 |
|
1,5 |
0,962 |
|
2,0 |
0,954 |
|
2,5 |
0,946 |
|
3,0 |
0,939 |
|
3,5 |
0,932 |
|
4,0 |
0,926 |
|
4,5 |
0,920 |
|
5,0 |
0,915 |
|
5,5 |
0,910 |
|
6,0 |
0,904 |
|
6,5 |
0,898 |
|
7,0 |
0,893 |
|
7,5 |
0,888 |
|
8,0 |
0,883 |
|
8,5 |
0,878 |
|
9,0 |
0,874 |
|
9,5 |
0,869 |
|
10,0 |
0,864 |
Korekce pro jiná množství sachazosy v roztoku zkušebního vzorku se mohou
vypočítat z tabulkových hodnot interpolací.
Poznámka:
Přibližná koncentrace sachazosy se může stanovit odečtením koncentrace
rozpuštěných tuhých látek z invertního cukru (pro tento výpočet je použitá hodnota f rovna 1,0) od koncentrace veškerých rozpuštěných látek vyjádřených jako sacharosa
a stanovených na základě indexu lomu podle přílohy č. 15 k této vyhlášce.
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1,0 % jejich aritmetického průměru.
8. Poznámka
Při převodu hodnoty ve °S na polarimetrické úhlové stupně se tato hodnota
udaná v °S dělí faktorem 2,889 (polarimetrická trubice o délce 200 mm; sodíková výbojka jako zdroj světla; přístroj umístěný v místnosti, ve
které je možno udržovat teplotu blízkou 20 °C).
PŘÍLOHA Č. 20 METODA STANOVENÍ GLUKOSOVÉHO EKVIVALENTU PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ (METODA PODLE LANEA A EYNONA S KONSTANTNÍM TITREM)
1. Předmět a oblast použití
Tato metoda slouží ke stanovení glukosového ekvivalentu ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
-v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2.1. Redukční silou se rozumí obsah redukujících cukrů stanovený popsanou
metodou,
vyjádřených jako bezvodá D-glukosa a udávaný v procentech hmotnosti vzorku.
2.2. Glukosovým ekvivalentem se rozumí redukční síla vypočtená v procentech
hmotnosti
sušiny vzorku.
3. Podstata metody
Roztokem zkušebního vzorku se za přesně určených podmínek titruje za bodu
varu určitý objem směsného Fehlingova roztoku s použitím methylenové
modři jako indikátoru.
4.1.1. Roztok A:
Ve vodě se rozpustí 69,3 g pentahydrátu síranu měďnatého a v odměrné baňce o objemu 1 000 ml se
doplní po rysku.
4.1.2. Roztok B:
Ve vodě se rozpustí 346,0 g tetrahydrátu vinanu sodno-draselného a 100 g hydroxidu sodného a v odměrné baňce o objemu 1000 ml doplní vodou po
rysku. Čirý roztok se dekantací oddělí od usazeniny, který se někdy může
vytvořit.
Poznámka: Tyto dva roztoky (4.1.1. a 4.1.2.) je třeba skladovat v hnědých
nebo jantarově žlutě zbarvených lahvích.
4.1.3. Příprava směsného Fehlingova roztoku
Do čisté kádinky se odpipetuje 50 ml roztoku B (4.1.2.) a poté 50 ml roztoku
A (4.1.1.) a dobře se promíchají.
Poznámka: Směsný Fehlingův roztok se nesmí uchovávat, nýbrž se musí každý
den připravovat čerstvý a standardizovaný (6.1.).
4.2. Bezvodá D-glukosa (C6
H12
06
)
Tento materiál je nutno před použitím 4 h sušit ve vakuové sušárně při
teplotě 100 ± 1 °C nebo nižší a při tlaku asi 10 kPa (103 mbar).
4.3. Standardní roztok glukosy, 0,600 g/100 ml
S přesností na 0,1 mg se naváží 0,6 g bezvodé glukosy (4.2.), rozpustí se ve vodě, kvantitativně převede do
odměrné baňky o objemu 100 ml (5.4.), doplní vodou po rysku a promíchá.
Tento roztok je nutno připravit čerstvý každý den, kdy bude používán.
4.4. Roztok methylenové modři, 0,1 g/100 ml vody Rozpustí se 0,1 g methylenové modři ve 100 ml vody.
5.1. Varné baňky s úzkým hrdlem o objemu 250 ml.
5.2. Byreta o objemu 50 ml, s postranním kohoutem a dělená po 0,05 ml.
5.3. Pipety nedělené s ryskami 25 ml a 50 ml.
5.4. Odměrné baňky o objemu 100 a 500 ml.
5.5. Zařízení k ohřevu, vhodné pro udržování varu v souladu s podmínkami popsanými v bodě 6.1. a umožňující sledovat barevnou změnu v bodě ekvivalence, aniž se varná baňka (5. 1.) odstraní ze zdroje tepla (viz bod 6.1. poznámka 1).
5.6. Stopky ukazující s přesností nejméně na 1 s.
6.1. Standardizace Fehlingova roztoku
6.1.1. Do čisté suché varné baňky (5. 1.) se odpipetuje 25 ml Fehlingova roztoku (4.1.3.).
6.1.2. Byreta (5.2.) se naplní standardním roztokem glukosy (4.3.) a meniskus se nastaví na nulovou rysku.
6.1.3. Do varné baňky (5.1.) se z byrety napustí 18 ml standardního roztoku glukosy (4.3.) a obsah se krouživým pohybem promíchá.
6.1.4. Varná baňka se umístí na zařízení k ohřevu (5.5.), předem nastavené tak,
aby var nastal za (120 ± 15) s.
V celém průběhu titrace nesmí být zařízení k ohřevu nastavováno jinak
(viz poznámka 1)
6.1.5. Jakmile se roztok začne vařit, spustí se stopky.
6.1.6. Obsah baňky se povaří 120 sekund (podle stopek) Ke konci se přidá 1 ml roztoku methylenové modři (4.4.).
6.1.7. Po 120 s, měřeno stopkami, od začátku varu se začne z byrety (6.1.2.)
do varné baňky (5. 1.) přidávat standardní roztok glukosy po 0,5 ml
dávkách, dokud se methylenová modř neodbarví (viz poznámky 2 a 3).
Zaznamená se celkový objem přidaného standardního roztoku glukosy (X ml)
včetně předposlední 0,5 ml dávky.
6.1.8. Stupně v bodech 6.1.1. a 6.1.2. se zopakují.
6.1.9. Z byrety se do varné baňky (5. 1.) napustí (X - 0,3) ml standardního roztoku glukosy.
6.1.10. Stupně v bodech 6.1.4., 6.1.5. a 6.1.6. se zopakují.
6.1.11. Po 120 s, měřeno stopkami, od počátku varu se začne z byrety do varné
baňky (5.1.) přidávat standardní roztok glukosy, zpočátku po 0,2 ml
dávkách a nakonec po kapkách, dokud se methylenová modř právě neodbarví.
Ke konci tohoto postupu musí být doba mezi dvěma po sobě následujícími
přídavky standardního roztoku glukosy 10 až 15 s.
Toto přidávání musí být provedeno během 60 s a celková doba varu tedy
nesmí překročit 180 s.
K tomuto účelu může být zapotřebí provést třetí titraci s poněkud větší,
příslušně upravenou počáteční dávkou standardního roztoku glukosy
(6.1.9.).
6.1.12. Zaznamená se celková spotřeba (V0 ml) standardního roztoku při závěrečné titraci (viz poznámka 4).
6.1.13. Hodnota V0
musí být v rozmezí 19,0 - 21,0 ml standardního roztoku glukosy (4.3.).
Pokud se hodnota V0
nachází mimo toto rozmezí, příslušně se upraví koncentrace Fehlingova
roztoku A (4.1.1.) a standardizační proces se zopakuje.
6.1.14. Vzhledem k tomu, že hodnota V0
je přesně známa, je třeba pro každodenní standardizaci provést jednu
titraci s počátečním přídavkem standardního roztoku glukosy V0
- 0,5.
Poznámka 1: Tímto je zajištěno, že jakmile nastane var, je vývin páry rychlý a nepřerušovaný
během celé titrační procedury a v co nejvíc se zabrání vniknutí vzduchu do titrační baňky a opětovné oxidaci
jejího obsahu.
Poznámka 2: Odbarvení roztoku methylenové modři je nejlépe pozorovatelné
v horních vrstvách obsahu titrační baňky a v oblasti menisku, tj. v místech, které v podstatě neobsahují sražený červený oxid měďnatý. Odbarvení je snadněji pozorovatelné za nepřímého osvětlení. Je výhodné
použít stínítko za titrační baňkou.
Poznámka 3: Byreta by měla být během stanovení co nejlépe chráněna před
zdrojem tepla.
Poznámka 4: Vzhledem k tomu, že nelze zcela vyloučit subjektivní faktor, musí každý
pracovník provádět svou vlastní standardizační titraci a při výpočtu
musí použít svou vlastní hodnotu V0
(7.1.).
6.2. Orientační zkouška připraveného vzorku
6.2.1. Pokud není známa přibližná hodnota redukční síly (2.1.) připraveného
vzorku, je nutno provést předběžnou zkoušku, aby se získala tato přibližná
hodnota, a mohla tak být vypočtena hmotnost zkušebního vzorku (6.3.).
Tato zkouška se provádí takto:
6.2.2. Připraví se Z % (m/V) roztok vzorku, "Z" má přibližnou hodnotu.
6.2.3. Postupuje se jako v bodě 6.1.2. s použitím roztoku vzorku (6.2.2.) namísto standardního roztoku glukosy.
6.2.4. Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.2.5. Postupuje se jako v bodě 6.1.3. s použitím 10ml roztoku vzorku namísto 18,0ml standardního roztoku glukosy.
6.2.6. Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.2.7. Obsah baňky se zahřeje k varu. Přidá se 1 ml roztoku methylenové modři (4.4.).
6.2.8. Jakmile začne var, spustí se stopky (5.6.) a začne se přidávat roztok
vzorku z byrety do baňky po 1,0 ml dávkách s odstupem asi 10 sekund,
a to až do odbarvení methylenové modři.
Zaznamená se celková spotřeba standardního roztoku glukosy (Y ml) včetně
předposlední 0,5 ml dávky.
6.2.9. Hodnota Y nesmí přesáhnout 50 ml. Pokud se to stane, je třeba zvýšit koncentraci roztoku vzorku a titraci zopakovat.
6.2.10. Přibližná hodnota redukční síly připraveného vzorku v % je přibližně dána výrazem:
60 x V0
-------
Y x Z
6.3 Zkušební vzorek
S přesností na 0,1 mg se odváží takové množství připraveného vzorku (mg),
které obsahuje 2,85 až 3,15 g redukujících cukrů vyjádřených jako bezvodá dextrosa (D-glukosa). Při výpočtu se použije buď známá přibližná hodnota redukční síly (2.1.), nebo přibližná hodnota
získaná v bodě 6.2.10.
6.4 Zkušební roztok
Zkušební vzorek se v odměrné baňce o objemu 500 ml rozpustí ve vodě a
vodou doplní po rysku.
6.5.1 Postupuje se jako v bodě 6.1.1.
6.5.2 Byreta (5.2.) se naplní zkušebním roztokem (6.4.) a meniskus se nastaví na nulu.
6.5.3 Z byrety se do varné baňky napustí 18,5 ml roztoku zkušebního roztoku. Kroužením se obsah baňky zamíchá.
6.5.4 Postupuje se jako v bodě 6.1.4.
6.5.5 Postupuje se jako v bodě 6.1.5. 6.5.6 Postupuje se jako v bodě 6.1.6.
6.5.7 Postupuje se jako v bodě 6.1.7., s použitím zkušebního roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.8 Postupuje se jako v bodě 6.1.8.
6.5.9 Postupuje se jako v bodě 6.1.9., s použitím zkušebního roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.10 Postupuje se jako v bodě 6.1.10.
6.5.11 Postupuje se jako v bodě 6.1.11. s použitím zkušebního roztoku namísto standardního roztoku glukosy.
6.5.12 Zaznamená se objem (V1 ) spotřebovaného zkušebního roztoku při závěrečné titraci.
6.5.13 Hodnota V1
musí být v rozmezí 19,0 až 21,0 ml zkušebního roztoku.
Pokud se hodnota V1
nachází mimo toto rozmezí, upraví se koncentrace zkušebního roztoku a
stupně 6.5.1. až 6.5.12. se zopakují.
6.5.14 Provedou se dvě stanovení s použitím téhož zkušebního roztoku.
6.6 Obsah sušiny
Metodou 2 se stanoví obsah sušiny připraveného vzorku.
7.1.1. Redukční síla
Redukční síla vyjádřená v hmotnostních procentech připraveného vzorku je dána výrazem:
300 x V0
--------
V1
x M
kde
V0
- objem (ml) standardního roztoku glukosy (4.3.) spotřebovaný při standardizační
titraci (6.1.),
V1
- objem (ml) zkušebního roztoku (6.4.) spotřebovaného při titraci v postupu
stanovení (6.5.),
M - hmotnost zkušebního vzorku (g) (6.3.) použitého k přípravě 500 ml
zkušebního roztoku.
7.1.2. Glukosový ekvivalent
Glukosový ekvivalent vypočtený v hmotnostních procentech sušiny připraveného
vzorku je dán výrazem:
RP x 100
--------
D
kde
RP - redukční síla vypočtená v hmotnostních procentech připraveného vzorku
(7.1.1.),
D - obsah sušiny připraveného vzorku v hmotnostních procentech.
7.1.3. Výsledkem je aritmetický průměr výsledků dvou stanovení za předpokladu, že je splněn požadavek kladený na opakovatelnost (7.2.).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1,0 % jejich aritmetického průměru.
PŘÍLOHA Č. 21 METODA STANOVENÍ SÍRANOVÉHO POPELA PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení obsahu síranového popela
- ve škrobovém sirupu,
- v sušeném škrobovém sirupu,
- v monohydrátu glukosy,
- v glukose bezvodé.
2. Definice
Obsahem síranového popela se rozumí obsah síranového popela stanovený
uvedenou metodou.
3. Podstata metody
Po spálení navážky zkušebního vzorku v oxidační atmosféře při 525 °C za přítomnosti kyseliny sírové je stanovena jeho zbytková hmotnost a je vyjádřena v procentech hmotnosti vzorku.
4.1. Kyselina sírová, zředěný roztok: pomalu a opatrně se přidává 100 ml koncentrované kyseliny sírové (hustota při 20 °C = 1,84 g/ml; 96% hmot.) do 300 ml vody za současného míchání a chlazení.
5.1. Elektrická muflová pec, vybavená pyrometrem a umožňující provoz při teplotě (525 ± 25) °C.
5.2. Analytické váhy, vážící s přesností na 0,1 mg.
5.3. Kelímek pro stanovení popela, platinový či křemenný, vhodného objemu.
5.4. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo ekvivalentní vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
6. Postup
Kelímek (5.3.) se ohřeje na spalovací teplotu, ponechá se v exsikátoru
vychladnout a zváží se. Do kelímku se přesně (na 0,1 mg) odváží 5 g škrobového sirupu nebo sušeného škrobového sirupu, případně 10 g monohydrátu glukosy nebo glukosy bezvodé.
Přidá se 5 ml roztoku kyseliny sírové (4. 1.) (viz poznámka 8.1) a vzorek
se v kelímku opatrně zahřívá nad plamenem nebo na varné plotýnce
tak dlouho, dokud zcela nezuhelnatí. Zuhelnatění, během něhož hoří páry
ze vzorku (viz poznámka 8.2), se musí provádět v digestoři.
Kelímek (5.3.) se umístí do muflové pece (5.1.), předehřáté na (525 ±
25) °C, a ponechá se v ní, dokud nevznikne bílý popel. To obvykle trvá
dvě hodiny (viz poznámka 8.3).
Vzorek se nechá asi 30 min vychladnout v exsikátoru (5.4.) a poté se zváží.
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Obsah síranového popela vyjádřený v hmotnostních procentech vzorku určeného
ke zkoušce je dán vzorcem
m1
S = --- x 100
m0
kde
m1
- hmotnost popela (g),
m0
- hmotnost navážky zkušebního vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou z téhož vzorku tímtéž pracovníkem za totožných podmínek nesmí
být větší než 2,0 % jejich aritmetického průměru.
8.1. Kyselina sírová se přidává po malých dávkách, aby se zabránilo přílišnému pěnění.
8.2. Při prvním spalování je třeba postupovat nanejvýš obezřetně, aby nedošlo ke ztrátám vzorku nebo popela kvůli přílišnému bobtnání vzorku.
8.3. Pokud je obtížné dosáhnout úplného spálení (tj. zůstávají černé částice), je třeba kelímek z muflové pece vyjmout, zbytek po ochlazení zvlhčit několika kapkami vody a opět vložit do pece.
PŘÍLOHA Č. 22 METODA STANOVENÍ POLARIZACE PRO NĚKTERÉ CUKRY URČENÉ K LIDSKÉ SPOTŘEBĚ
1. Předmět a oblast použití
Metoda slouží ke stanovení polarizace
- v cukru polobílém,
- v cukru nebo v cukru bílém,
- v cukru extra bílém.
2. Definice
Polarizací se rozumí schopnost cukerného roztoku obsahujícího 26 g cukru na 100 ml, který je uzavřen v trubici o délce 200 mm, stáčet rovinu polarizovaného světla.
3. Podstata metody
Polarizace se stanovuje sacharimetrem nebo polarimetrem za podmínek popsaných
v níže uvedené metodě.
4.1. &010Ce10Ce&0Ce&0159ící činidlo: roztok zásaditého octanu ol
natého
Do asi 1 000 ml čerstvě převařené vody se přidá 560 g suchého zásaditého octanu olovnatého. Směs se 30 min vaří a poté
se nechá stát p
s noc.
Kapalná vrstva se dekantuje a zředí čerstvě převařenou vodou tak,
aby vznikl roztok o hustotě 1,25 g/ml (při
0 °C).
Tento roztok je třeba chránit před přístupem
5.1. Sacharimetr kalibrovaný na normální hmotnost 26 g sacharosy, popřípadě polarimetr
Tento přístroj musí být umístěn v místnosti, ve které je možno udržovat
teplotu okolo 20 °C. Přístroj se kalibruje standardními křemennými deskami.
5.2. Světelný zdroj skládající se ze sodíkové výbojky.
5.3. Přesné polarimetrické trubice o délce 200 mm s tolerancí +- 0,02 mm.
5.4. Analytické váhy, vážící s přesností na 0,1 mg.
5.5. Jednotlivě kalibrované odměrné baňky o objemu 100 ml se zátkami. Baňky se skutečným objemem v rozmezí (100,00 ± 0,01) ml mohou být použity bez korekce. Baňky s objemem mimo uvedené rozmezí mohou být použity pouze s náležitou korekcí na 100 ml.
5.6. Vodní lázeň s termostatem nastaveným na (20 ± 0,1)°C.
6.1. Příprava roztoku
Co nejrychleji se naváží (26 ± 0,002) g vzorku a kvantitativně se převede
do odměrné baňky o objemu 100 ml (5.5) obsahující asi 60 ml vody.
Vzorek se rozpustí promícháváním bez zahřívání.
Pokud je třeba roztok vyčeřit, přidá se 0,5 ml činidla zásaditého octanu
olovnatého (4.1.).
Roztok se míchá krouživým pohybem baňky a stěny baňky se oplachují tak
dlouho, dokud meniskus nevystoupí asi 10 mm pod kalibrační rysku.
Baňka se umístí na vodní lázeň (5.6.) udržovanou při (20 ± 0,1) °C a ponechá
se zde tak dlouho, dokud se teplota cukerného roztoku neustálí.
Veškeré bubliny vytvořené na povrchu kapaliny se odstraní kapkou diethyletheru
(4.2.). Roztok se doplní vodou po rysku.
Baňka se zazátkuje a řádně se promíchá alespoň trojnásobným obrácením dnem vzhůru.
Baňka se nechá pět minut stát.
6.2. Stanovení polarizace
Po dobu všech níže uvedených úkonů se udržuje teplota (20 ± 0,1) °C.
6.2.1. Polarimetr se nastaví na nulu.
6.2.2. Vzorek se přefiltruje přes filtrační papír. Prvních 10 ml filtrátu se nepoužije, jímá se až dalších 50 ml filtrátu.
6.2.3. Polarometrická trubice se promyje dvojnásobným propláchnutím roztokem vzorku určeného ke zkoušce (6.2.2.).
6.2.4. Trubice se při teplotě (20 ± 0,1) ° C opatrně naplní roztokem vzorku
určeného ke zkoušce.
Při zasouvání uzavírací destičky se odstraní veškeré vzduchové bubliny.
Naplněná trubice se umístí do kolébky přístroje.
6.2.5. Odečte se polarizace s přesností na 0,05 °S nebo 0,02 úhlových stupňů. Totéž se zopakuje ještě čtyřikrát. Vypočte se průměr z těchto pěti měření.
7.1. Vzorec a postup výpočtu
Výsledky jsou vyjádřeny v °S s přesností na 0,1 °S. Pro převod úhlových
stupňů na °S se použije tento vzorec:
°S = úhlový stupeň x 2,889
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení provedených zároveň nebo rychle za
sebou ze stejného vzorku stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,1 °S, přičemž výsledek každého stanovení je průměrem z pěti měření.
PŘÍLOHA Č. 23 METODY ZKOUŠENÍ PRO STANOVENÍ ČISTOTY POTRAVINÁŘSKÝCH PŘÍDATNÝCH LÁTEK
Úvod
1.1. Obecně
Množství laboratorního vzorku určeného ke zkoušce musí být obvykle 50 g, pokud není pro určité stanovení požadováno větší množství
1.2. Příprava vzorku
Vzorek musí být před zkouškou zhomogenizován.
1.3. Uchování
Připravený vzorek musí být vždy uchováván ve vzduchotěsné a vodotěsné
nádobě a musí být skladován tak, aby se zabránilo jeho poškození.
2.1.1. Kdekoli je zmíněna voda pro roztoky, ředění nebo promývání, míní se destilovaná voda nebo demineralizovaná voda alespoň ekvivalentní čistoty.
2.1.2. Kdekoli je zmínka o roztoku nebo ředění, aniž je uveden další údaj, míní se vodný roztok.
2.2. Chemikálie
Pokud není uvedeno jinak, musí být všechny chemikálie analytické čistoty.
3.1. Seznam zařízení
Seznam zařízení obsahuje pouze položky pro speciální použití a položky
se zvláštní specifikací.
3.2. Analytické váhy
Analytické váhy jsou váhy s citlivostí 0,1 mg nebo vyšší.
4.1. Výsledky
Výsledky uvedené v protokolu o zkoušce musí být průměrnou hodnotou nejméně
dvou stanovení, jejichž opakovatelnost je uspokojivá.
4.2. Výpočet procent
Pokud není stanoveno jinak, musí být výsledky vyjádřeny v hmotnostních
procentech původního vzorku, jak byl přijat do laboratoře.
4.3. Počet platných číslic
Počet platných číslic takto vyjádřeného výsledku se musí řídit přesností
metody.
PŘÍLOHA Č. 24 METODY STANOVENÍ LÁTEK EXTRAHOVATELNÝCH DIETHYLETHEREM ZE SULFONOVANÝCH ORGANICKÝCH BARVIV ROZPUSTNÝCH VE VODĚ A URČENÝCH PRO POTRAVINY
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanovují látky, které lze extrahovat diethyletherem
ze sulfonovaných organických barviv, která nebyla smíchána s žádným nosičem.
2. Definice
Obsahem látek extrahovatelných diethyletherem se rozumí obsah látek stanovený
předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Extrakce barviva diethyletherem a vážení extrahovaného zbytku po odpaření
etheru.
4.1. Diethylether, bez vody, bez peroxidu (vysušený čerstvě vyžíhaným chloridem vápenatým).
5.1. Soxhletův přístroj s baňkou.
5.2. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo ekvivalentní vysoušeč s indikátorem vlhkosti.
5.4. Sušárna, regulovaná termostatem na 85 ± 2 °C.
6. Postup
Na kousek filtračního papíru se s přesností na 10 mg naváží asi 10 g vzorku barviva. Papír se složí, umístí se do papírové extrakční patrony, která se uzavře vatou bez tuku. Extrahuje se diethyletherem (4.1) šest hodin v Soxhletově extrakčním
přístroji (5.1). Ether se odpaří při co nejnižší teplotě. Předem zvážená
Soxhletova baňka se spolu se zbytkem umístí do sušárny (5.4) a suší
se 20 min při teplotě (85 ± 2) °C. Baňka se přemístí do exsikátoru
(5.2), volně se přikryje víčkem a nechá se vychladnout. Baňka a zbytek
se zváží.
Sušení a vážení se opakuje, dokud se dvě po sobě jdoucí vážení neliší
o méně než 0,5 mg. Pokud se hmotnost baňky zvýší, použije se při výpočtu
nejnižší zaznamenaná hodnota.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah látek extrahovatelných etherem vyjádřený v procentech vzorku je
dán vzorcem:
m1
x 100
--------
m0
kde:
m1
= množství zbytku po odpaření (g)
m0
= počáteční množství odebraného vzorku (g)
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným
pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než 20 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 25 METODA STANOVENÍ KYSELINY MRAVENČÍ, MRAVENČANŮ A DALŠÍCH OXIDOVATELNÝCH NEČISTOT V KYSELINĚ OCTOVÉ, OCTANU DRASELNÉM, DIOCTANU SODNÉM A OCTANU VÁPENATÉM
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví kyselina mravenčí, mravenčany a další oxidovatelné
nečistoty, vyjádřené jako kyselina mravenčí
- v kyselině octové (E 260),
- v octanu draselném (E 261),
- v dioctanu sodném (E 262),
- v octanu vápenatém (E 263).
2. Definice
Obsahem kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných nečistot
se rozumí obsah kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných
nečistot, jak je stanoven předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Působením přebytku manganistanu draselného na roztok vzorku v alkalickém
prostředí se vytvoří oxid manganičitý. Oxid manganičitý a přebytek
manganistanu draselného jsou stanoveny jodometricky v kyselém prostředí
a koncentrace oxidovatelných nečistot se vypočte a vyjádří jako kyselina
mravenčí.
4.2. Manganistan draselný: 0,02 mol/l.
4.3. Uhličitan sodný (bezvodý).
4.4. Thiosíran sodný: 0,1 mol/l.
4.5. Roztok škrobu (asi 1 %ní).
4.6. Zředěná kyselina sírová: do 90 ml vody se přidá 90 ml kyseliny sírové (d20 = 1,84 g/ml).
6. Postup
Pokud je vzorkem volná kyselina, naváží se s přesností na 10 mg asi 10 g vzorku, zředí se 70 ml vody a přidá se roztok obsahující 10 g bezvodého uhličitanu sodného (4.3) v 30 ml vody. Pokud je vzorkem sůl,
naváží se s přesností na 10 mg asi 10 g vzorku a rozpustí se ve 100 ml vody. Přidá se 1 g bezvodého uhličitanu sodného (4.3) a protřepe se, aby se rozpustil. Potom
se přidá 20 ml manganistanu draselného (4.2) o koncentraci 0,02
mol/l a 15 min se zahřívá na vroucí vodní lázni.
Směs se ochladí a přidá se 50 ml zředěné kyseliny sírové (4.6) a 0,5 g jodidu draselného (4.1). Směs se míchá krouživým pohybem, dokud se veškerý
vysrážený oxid manganičitý znovu nerozpustí. Titruje se thiosíranem
sodným (4.4) o koncentraci 0,1 mol/l do světle žlutého zbarvení
roztoku. Přidá se několik kapek škrobového roztoku (4.5) a v titraci
se pokračuje, dokud není roztok bezbarvý.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah kyseliny mravenčí, mravenčanů a dalších oxidovatelných nečistot
vyjádřený v procentech jako kyselina mravenčí je dán vzorcem:
2,3b 100a
---- x (---- - V)
m0
b
kde:
a - molární koncentrace manganistanu draselného,
b - molární koncentrace thiosíranu sodného,
m0
- počáteční hmotnost odebraného vzorku (g),
V - objem thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l spotřebovaného při titraci (ml).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí být větší než
5 mg na 100 g vzorku.
8.1. 11,3 ml roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0, 1 mol/l odpovídá 0,2 % kyseliny mravenčí v 10 g vzorku.
8.2. Pokud nejsou přítomny žádné mravenčany, bude spotřeba 20 ml, ale pokud je přítomno více než 0,27 % hmotnostních kyseliny mravenčí, nebude přebytek manganistanu draselného dostatečný a při titraci se spotřebuje stálý minimální objem 8 ml. V tomto případě se stanovení zopakuje s menším množstvím vzorku.
PŘÍLOHA Č. 26 METODY STANOVENÍ NETĚKAVÝCH LÁTEK V KYSELINĚ PROPIONOVÉ
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví netěkavé látky v kyselině propionové (E 280).
2. Definice Obsahem netěkavých látek v kyselině propionové se rozumí obsah netěkavých látek stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody Vzorek se odpaří a poté suší při teplotě (103 ± 2) °C a zbytek se stanoví vážením.
4.1. Odpařovací miska porcelánová nebo platinová o dostatečném objemu, aby pojala 100 g vzorku.
4.2. Sušárna, elektricky vyhřívaná, regulovaná termostatem na (103 ± 2) °C.
4.5. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo odpovídající vysoušedlo s indikátorem vlhkosti.
5. Postup
Do předem vysušené a zvážené misky (4.1) se naváží 100 g vzorku kyseliny propionové s přesností na 0,1 g. Odpařuje se na vroucí vodní lázni (4.4) v digestoři. Po odpaření veškeré
kyseliny propionové se miska umístí na jednu hodinu do sušárny (4.2)
při teplotě (103 ± 2) °C; potom do exsikátoru a nechá se vychladnout
a poté se zváží. Zahřívání, vychladnutí a vážení se opakuje, dokud
není rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími váženími menší než 0,5 mg.
Pokud se hmotnost zvýší, použije se při výpočtu nejnižší zaznamenaná
hodnota.
6.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah netěkavých látek vypočítaný v procentech vzorku je dán vzorcem:
100 x m1
--------
m0
kde:
ml
- hmotnost zbytku po odpaření (g),
m0
- hmotnost odebraného vzorku (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 5 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 27 METODA STANOVENÍ ÚBYTKU HMOTNOSTI SUŠENÍM U DUSITANU SODNÉHO
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví úbytek hmotnosti sušením u dusitanu sodného (E
250).
2. Definice
Obsahem vlhkosti v dusitanu sodném se rozumí úbytek hmotnosti sušením
stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody úbytku hmotnosti sušením se dosáhne zahříváním v sušárně při teplotě (103 ± 2) °C, vážením a výpočtem úbytku hmotnosti.
4.1. Sušárna, elektricky vyhřívaná, regulovaná termostatem na (103 ± 2) °C.
4.2. Miska na vážení, s plochým dnem, skleněná, o průměru 60 až 80 mm a hloubce alespoň 25 mm, s volným víčkem.
4.3. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo odpovídající vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
5. Postup
Z misky na vážení (4.2) se sejme víčko a miska i víčko se hodinu zahřívají v sušárně (4.1) při (103 ± 2) °C.
Miska (4.2) se přikryje víčkem, umístí se do exsikátoru (4.3) a nechá
se vychladnout na teplotu místnosti. Přikrytá miska (4.2) se zváží
s přesností na 10 mg. Do misky s víčkem se s přesností na 10 mg naváží
asi 10 g vzorku. Víčko se sejme a miska (4.2) i víčko se umístí na jednu hodinu
do sušárny (4.1) při teplotě (103 ± 2) °C. Miska se znovu přikryje
víčkem a nechá se v exsikátoru (4.3) vychladnout na teplotu místnosti.
Zváží se s přesností na 10 mg. Zahřívání, vychladnutí a vážení se opakuje,
dokud rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími váženími není menší
než 10 mg. Pokud se hmotnost zvýší, použije se při výpočtu nejnižší zaznamenaná
hodnota.
6.1. Vzorec a metoda výpočtu úbytek hmotnosti sušením počítaná jako procento hmotnosti vzorku je dána vzorcem:
100 x (m2
- m3
)
--------------
m2
- m1
kde:
m1
- hmotnost misky (g),
m2
- hmotnost misky a vzorku před sušením (g),
m3
- hmotnost misky a vzorku po vysušení (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 100 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 28 METODA PRO DŮKAZ VYŠŠÍHO NEŽ MEZNÍHO MNOŽSTVÍ KYSELINY SALICYLOVÉ V ETHYL-4-HYDROXYBENZOÁTU SODNÉM, ETHYL-4-HYDROXYBENZOÁTU SODNÉM, PROPYL-4-HYDROXYBENZOÁTU, PROPYL-4-HYDROXYBENZOÁTU SODNÉM, METHYL-4-HYDROXYBENZOÁTU A METHYL-4-HYDROXYBENZOÁTU SODNÉM
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnost kyseliny salicylové v ethyl-4-hydroxybenzoátu (E 214), propyl-4-hydroxybenzoátu (E 216) a methyl-4-hydroxybenzoátu (E 218) a jejich sodných solích (E 215, E 217, E 219).
2. Definice
Zjištěním přítomnosti kyseliny salicylové v mezní koncentraci se rozumí
výsledek důkazu vyššího než mezního množství stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Reakcí síranu amonno-železitého s roztokem vzorku vznikne fialové zabarvení.
Jeho intenzita se porovnává s intenzitou zabarvení vzniklou reakcí
srovnávacího roztoku.
4.1. Roztok síranu amonno-železitého, 0,2%: připraví se rozpuštěním 0,2 g dodekahydrátu síranu amonno-železitého v 50 ml vody, přidáním 10 ml 10 obj. % kyseliny dusičné, a zředěním vodou na 100 ml.
4.3. Roztok kyseliny salicylové, 0,1 g/l.
4.4. Kyselina sírová, 1 mol/l.
5.1. Nesslerovy válce s dělením na 50 ml s celkovým objemem přibližně 60 ml.
6.1. Vzorky ethyl-, propyl a methyl-4-hydroxybenzoátu.
6.1.1. S přesností na 1 mg se naváží 0,1 g vzorku a rozpustí se v 10 ml 95% ethanolu (4.2). Roztok se převede to odměrného Nesslerova válce (5.1) a zředí se vodou na 50 ml. Zamíchá se a za míchání se přidá 1 g síranu amonno-železitého (4.1). Nechá se minutu stát.
6.1.2. Současně se zopakováním postupu 6.1.1 připraví srovnávací roztok, ale 0,1 g vzorku se nahradí 1 ml roztoku kyseliny salicylové (4.3).
6.1.3. Zabarvení roztoku vzorku se porovná se zabarvením srovnávacího roztoku.
6.2. Vzorky sodných solí ethyl-, propyl a methyl-4-hydroxybenzoátu.
6.2.1. Zopakuje se postup 6.1.1, před zředěním na 50 ml se provede okyselení kyselinou sírovou (4.4) o koncentraci 1 mol/l na pH 5.
6.2.2. Zopakuje se postup 6.1.2.
6.2.3. Zopakuje se postup 6.1.3.
7.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud je načervenale fialová barva ve zkumavce s roztokem vzorku intenzivnější
než barva ve zkumavce se srovnávacím vzorkem, je zkouška pozitivní
a vzorek obsahuje více než 0,1 % kyseliny salicylové.
7.2. Citlivost
Mez detekce je 30 mg kyseliny salicylové na 100 g vzorku.
7.3. Poznámky
Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství prováděných současně nebo rychle
za sebou se stejným vzorkem a stejným pracovníkem za stejných podmínek
musí být stejné.
PŘÍLOHA Č. 29 METODA STANOVENÍ VOLNÉ KYSELINY OCTOVÉ V DIOCTANU SODNÉM
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví kyselina octová v dioctanu sodném (E 262).
2. Definice
Obsahem kyseliny octové se rozumí obsah kyseliny octové stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Přímá titrace kyseliny octové ve vzorku odměrným roztokem hydroxidu sodného
za použití fenolftaleinu jako indikátoru.
4.1. 1 % roztok fenolftaleinu v ethanolu.
6. Postup
S přesností na 1 mg se naváží asi 3 g vzorku a rozpustí se v asi 50 ml vody. Přidají se dvě nebo tři kapky
roztoku fenolftaleinu (4.1) a titruje se hydroxidem sodným (4.2) o koncentraci
1 mol/l, dokud červené zabarvení nepřetrvá 5 s.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu Obsah kyseliny octové v procentech hmotnosti vzorku je dán vzorcem:
6,005 x V x c
-------------
m0
kde:
V - spotřebovaný objem hydroxidu sodného (ml),
c - koncentrace roztoku hydroxidu sodného (mol/l),
m0
. počáteční hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 500 mg na 100 g vzorku.
8. Poznámka
K titraci 3 g vzorku obsahujícího 40 %kyseliny octové je potřeba 20 ml hydroxidu sodného o koncentraci 1 mol/l.
PŘÍLOHA Č. 30 METODA STANOVENÍ OCTANU SODNÉHO V DIOCTANU SODNÉM
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví octan sodný a voda, vyjádřené jako octan sodný,
v dioctanu sodném (E262).
2. Definice
Obsahem octanu sodného se rozumí obsah octanu sodného a vody vyjádřených
jako octan sodný stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se rozpustí v ledové kyselině octové a titruje se odměrným roztokem
kyseliny chloristé při použití krystalové violeti jako indikátoru.
4.1. Ledová kyselina octová (&03C103 C120 = 1,049 g/ml), pro bezvodé titr
4.2. Krystalová violeť (C.I. 42555), 0,2 hmot. % roztok v ledové kyselině octové, číslo.
4.4. Anhydrid kyseliny octové,
4.5. Kyselina chloristá o koncentraci 0,1 mol/l, v ledové kyselině octové.
Musí být připravena a standardizována následujícím způsobem:
Do 1000 ml odměrné baňky se skleněnou zabroušenou zátkou se naváží P (g)
roztoku kyseliny chloristé. Množství P se vypočte ze vzorce:
1004,6
P = --------
m
kde m je koncentrace kyseliny chloristé v hmotnostních procentech stanovená alkalimetrickou titrací (nejvhodnější je koncentrace 70 až 72 hmot. %). Přidá se asi 100 ml ledové kyseliny octové a poté postupně v malých dávkách množství Q (g) anhydridu kyseliny octové. Během přidávání se směs neustále míchá a chladí. Množství Q se může vypočítat ze vzorce:
(567 x P) - 5695
Q = -----------------
a
kde P je navážené množství kyseliny chloristé a a je koncentrace anhydridu
kyseliny octové v hmot. %. Baňka se uzavře zátkou a nechá se 24
hodin stát na temném místě, poté se přidá dostatečné množství ledové
kyseliny octové, aby se získalo 1000 ml roztoku. Roztok připravený touto
cestou je prakticky bezvodý. Roztok se standardizuje hydrogenftalátem
draselným následujícím způsobem:
S přesností na 0,1 mg se naváží asi 0,2 g hydrogenftalátu draselného předem vysušeného 2 hodiny při 110 °C a v titrační baňce se za mírného zahřívání rozpustí v 25 ml ledové kyseliny
octové. Ochladí se, přidají se dvě kapky 0,2% roztoku krystalové
violeti (4.2) v ledové kyselině octové a titruje se roztokem kyseliny
chloristé, dokud se barva indikátoru nezmění na světle zelenou. Za
použití stejného objemu rozpouštědel se provede slepá titrace a hodnota
slepého pokusu se odečte od hodnoty zjištěné při skutečném stanovení.
Každých 20,42 mg hydrogenftalátu draselného odpovídá 1 ml kyseliny
chloristé o koncentraci 0,1 mol/l.
6. Postup
S přesností na 0,5 mg se naváží asi 0,2 g vzorku a rozpustí se v 50 ml ledové kyseliny octové (4.1). Přidá se několik
kapek indikátorového roztoku krystalové violeti (4.2) a titruje
se do světle zeleného zabarvení odměrným roztokem kyseliny chloristé
(4.5) o koncentraci 0,1 mol/l.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah octanu sodného, jak je definován v bodě 2 (definice), vyjádřený
v procentech hmotnosti vzorku, je dán vzorcem podle následujícího vzorce:
8,023 x V x c
-------------
m0
kde:
V - objem spotřebovaného odměrného roztoku kyseliny chloristé (4.5) (ml),
c - molární koncentrace roztoku kyseliny chloristé (4.5),
m0
- hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky, dvou stanovení, prováděných současně nebo rychle
po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek
nesmí být větší než 1,5 g na 100 g vzorku.
8. Poznámka Činidla používaná v této metodě jsou toxická a vyžadují opatrné zacházení.
PŘÍLOHA Č. 31 METODA PRO DŮKAZ VYŠŠÍHO NEŽ MEZNÍHO MNOŽSTVÍ ALDEHYDŮ V KYSELINĚ SORBÁTU V SORBANU SODNÉM, DRASELNÉM A VÁPENATÉM A V KYSELINĚ PROPIONOVÉ
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnost aldehydů vyjádřených jako formaldehyd
- v kyselině sorbové (E 200),
- v sorbátu sodném, draselném a vápenatém (E 201, E 202,E 203),
- v kyselině propionové (E 280).
2. Definice
Zjištěním přítomnosti aldehydů v mezní koncentraci se rozumí výsledek
důkazu nadlimitního množství stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Aldehydy ve zkušebním roztoku a formaldehyd ve srovnávacím roztoku reagují
se Schiffovým činidlem za vzniku červeně zabarvených komplexů, jejichž
intenzity se porovnají.
4.1. Roztok formaldehydu (0,01 mg/ml): připraví se zředěním koncentrovaného roztoku formaldehydu (400 mg/ml).
5.1. S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku, přidá se 100 ml vody a protřepe se. V případě potřeby se roztok zfiltruje a k 1 ml filtrátu nebo vzorku se přidá 1 ml Schiffova činidla (4.2). Současně se k 1 ml srovnávacího roztoku formaldehydu přidá 1 ml Schiffova činidla (4.2).
5.2. Zabarvení roztoku vzorku se porovná se zabarvením srovnávacího roztoku.
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud je červené zabarvení ve zkumavce s roztokem vzorku intenzivnější
než zabarvení ve zkumavce se srovnávacím roztokem, je zkouška pozitivní
a vzorek obsahuje více než 0,1 % aldehydů vyjádřených jako formaldehyd.
6.2. Citlivost
Mezí detekce této zkoušky je 30 mg formaldehydu na 100 g vzorku.
6.3. Poznámky
Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství, které jsou prováděny současně
nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných
podmínek musí být stejné.
PŘÍLOHA Č. 32 METODA STANOVENÍ PEROXIDOVÉHO ČÍSLA LECITHINŮ
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví peroxidové číslo lecithinů (E 322).
2. Definice
Peroxidovým číslem lecithinů se rozumí výsledek stanovený předepsanou
metodou.
3. Podstata metody
Oxidace jodidu draselného peroxidy lecitinu a titrace uvolněného jodu odměrným roztokem thiosíranu sodného.
4.4. Thiosíran sodný, 0,1 mol/l nebo 0,01 mol/l.
4.5. Roztok škrobu (asi 1 % ).
5.2. Aparatura, viz obrázek, která se skládá ze:
5.2.1. 100 ml zábrusové baňky s kulatým dnem;
5.2.3. skleněné trubice, 250 mm dlouhé s vnitřním průměrem 22 mm, se zábrusem;
mikrokádinky o vnějších rozměrech - průměr 20 mm a výška 35 až 50 mm.
6.1. Do 100 ml baňky (4.1) se nalije 10 ml ledové kyseliny octové (4.1) a
10 ml chloroformu (4.2). Nasadí se skleněná trubice (5.2.3) a zpětný
chladič (5.2.2) a směs se mírně vaří 2 minuty, aby se vypudil veškerý
rozpuštěný vzduch. 1 g jodidu draselného (4.3) se rozpustí v 1,3 ml vody a tento roztok se přidá
ke směsi v baňce (5.2.1), přitom se dbá na to, aby se nepřerušil var.
Pokud se v této fázi objeví žluté zabarvení, musí být stanovení zrušeno
a musí být zopakováno s čerstvými činidly.
6.2. S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku a po dalších dvou minutách varu se navážený vzorek přidá k obsahu baňky (5.2.1), opět se musí dbát na to, aby se nepřerušil var. Proto je vzorek umístěn v mikrokádince (5.2.4) s vhodně tvarovaným dnem, jak je zobrazeno na schématu, která může být spuštěna skleněnou trubicí pomocí skleněné tyčinky (5.2.3). Chladič (5.2.2) může být na krátký čas odstraněn. Ve varu se pokračuje další tři až čtyři minuty. Zahřívání se skončí a ihned se odpojí chladič (5.2.2). Skleněnou trubicí (5.2.3) se rychle přidá 50 ml vody. Skleněná trubice (5.2.3) se odstraní a baňka (5.2.1) se pod vodovodem ochladí na teplotu místnosti. Titruje se thiosíranem sodným (0,1 mol/l nebo 0,01 mol/l) (4.4), dokud vodná vrstva nezmění barvu na světle žlutou. Přidá se 1 ml roztoku škrobu (4.5) a v titraci se pokračuje, dokud nezmizí modré zbarvení. Baňka (5.2. 1) se během titrace důkladně protřepává, aby se zajistila úplná extrakce jodu z nevodné vrstvy.
6.3. Hodnota slepé titrace se získá zopakováním celého postupu 6.1 a 6.2, ale bez přidání vzorku.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Peroxidové číslo vzorku v miliekvivalentech na kilogram je dáno vzorcem:
1000 x a x (V1
-V2
)
-----------------
m0
kde:
V1
- objem roztoku thiosíranu spotřebovaného při titraci vzorku (6.2) (ml),
V2
- objem roztoku thiosíranu spotřebovaného při titraci slepého vzorku
(6.3) (ml),
a - koncentrace thiosíranu sodného (mol/l),
m0
- počáteční hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek
nemá být větší než 0,5 (vyjádřeno jako peroxidové číslo v miliekvivalentech
na kilogram vzorku).
8.1. Volba koncentrace použitého thiosíranu sodného závisí na očekávaném výsledku titrace. Pokud se spotřebuje méně než 0,5 ml roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,1 mol/l, opakuje se stanovení s použitím roztoku thiosíranu sodného o koncentraci 0,01 mol/l.
8.2. Stanovení by nemělo být prováděno na silném světle.
Grafické znázornění přístroje pro stanovení peroxidového čísla v lecitinech
PŘÍLOHA Č. 33 METODA STANOVENÍ LÁTEK NEROZPUSTNÝCH V TOLUENU OBSAŽENÝCH V LECITHINECH
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví látky nerozpustné v toluenu obsažené v lecithinech
(E 322).
2. Definice
Obsahem látek nerozpustných v toluenu se rozumí obsah látek nerozpustných
v toluenu stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody Vzorek se rozpustí v toluenu, zfiltruje se a zbytek se vysuší a zváží.
5.1. Kelímek s fritou, objem 30 ml, porosita G3 nebo ekvivalentní.
5.2. Sušárna, elektricky vyhřívaná a regulovaná termostatem na (103 ± 2) °C.
5.3. Vodní lázeň, pracující při teplotě nepřevyšující 60 °C.
5.4. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel nebo ekvivalentní vysoušedlo s indikátorem obsahu vlhkosti.
6.1. Kelímek o obsahu 30 ml s fritou (5.1) se vysuší v sušárně při (103 ± 2) °C (5.2). Kelímek se přenese do exsikátoru (5.4), nechá se vychladnout a poté se zváží.
6.2. Vzorek lecithinů se po případném zahřátí na vodní lázni (5.3) důkladně promíchá. Do kuželové baňky (5.5) se s přesností na 1 mg opatrně naváží asi 10 g vzorku. Přidá se 100 ml toluenu (4.1) a směs se krouživým pohybem promíchává, dokud se veškerý lecithin zjevně nerozpustí. Roztok se zfiltruje přes kelímek s fritou (5.1). Kuželová baňka (5.5) se vypláchne 25 ml toluenu (4.1) a výplachy se prolijí kelímkem (5.1). Tento postup se zopakuje s dalšími 25 ml toluenu (4.1). Přebytek toluenu se z kelímku (5.1) odstraní odsátím.
6.3. Kelímek (5.1) se vysuší v sušárně (5.2) dvě hodiny při (103 ± 2) °C. Umístí se do exsikátoru (5.4) a nechá se vychladnout. Po vychlazení se kelímek se zbytkem zváží.
6.4. Postup 6.3 se opakuje, dokud není rozdíl mezi dvěma po sobě jdoucími
váženími menší než 0,5 mg.
Pokud se hmotnost zvýší, použije se při výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah látek nerozpustných v toluenu je dán vzorcem:
100 (m2
- m1
)
------------
m0
kde:
m1
- hmotnost prázdného kelímku (6.1) (g),
m2
- hmotnost kelímku a zbytku (6.4) (g),
m0
- hmotnost odebraného vzorku (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nemá
být větší než 30 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 34 METODA PRO DŮKAZ VYŠŠÍHO NEŽ MEZNÍHO MNOŽSTVÍ REDUKUJÍCÍCH LÁTEK V MLÉČNANU SODNÉM,DRASELNÉM A VÁPENATÉM
1. Předmět a oblast použití
Zkouška slouží ke kvalitativnímu důkazu redukujících látek
- v mléčnanu sodném (E 325),
- v mléčnanu draselném (E 326),
- v mléčnanu vápenatém (E 327).
2. Definice
Důkazem redukujících látek se rozumí výsledek důkazu nadlimitního množství
stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Fehlingův roztok je redukován látkami s redukční schopností. Takovými
látkami jsou obvykle redukující cukry.
4.1. Fehlingův roztok A: 6,93 g pentahydrátu síranu měďnatého se rozpustí ve vodě a objem se doplní do 100 ml vodou.
4.2. Fehlingův roztok B: 34,6 g vinanu draselno-sodného a 10 g hydroxidu sodného se rozpustí ve vodě a objem se doplní do 100 ml vodou.
5. Postupy
S přesností na 1 mg se naváží asi 1 g vzorku a rozpustí se v 10 ml teplé vody. Přidají se 2 ml Fehlingova roztoku
A (4.1) a 2 ml Fehlingova roztoku B (4.2), poté se směs minutu
povaří a sleduje se, zda dojde ke změně barvy. Síran vápenatý, který
se někdy vysráží, stanovení neovlivní.
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud po povaření (5) dojde ke změně barvy, je zkouška pozitivní a přítomnost
redukčních látek je prokázána.
6.2. Citlivost
Mezí detekce redukujících látek je 100 mg glukosy na 100 g vzorku.
6.3.1. Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství prováděných současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek musí být stejné.
6.3.2. Oba Fehlingovy roztoky reagují v případě, že jsou ve vzorku přítomny 2 % glukózy.
PŘÍLOHA Č. 35 METODA STANOVENÍ TĚKAVÝCH KYSELIN V KYSELINĚ ORTHOFOSFOREČNÉ
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví těkavé kyseliny, vyjádřené jako kyselina octová,
v kyselině orthofosforečné (E 338).
2. Definice
Obsahem těkavých kyselin se rozumí obsah těkavých kyselin, vyjádřených
jako kyselina octová stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Do vzorku se přidá voda a roztok se destiluje. Destilát se titruje odměrným
roztokem hydroxidu sodného. Obsah kyselin se vyjádří jako kyselina
octová.
4.1. 1 % roztok fenolftaleinu v ethanolu.
4.2. Hydroxid sodný, 0,01 mol/l.
5.1. Destilační aparatura s odlučovačem kapek.
6. Postup
S přesností na 50 mg se naváží asi 60 g vzorku a navážený vzorek a 75 ml čerstvě převařené a ochlazené vody se
vpraví do destilační baňky opatřené odlučovačem kapek (5.1). Promíchá
se a poté se předestiluje asi 50 ml roztoku.
Destilát se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného (4.2) o koncentraci
0,01 mol/l, za použití fenolftaleinu (4.1) jako indikátoru. Titrace
pokračuje, dokud první červené zabarvení roztoku nepřetrvá 10 s.
7.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah těkavých kyselin, vyjádřených v miligramech na kilogram kyseliny octové, je dán vzorcem:
600 x V
-------
m0
kde:
V - objem hydroxidu sodného o koncentraci 0,01 mol/l spotřebovaného při titraci (ml),
m0
- hmotnost vzorku kyseliny orthofosforečné (g).
7.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 1 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 36 METODA PRO DŮKAZ VYŠŠÍHO NEŽ MEZNÍHO MNOŽSTVÍ DUSIČNANŮ V KYSELINĚ ORTHOFOSFOREČNÉ
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se zjistí přítomnosti dusičnanů v kyselině orthofosforečné
(E 338).
2. Definice
Důkazem přítomnosti dusičnanů, vyjádřených jako dusičnan sodný se rozumí
výsledek důkazu nadlimitního množství stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se přidá do roztoku indigokarmínu v prostředí koncentrované kyseliny
sírové. Původní modré zabarvení zmizí působením oxidujících látek
včetně dusičnanů.
4.1. Roztok indigokarmínu, 0,18% : 0,18 g natrium-indigotinsulfonátu se rozpustí ve vodě a doplní se do 100 ml vodou.
4.2. Roztok chloridu sodného, 0,05%.
4.3. Koncentrovaná kyselina sírová (&03C120 = 1,84 g/ml).
5. Postup
Odměří se 2 ml vzorku a zředí se roztokem chloridu sodného (4.2) na 10
ml. Přidá se 0,1 ml roztoku indigokarmínu (4.1) a poté se pomalu přidává
10 ml koncentrované kyseliny sírové (4.3), během přidávání se chladí.
Pozoruje se, zda modré zbarvení roztoku přetrvá pět minut.
6.1. Vyhodnocení důkazu nadlimitního množství
Pokud modré zabarvení během pěti minut zmizí, je zkouška pozitivní a obsah
oxidujících látek, vyjádřených jako dusičnan sodný, je vyšší než 5 mg/kg.
6.2.1. Provede se slepý pokus.
6.2.2. Výsledky dvou důkazů nadlimitního množství, prováděných současně nebo rychle po sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek musí být stejné.
6.2.3. Roztok indigokarmínu starší než 60 dní by se neměl používat.
6.2.4. Pokud se získá pozitivní výsledek, může vzorek obsahovat dusičnany a další oxidující látky a zkouška musí být zopakována podle metody ISO 3709 (1976) "Kyselina fosforečná pro průmyslové použití (včetně potravin) - stanovení obsahu oxidů dusíku spektrofotometrickou metodou s 3,4-xylenolem".
PŘÍLOHA Č. 37 METODY STANOVENÍ LÁTEK NEROZPUSTNÝCH VE VODĚ PŘÍTOMNÝCH V ORTHOFOSFOREČNANU SODNÉM, DISODNÉM A TRISODNÉM A ORTHOFOSFOREČNANU DRASELNÉM, DIDRASELNÉM A TRIDRASELNÉM
1. Předmět a oblast použití
Touto metodou se stanoví látky nerozpustné ve vodě
- v orthofosforečnanu sodném (E 339a),
- v orthofosforečnanu disodném (E 339b),
- v orthofosforečnanu trisodném (E 339c),
- v orthofosforečnanu draselném (E 340a),
- v orthofosforečnanu didraselném (E 340b),
- v orthofosforečnanu tridraselném (E 340c).
2. Definice
Látkami nerozpustnými ve vodě se rozumí obsah látek nerozpustných ve vodě stanovený předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Vzorek se rozpustí ve vodě a zfiltruje přes vhodný porcelánový kelímek.
Po promytí a vysušení se zbytek zváží a vypočte se jako obsah látek
nerozpustných ve vodě.
4.1. Kelímek s fritou, porozita G3 nebo ekvivalentní.
4.2. Exsikátor obsahující čerstvě aktivovaný silikagel s indikátorem vlhkosti nebo odpovídající vysoušedlo s indikátorem vlhkosti.
4.3. Sušárna regulovaná termostatem na (103 ± 2) °C.
4.4. 400 ml polypropylenová kádinka.
5. Postup
S přesností na 10 mg se naváží asi 10 g vzorku fosforečnanu a v kádince (4.4) se rozpustí ve 100 ml horké vody
uvedením do varu a 15minutovým zahříváním na vodní lázni (4.5). Roztok
se zfiltruje vyčištěným, vysušeným a zváženým kelímkem (4.1). Nerozpuštěný
zbytek se promyje horkou vodou. Kelímek se zbytkem se umístí
do sušárny (4.3) a dvě hodiny se suší při (103 ± 2) °C.
Kelímek se umístí do exsikátoru, nechá se vychladnout a poté se zváží.
Sušení, vychladnutí a vážení se opakuje, dokud není rozdíl dvou po sobě
jdoucích vážení menší než 0,5 mg. Zvýší-li se hmotnost; pak se použije
při výpočtu nejnižší zaznamenaná hodnota.
6.1. Vzorec a metoda výpočtu
Obsah látek nerozpustných ve vodě v % hmotnostních je dán vzorcem:
m1
--- x 100
m0
kde:
m1
-hmotnost zbytku po vysušení (g),
m0
- hmotnost odebraného vzorku (g).
6.2. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nemají
být větší než 10 mg na 100 g vzorku.
PŘÍLOHA Č. 38 METODY STANOVENÍ HODNOTY PH POTRAVINÁŘSKÝCH PŘÍDATNÝCH LÁTEK
1. Předmět a oblast použití
V této metodě jsou podány všeobecné pokyny pro stanovení hodnoty pH potravinářských
přídatných látek.
2. -Definice
Hodnotou pH potravinářských přídatných látek se rozumí hodnota pH stanovená
předepsanou metodou.
3. Podstata metody
Hodnota pH vodného roztoku rozpuštěného nebo suspendovaného vzorku se
stanoví obvyklým způsobem pomocí skleněné elektrody, referenční elektrody
a pH metru.
4.1. Přístroj se kalibruje pomocí následujícími tlumivými roztoky:
4.1.1. Tlumivý roztok, který má při 20°C pH 6,88, se skládá ze stejných objemů roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného o koncentraci 0,05 mol/l a hydrogenfosforečnanu sodného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.1.2. Tlumivý roztok, který má při 20 °C pH 4, je roztok hydrogenftalátu draselného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.1.3. Tlumivý roztok, který má při 20 °C pH 9, je roztok roztoku boritanu sodného o koncentraci 0,05 mol/l.
4.2. Nasycený roztok nebo roztok chloridu draselného o koncentraci 3 mol/l nebo jiný vhodný roztok předepsaný výrobcem elektrody, k naplnění referenční elektrody.
4.3. Destilovaná voda bez oxidu uhličitého, která má pH 5 až 6.
5.1. pH metr s přesností 0,01 jednotek pH.
5.2. Elektrody, kombinovaná skleněná elektroda, nebo jednoduchá skleněná elektroda a referenční elektrody s vhodnými svorkami pro přichycení.
5.3. Magnetické míchadlo a topný element.
5.4. Teploměr, kalibrovaný v rozsahu 0 až 100 °C.
6.1 Kalibrace pH metru
Skleněné elektrody se upevní podle pokynů výrobce. Hodnoty pH získané
pomocí elektrod se musí pravidelně kontrolovat porovnáním s tlumivými
roztoky o známé hodnotě pH.
Před vložením do roztoku vzorku/kalibračního roztoku se elektrody opláchnou
vodou a poté se jemně otřou měkkým hadříkem nebo opláchnou vodou
a poté dvakrát roztokem vzorku nebo kalibračního roztoku. Pokud má
vzorek hodnotu pH v kyselé oblasti, užijí se ke kontrole hodnoty pH tlumivé
roztoky o pH 4 (4.1.2) a pH 6,88 (4.1.1). Pokud má zkoušený vzorek
hodnotu pH v alkalické oblasti, použijí se pro kontrolu hodnoty
pH tlumivé roztoky o pH 9,22 (4.1.3) a pH 6,88
6.2. Měření roztoku vzorku
Koncentrace používaného vzorku nebo použitý postup přípravy vzorku je
předepsán v příslušných předpisech Evropských společenství pro potravinářské
přídatné látky.
Roztok vzorku se připraví podle pokynů za použití destilované vody (4.3) a poté se za míchání upraví teplota na 20 °C. Míchání se přeruší, do roztoku se vloží skleněné elektrody a po dvou
minutách se odečte hodnota pH (5.1).
7.1. Opakovatelnost
Rozdíl mezi výsledky dvou stanovení prováděných současně nebo rychle po
sobě ve stejném vzorku a stejným pracovníkem za stejných podmínek nesmí
být větší než 0,05 jednotek pH.
8. Poznámka
Tato metoda je použitelná pouze v případě, kdy jsou předpisy Evropských
Společenství týkajícími se potravinářských přídatných látek stanoveny
požadavky na hodnotu pH potravinářských přídatných látek rozpuštěných
nebo suspendovaných ve vodě.
PŘÍLOHA Č. 39 REFERENČNÍ TABULKY
Indexy lomu (n) roztoků sacharosy při 20 °C1
|
n(20 °C) |
Sacharosa(%) |
n |
Sacharosa(%) |
n(20°C) |
Sacharosa (%) |
n |
Sacharosa (%) |
n |
Sacharosa(%) |
|
|
1,3330 |
0,009 |
1,3365 |
2,436 |
1,3400 |
4,821 |
1,3435 |
7,164 |
1,3470 |
9,466 |
|
|
1,3331 |
0,078 |
1,3366 |
2,505 |
1,3401 |
4,888 |
1,3436 |
7,230 |
1,3471 |
9,531 |
|
|
1,3332 |
0,149 |
1,3367 |
2,574 |
1,3402 |
4,956 |
1,3437 |
7,296 |
1,3472 |
9,596 |
|
|
1,3333 |
0,218 |
1,3368 |
2,642 |
1,3403 |
5,023 |
1,3438 |
7,362 |
1,3473 |
9,661 |
|
|
1,3334 |
0,288 |
1,3369 |
2,711 |
1;3404 |
5,091 |
1,3439 |
7,429 |
1,3474 |
9,726 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3335 |
0,358 |
1,3370 |
2,779 |
1,3405 |
5,158 |
1,3440 |
7,495 |
1,3475 |
9,791 |
|
|
1,3336 |
0,428 |
1,3371 |
2,848 |
1,3406 |
5,225 |
1,3441 |
7,561 |
1;3476 |
9,856 |
|
|
1,3337 |
0,498 |
1,3372 |
2,917 |
1,3407 |
5,293 |
1,3442 |
7,627 |
1,3477 |
9,921 |
|
|
1,3338 |
0;567 |
1,3373 |
2,985 |
1,3408 |
5,360 |
1,3443 |
7,693 |
1,3478 |
9;986 |
|
|
1,3339 |
0,637 |
1,3374 |
3,053 |
1,3409 |
5,427 |
1,3444 |
7,759 |
1,3479 |
10,051 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3340 |
0,707 |
1,3375 |
3,122 |
1,3410 |
5,494 |
1,3445 |
7,825 |
1,3480 |
10,116 |
|
|
1,3341 |
0,776 |
1,3376 |
3,190 |
1,3411 |
5,562 |
1,3446 |
7,891 |
1,3481 |
10,181 |
|
|
1,3342 |
0,846 |
1,3377 |
3,259 |
1,3412 |
5,629 |
1,3447 |
7,957 |
1,3482 |
10,246 |
|
|
1,3343 |
0,915 |
1,3378 |
3,327 |
1,3413 |
5,696 |
1,3448 |
8,023 |
1,3483 |
10,311 |
|
|
1,3344 |
0,985 |
1,3379 |
3,395 |
1,3414 |
5,763 |
1,3449 |
8,089 |
13,484 |
10,375 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3345 |
1,054 |
1,3380 |
3,463 |
1,3415 |
5,830 |
1,3450 |
8,155 |
1,3485 |
10,440 |
|
|
1,3346 |
1,124 |
1,3381 |
3,532 |
1,3416 |
5,897 |
1,3451 |
8,221 |
1,3486 |
10,505 |
|
|
1,3347 |
1,193 |
1,3382 |
3,600 |
1,3417 |
5,964 |
1,3452 |
8,287 |
1,3487 |
10,570 |
|
|
1,3348 |
1,263 |
1,3383 |
3,668 |
1,3418 |
6,031 |
1,3453 |
8,352 |
1,3488 |
10,634 |
|
|
1,3349 |
1,332 |
1,3384 |
3,736 |
1,3419 |
6,098 |
1,3454 |
8,418 |
1,3489 |
10,699 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3350 |
1,401 |
1,3385 |
3,804 |
1,3420 |
6,165 |
1,3455 |
8,484 |
1,3490 |
10,763 |
|
|
1,3351 |
1,470 |
1,3386 |
3,872 |
1,3421 |
6,231 |
1,3456 |
8,550 |
1,3491 |
10,828 |
|
|
1,3352 |
1,540 |
1,3387 |
3,940 |
1,3422 |
6,298 |
1,3457 |
8,615 |
1,3492 |
10,892 |
|
|
1,3353 |
1,609 |
1,3388 |
4,008 |
1,3423 |
6,365 |
1,3458 |
8,681 |
1,3493 |
10,957 |
|
|
1,3354 |
1,678 |
1,3389 |
4,076 |
1,3424 |
6,432 |
1,3459 |
8,746 |
1,3494 |
11,021 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3355 |
1,747 |
1,3390 |
4,144 |
1;3425. |
6,498 |
1,3460 |
8,812 |
1,3495 |
11,086 |
|
|
1,3356 |
1,816 |
1,3391 |
4,212 |
1,3426 |
6,565 |
1,3461 |
8,878 |
1,3496 |
11,150 |
|
|
1,3357 |
1,885 |
1,3392 |
4,279 |
1,3427 |
6,632 |
1,3462 |
8,943 |
1,3497 |
11,215 |
|
|
1,3358 |
1,954 |
1,3393 |
4,347 |
1,3428 |
6,698 |
1,3463 |
9,008 |
1,3498 |
11,279 |
|
|
1,3359 |
2,023 |
1,3394 |
4,415 |
1,3429 |
6,765 |
1,3464 |
9,074 |
1,3499 |
11,343 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3360 |
2,092 |
1,3395 |
4,483 |
1,3430 |
6,831 |
1,3465 |
9,139 |
1,3500 |
11,407 |
|
|
1,3361 |
2,161 |
1,3396 |
4,550 |
1,3431 |
6,898 |
1,3466 |
9,205 |
1,3501 |
11,472 |
|
|
1,3362 |
2,230 |
1,3397 |
4,618 |
1,3432 |
6,964 |
1,3467 |
9,270 |
1,3502 |
11,536 |
|
|
1,3363 |
2,299 |
1,3398 |
4,686 |
1,3433 |
7,031 |
1,3468 |
9,335 |
1,3503 |
11,600 |
|
|
1,3364 |
2,367 |
1,3399 |
4,753 |
1,3434 |
7,097 |
1,3469 |
9,400 |
1,3504 |
11,664 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3505 |
11,728 |
1,3560 |
15,207 |
1,3615 |
18,595 |
1,3670 |
21,896 |
1,3725 |
25,114 |
|
|
1,3506 |
11,792 |
1,3561 |
15,269 |
1,3616 |
18,655 |
1,3671 |
21,955 |
1,3726 |
25,172 |
|
|
1,3507 |
11,856 |
1,3562 |
15,332 |
1,3617 |
18,716 |
1,3672 |
22,014 |
1,3727 |
25,230 |
|
|
1,3508 |
11,920 |
1,3563 |
15,394 |
1,3618 |
18,777 |
1,3673 |
22,073 |
1,3728 |
25,287 |
|
|
1,3509 |
11,984 |
1,3564 |
15,456 |
1,3619 |
18,837 |
1,3674 |
22,132 |
1,3729 |
25,345 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3510 |
12,048 |
1,3565 |
15,518 |
1,3620 |
18,898 |
1,3675 |
22,192 |
1,3730 |
25,403 |
|
|
1,3511 |
12,112 |
1,3566 |
15,581 |
1,3621 |
18,959 |
1,3676 |
22,251 |
1,3731 |
25,460 |
|
|
1,3512 |
12,176 |
1,3567 |
15,643 |
1,3622 |
19,019 |
1,3677 |
22,310 |
1,3732 |
25,518 |
|
|
1,3513 |
12,240 |
1,3568 |
15,705 |
1,3623 |
19,080 |
1,3678 |
22,369 |
1,3733 |
25,576 |
|
|
1,3514 |
12,304 |
1,3569 |
15,767 |
1,3624 |
19,141 |
1,3679 |
22,428 |
1,3734 |
25,633 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3515 |
12,368 |
1,3570 |
15,829 |
1,3625 |
19,201 |
1,3680 |
22,487 |
1,3735 |
25,691 |
|
|
1,3516 |
12,431 |
1,3571 |
15,891 |
1,3626 |
19,262 |
1,3681 |
22,546 |
1,3736 |
25,748 |
|
|
1,3517 |
12,495 |
1,3572 |
15,953 |
1,3627 |
19,322 |
1,3682 |
22,605 |
1,3737 |
25,806 |
|
|
1,3518 |
12,559 |
1,3573 |
16,016 |
1,3628 |
19,382 |
1,3683 |
22;664 |
1,3738 |
25,863 |
|
|
1,3519 |
12,623 |
1,3574 |
16,078 |
1,3629 |
19,443 |
1,3684 |
22,723 |
1,3739 |
25,921 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3520 |
12,686 |
1,3575 |
16,140 |
1,3630 |
19,503 |
1,3685 |
22,781 |
1,3740 |
25,978 |
|
|
1,3521 |
12,750 |
1,3576 |
16,201 |
1,3631 |
19,564 |
1,3686 |
22,840 |
1,3741 |
26,035 |
|
|
1,3522 |
12,813 |
1,3577 |
16,263 |
1,3632 |
19,624 |
1,3687 |
22,899 |
1,3742 |
26,093 |
|
|
1,3523 |
12,877 |
1,3578 |
16,325 |
1,3633 |
19,684 |
1,3688 |
22,958 |
1,3743 |
26,150 |
|
|
1,3524 |
12,940 |
1,3579 |
16,387 |
1,3634 |
19,745 |
1,3689 |
23,017 |
1,3744 |
26,207 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3525 |
13,004 |
1,3580 |
16,449, |
1,3635 |
19,805 |
1,3690 |
23,075 |
1,3745 |
26,265 |
|
|
1,3526 |
13,067 |
1,3581 |
16,511 |
1,3636 |
19,865 |
1,3691 |
23,134 |
1,3746 |
26,322 |
|
|
1,3527 |
13,131 |
1,3582 |
16,573 |
1,3637 |
19,925 |
1,3692 |
23,193 |
1,3747 |
26,379 |
|
|
1,3528 |
13,194 |
1,3583 |
16,634 |
1,3638 |
19,985 |
1,3693 |
23,251 |
1,3748 |
26,436 |
|
|
1,3529 |
13,258 |
1,3584 |
16,696 |
1,3639 |
20,045 |
1,3694 |
23,310 |
1,3749 |
26,493 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3530 |
13,321 |
1,3585 |
16,758 |
1,3640 |
20,106 |
1,3695 |
23,369 |
1,3750 |
26,551 |
|
|
1,3531 |
13,384 |
1,3586 |
16,819 |
1,3641 |
20,166 |
1,3696 |
23,427 |
1,3751 |
26,608 |
|
|
1,3532 |
13,448 |
1,3587 |
16,881 |
1,3642 |
20,226 |
1,3697 |
23,486 |
1,3752 |
26,665 |
|
|
1,3533 |
13,511 |
1,3588 |
16,943 |
1,3643 |
20,286 |
1,3698 |
23,544 |
1,3753 |
26,722 |
|
|
1,3534 |
13,574 |
1,3589 |
17,004 |
1,3644 |
20,346 |
1,3699 |
23,603 |
1,3754 |
26,779 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3535 |
13,637 |
1,3590 |
17,066 |
1,3645 |
20,406 |
1,3700 |
23,661 |
1,3755 |
26,836 |
|
|
1,3536 |
13,700 |
1,3591 |
17,127 |
1,3646 |
20,466 |
1,3701 |
23,720 |
1,3756 |
26,893 |
|
|
1,3537 |
13,763 |
1,3592 |
17,189 |
1,3647 |
20,525 |
1,3702 |
23,778 |
1,3757 |
26,950 |
|
|
1,3538 |
13,826 |
1,3593 |
17,250 |
1,3648 |
20,585 |
1,3703 |
23,836 |
1,3758 |
27,007 |
|
|
1,3539 |
13,890 |
1,3594 |
17,311 |
1,3649 |
20,645 |
1,3704 |
23,895 |
1,3759 |
27,064 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3540 |
13,953 |
1,3595 |
17,373 |
1,3650 |
20,705 |
1,3705 |
23,953 |
1,3760 |
27,121 |
|
|
1,3541 |
14,016 |
1,3596 |
17,434 |
1,3651 |
20,765 |
1,3706 |
24,011 |
1,3761 |
27,178 |
|
|
1,3542 |
14,079 |
1,3597 |
17,496 |
1,3652 |
20,825 |
1,3707 |
24,070 |
1,3762 |
27,234 |
|
|
1,3543 |
14,141 |
1,3598 |
17,557 |
1,3653 |
20,884 |
1,3708 |
24,128 |
1,3763 |
27,291 |
|
|
1,3544 |
14,204 |
1,3599 |
17,618 |
1,3654 |
20,944 |
1,3709 |
24,186 |
1,3764 |
27,348 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3545 |
14,267 |
1,3600 |
17,679 |
1,3655 |
21,004 |
1,3710 |
24,244 |
1,3765 |
27,405 |
|
|
1,3546 |
14,330 |
1,3601 |
17,741 |
1,3656 |
21,063 |
1,3711 |
24,302 |
1,3766 |
27,462 |
|
|
1,3547 |
14,393 |
1,3602 |
17,802 |
1,3657 |
21,123 |
1,3712 |
24,361 |
1,3767 |
27,518 |
|
|
1,3548 |
14,456 |
1,3603 |
17,863 |
1,3658 |
21,183 |
1,3713 |
24,419 |
1,3768 |
27,575 |
|
|
1,3549 |
14,518 |
1,3604 |
17,924 |
1,3659 |
21,242 |
1,3714 |
24;477 |
1,3769 |
27,632 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3550 |
14,581 |
1,3605 |
17,985 |
13660 |
21,302 |
1,3715 |
24;535 |
1,3770 |
27,688 |
|
|
1,3551 |
145644 |
1,3606 |
18,046 |
1;3661 |
21,361 |
1,3716 |
24,593 |
1,3771 |
27,745 |
|
|
1;3552 |
14,707 |
1,3607 |
18,107 |
1,3662 |
21;421 |
1,3717 |
24,651 |
1,3772 |
27,802 |
|
|
1,3553 |
14,769 |
1,3608 |
18,168- |
1,3663 |
21,480 |
1,3718 |
24,709 |
1,3773 |
27;858 |
|
|
1,3554 |
14,832 |
1,3609 |
18,229 |
1,3664 |
21,540 |
1,3719 |
24,767 |
1,3774 |
27,915 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3555 |
14,894 |
1,3610 |
18,290 |
1,3665 |
21,599 |
1,3720 |
24,825 |
1,3775 |
27;971 |
|
|
1,3556 |
14,957 |
1,3611 |
18,351 |
1,3666 |
21,658 |
1,3721 |
24,883 |
1,3776 |
28,028 |
|
|
1,3557 |
15,019 |
1,3612 |
18,412 |
1,3667 |
21,718 |
1,3722 |
24;941 |
1,3777 |
28,084 |
|
|
1,3558 |
15,082 |
1,3613 |
18,473 |
1;3668 |
21,777 |
1,3723 |
245998 |
1,3778 |
28,141 |
|
|
1,3559 |
15,144 |
1,3614 |
18,534 |
1,3.669 |
21,836 |
1,3724 |
25,056 |
1,3779 |
28,197 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3780 |
28,253 |
1,3835 |
31,317 |
1,3890 |
34,310 |
1,3945 |
37,233 |
1,4000 |
40,091 |
|
|
1,3781 |
28,310 |
1,3836 |
31,372 |
1;3891 |
34,363 |
1,3946 |
37,286 |
1,4001 |
40,142 |
|
|
1,3782 |
28,366 |
1,3837 |
31,428 |
1,3892 |
34,417 |
1,3947 |
37,338 |
1;4002 |
40,194 |
|
|
1,3783 |
28,422 |
1,3838 |
31,482 |
1,3893 |
34,471 |
1,3948 |
37,391. |
1,4003 |
40,245 |
|
|
1,3784 |
28,479 |
1,3839 |
31,537 |
1,3894 |
34,524 |
1,3949 |
37,443 |
1,4004 |
40,296 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3785 |
28,535 |
1,3840 |
31,592 |
1,3895 |
34,578 |
1,3950 |
37,495. |
1,4005 |
40;348 |
|
|
1,3786 |
28,591 |
1,3841 |
31,647 |
1,3896 |
34;632 |
1,3951 |
37,548 |
1,4006 |
40,399 |
|
|
1,3787 |
28,648 |
1,3842 |
31,702 |
1,3897 |
34,685 |
1,3952 |
37,600 |
1,4007 |
40,450 |
|
|
1,3788 |
28,704 |
1,3843 |
31,757 |
1,3898 |
34,739 |
1,3953 |
37,653 |
1,4008 |
40,501 |
|
|
1,3789 |
28,760 |
1,3844 |
31,812 |
1,3899 |
34,793 |
1,3954 |
37,705 |
1,4009 |
40,553 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3790 |
28,816 |
1,3845 |
31,867 |
1,3900 |
34,846 |
1,3955 |
37,757 |
1,4010 |
40,604 |
|
|
1,3791 |
28,872 |
1,3846 |
31,922 |
1,3901 |
34,900 |
1,3956 |
37,810 |
1,4011 |
40;655 |
|
|
1,3792 |
28,928 |
1,3847 |
31,976 |
1,3902 |
34,953 |
1,39570 |
37,862 |
1,4012 |
40,706 |
|
|
1,3793 |
28,984 |
1,3848 |
32,031 |
1,3903 |
35,007 |
1,3958 |
37,914 |
1,4013 |
40,757 |
|
|
1,3794 |
29,040 |
1,3849 |
32,086 |
1,3904 |
35,060 |
1;3959 |
37,967 |
1,4014 |
40,808 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3795 |
29,096 |
1,3850 |
32,140 |
1,3905 |
35,114 |
1,3960 |
38,019 |
1,4015 |
40,860 |
|
|
1,3796 |
29,152 |
1,3851 |
32,195 |
1,3906 |
35,167 |
1,3961 |
38,071 |
1,4016 |
40,911 |
|
|
1,3797 |
29,208 |
1,3852 |
32,250 |
1,3907 |
35,220 |
1,3962 |
38,123 |
1,4017 |
40,962 |
|
|
1,3798 |
29,264 |
1,3853 |
32,304 |
1,3908 |
35,274 |
1,3963 |
38,175 |
1,4018 |
41,013 |
|
|
1,3799 |
29,320 |
1,3854 |
32,359 |
1,3909 |
35,327 |
1,3964 |
38,228 |
1,4019 |
41;064 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3800 |
29,376 |
1,3855 |
32,414 |
1,3910 |
35;380 |
1,3965 |
38,280 |
1,4020 |
41,115 |
|
|
1,3801 |
29,432 |
1,3856 |
32,468 |
1,3911 |
35,434 |
1,3966 |
38,332 |
1,4021 |
41,166 |
|
|
1;3802 |
29,488 |
1,3857 |
32,523 |
1,3912 |
35,487 |
1,3967 |
38,384 |
1,4022 |
41,217 |
|
|
1,3803 |
29,544 |
1,3858 |
32;577 |
1,3913 |
35,540 |
1,3968 |
38,436 |
1,4023 |
41,268 |
|
|
1,3804 |
29,600 |
1,3859 |
32,632 |
1,3914 |
35,593 |
1,3969 |
38,488 |
1,4024 |
41,318 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3805 |
29,655 |
1,3860 |
32,686 |
1,3915 |
35,647 |
1,3970 |
38,540 |
1,4025 |
41,369 |
|
|
1,3806 |
29,711 |
1,3861 |
325741 |
1,3916 |
35,700 |
1,3971 |
38,592 |
1,4026 |
41,420 |
|
|
1,3807 |
29,767 |
1,3862 |
32,795 |
1,3917 |
35,753 |
1,3972 |
38,644 |
1,4027 |
41,471 |
|
|
1,3808 |
29,823 |
1,3863 |
32,849 |
1,3518 |
35,806 |
1,3973 |
38;696 |
1,4028 |
41;522 |
|
|
1,3809 |
29,878 |
1,3864 |
32,904 |
1,3919 |
35,859 |
1,3974 |
38,748 |
1;4029 |
41,573 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3810 |
29,934 |
1,3865 |
32,958 |
1,3920 |
35,912 |
1,3975 |
38,800 |
1,4030 |
41,623 |
|
|
1,3811 |
29,989 |
1,3866 |
33,013 |
1,3921 |
35,966 |
1,3976 |
38,852 |
1,4031 |
41,674 |
|
|
1,3812 |
.30,045 |
1,3867 |
33,067 |
1,3922 |
36,019 |
1,3977 |
38,904 |
1,4032 |
41,725 |
|
|
1,3813 |
30,101 |
1,3868 |
33,121 |
1,3923 |
36,072 |
1,3978 |
38,955 |
1,4033 |
41,776 |
|
|
1,3814 |
30,156 |
1,3869 |
33,175 |
1,3924 |
36,125 |
1,3979 |
39,007 |
1,4034 |
41,826 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3815 |
30,212 |
1,3870 |
33,230 |
1,3925 |
36,178 |
1,3980 |
39,059 |
1,4035 |
41,877 |
|
|
1,3816 |
30,267 |
1,3871 |
33,284 |
1,3926 |
36,231 |
1,3981 |
39,111 |
1,4036 |
41,928 |
|
|
1,3817 |
30,323 |
1,3872 |
33,338 |
1,3927 |
36,284 |
1,3982 |
39,163 |
1,4037 |
41,978 |
|
|
1,3818 |
30,378 |
1,3873 |
33,392 |
1,3928 |
36,337 |
1,3983 |
39,214 |
1,4038 |
42,029 |
|
|
1,3819 |
30,434 |
1,3874 |
33,446 |
1,3929 |
36,389 |
1,3984 |
39,266 |
1,4039 |
42,080 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3820 |
30,489 |
1,3875 |
33,500 |
1,3930 |
36,442 |
1,3985 |
39,318. |
1,4040 |
42,130 |
|
|
1,3821 |
30,544 |
1,3876 |
33,555 |
1,3931 |
36,495 |
1,3986 |
39,370 |
1,4041 |
42,181 |
|
|
1,3822 |
30,600 |
1,3877 |
33,609 |
1,3932 |
36,548 |
1,3987 |
39,421 |
1,4042 |
42,231 |
|
|
1,3823 |
30,655 |
1,3878 |
33,663 |
1,3933 |
36,601 |
1,3988 |
399473 |
1,4043 |
42,282 |
|
|
1,3824 |
30;711 |
1,3879 |
33,717 |
1,3934 |
36,654 |
1,3989 |
39,525 |
1,4044 |
42,332 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3825 |
30,766 |
1,3880 |
33,771 |
1,3935 |
36,706 |
1,3990 |
39,576 |
1,4045 |
42,383 |
|
|
1,3826 |
30,821 |
1,3881 |
33,825 |
1,3936 |
36,759 |
1,3991 |
39,628 |
1,4046 |
42,433 |
|
|
1,3827 |
30,876 |
1,3882 |
33,879 |
1,3937 |
36,812 |
1,3992 |
39,679 |
1,4047 |
42,484 |
|
|
1,3828 |
30,932 |
1,3883 |
33,933 |
1,3938 |
36,865 |
1,3993 |
39,731 |
1,4048 |
42,534 |
|
|
1,3829 |
30,987 |
1,3884 |
33,987 |
1,3939 |
36,917 |
1,3994 |
39,782 |
1,4049 |
42,585 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,3830 |
31,042 |
1,3885 |
34,040 |
1,3940 |
36,970 |
1,3995 |
39,834 |
1,4050 |
42,635 |
|
|
1,3831 |
31,097 |
1,3886 |
34;094 |
1,3941 |
37,023 |
1,3996 |
39,885 |
1,4051 |
42,685 |
|
|
1,3832 |
31,152 |
1,3887 |
34,148 |
1,3942 |
37,075 |
1,399T |
39,937 |
1,4052 |
42,736 |
|
|
1,3833 |
31,207 |
1,3888 |
34,202 |
1,3943 |
37,128 |
1,3998 |
39,988 |
1,4053 |
42,786 |
|
|
1,3834 |
31,262 |
1,3889 |
34,256 |
1,3944 |
37,180 |
1,3999 |
40,040 |
1,4454 |
42,836 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4055 |
42,887 |
1,4110 |
45,623 |
1,4165 |
48,302 |
1,4220 |
50,928 |
1,4275 |
53,501 |
|
|
1,4056 |
42,937 |
1,4111 |
45;672 |
1,4166 |
48,350 |
1,4221 |
50,951 |
1,4276 |
53,548 |
|
|
1,4057 |
42,987 |
1,4112 |
45,721 |
1,4167 |
48,399 |
1,4222 |
51,022 |
1,4277 |
53,594 |
|
|
1,4058 |
43,037 |
1,4113 |
45,770 |
1,4168 |
48,447 |
1,4223 |
51,069 |
1,4278 |
53,640 |
|
|
1,1059 |
43,088 |
1,4114 |
45,820 |
1;4169 |
48,495 |
1,4224 |
51,116 |
1,4279 |
53,686 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4060 |
43,138 |
1,4115 |
45,869 |
1,4170 |
48,543 |
1,4225 |
51,164 |
1,4280 |
53,733 |
|
|
1,4061 |
43,188 |
1,4116 |
45,918 |
1,4171 |
48,591 |
1,4226 |
51,211 |
1,4281 |
53,779 |
|
|
1,4062 |
43,238 |
1,4117 |
46,967 |
1,4172 |
489639 |
1,4227 |
51,258 |
1,4282 |
53,825 |
|
|
1,4063 |
43,288 |
1,4118 |
46,016 |
1,4173 |
48,687 |
1,4228 |
51,305 |
1,4283 |
53,871 |
|
|
1,4064 |
43,338 |
1,4119 |
46,065 |
1,4174 |
48,735 |
1,4229 |
51,352 |
1,4284 |
53,918 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4065 |
43,388 |
1,4120 |
46,114 |
1,4175 |
48,784 |
1,4230 |
51,399 |
1,4285 |
53,964 |
|
|
1,4066 |
43,439 |
1,4121 |
46,163 |
1,4176 |
48,832 |
1,4231 |
51,446 |
1,4286 |
54,010 |
|
|
1,4067 |
43,489 |
1,4122 |
46,212 |
1,4177 |
48,880, |
1,4232 |
51,493 |
1,4287 |
54,056 |
|
|
1,4068 |
43,539 |
1,4123 |
46,261 |
1,4178 |
48,928 |
1,4233 |
51,540 |
1,4288 |
54,102 |
|
|
1,4069 |
43,589 |
1,4124 |
46,310 |
1,4179 |
48,976 |
1,4234 |
51,587 |
1,4289 |
54,148 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4070 |
43,639 |
1,4125 |
46,359 |
1,4180 |
49,023 |
1,4235 |
51,634 |
1,4290 |
54,194 |
|
|
1,4071 |
43,689 |
1,4126 |
46,408 |
1,4181 |
49,071. |
1,4236 |
51,681 |
1,4291 |
54,241 |
|
|
1,4072 |
43,739 |
1,4127 |
46,457 |
1,4182 |
49,119 |
1,4237 |
51,728, |
1,4292 |
54,287 |
|
|
1,4073 |
43,789 |
1,4128 |
46,506 |
1,4183 |
49,167 |
1,4238 |
51,775 |
1,4293 |
54,333 |
|
|
1,4074 |
43;838 |
1,4229 |
46,555 |
1,4184 |
49,215. |
1,4239 |
51,822 |
1,4294 |
54;379 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4075 |
43,888 |
1,4130 |
46,604 |
1,4185 |
49,263 |
1,4240 |
51,869 |
1,4295 |
54,425 |
|
|
1,4076 |
43,938 |
1,4131 |
46,652 |
1,4i86 |
49,311 |
1,4241 |
51,916 |
1,4296 |
54,471 |
|
|
1;4077 |
43,988 |
1,4132 |
46,701 |
1,4187 |
49,359 |
194242 |
51,963 |
1,4297 |
54,517 |
|
|
1,4078 |
44,038 |
1,4133 |
46,750 |
1,4188 |
49,407 |
1,4243 |
52,010 |
1,4298 |
54,563 |
|
|
1,4079 |
44,088 |
1,4134 |
46,799 |
1,4189 |
49,454 |
1,4244 |
52,057 |
1,4299 |
54,609 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4080 |
44,138 |
1,4135 |
46,848 |
1,4190 |
49,502 |
1,4245 |
52,104 |
1,4300 |
54;655 |
|
|
1,4081 |
44,187 |
1,4136 |
46,896 |
1,4191 |
49,550 |
1,4246 |
52,150 |
1,4301 |
54,701 |
|
|
1,4082 |
44,237 |
1,4137 |
46;945 |
1,4192 |
49,598 |
1,4247 |
52,197 |
1,4302 |
54,746 |
|
|
1,4083 |
44,287 |
1,4138 |
46,994 |
1,4193 |
49,645 |
1,4248 |
52,244 |
1,4303 |
54,792 |
|
|
1,4084 |
44,337 |
1,4139 |
47,043 |
1,4194 |
49,693 |
1,4249 |
52,291 |
1,4304 |
54,838 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4085 |
44,386 |
1,4140 |
47,091 |
1,4195 |
49,741 |
1,4250 |
52,338 |
1,4305 |
54,884 |
|
|
1,4086 |
44,436 |
1,4141 |
47,140 |
1,4196 |
49,788 |
1,4251 |
52,384 |
1,4306 |
54,930 |
|
|
1,4087 |
44,486 |
1,4142 |
47,188 |
1,4197 |
49,836 |
1,4252 |
52,431 |
1,4307 |
54,976 |
|
|
1,4088 |
44,535 |
1,4143 |
47;237 |
1;4198 |
49,884 |
1,4253 |
52,478 |
1,4308 |
55,022 |
|
|
1,4089 |
44,585 |
1,4144 |
47,286 |
1,4199 |
49,931 |
1,4254 |
52,524 |
1,4309 |
55,067 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4090 |
44,635 |
1,4145 |
47,334 |
1,4200 |
49,979 |
1 4255 |
52,571 |
1,4310 |
55,113 |
|
|
1,4091 |
44,684 |
1,4146 |
47,383 |
1,4201 |
50,027 |
1,4256 |
52,618 |
1,4311 |
55,159 |
|
|
1,4092 |
44,734 |
1,4147 |
47,431 |
14202 |
50,074 |
1,4257 |
52,664 |
1,4312 |
55,205 |
|
|
1,4093 |
44;783 |
1,4148 |
47,480 |
1,4203 |
50,122 |
1,4258 |
52,711 |
1,4313 |
55,250 |
|
|
1,4094 |
44,833 |
1,4149 |
47,528 |
1,4204 |
50;169 |
1,4259 |
52,758 |
1,4314 |
55,296 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4095 |
44,882 |
1,4150 |
47,577 |
1,4205 |
50,217 |
1,4260 |
52,804 |
1,4315 |
55,342 |
|
|
1,4096 |
44,932 |
1,4151 |
47,625 |
1,4206 |
50,264 |
1 4261 |
52,851 |
1,4316 |
55,388 |
|
|
1,4097 |
44,981 |
1,4152 |
47,674 |
1,4207 |
50,312 |
1,4262 |
52,897 |
1,4317 |
55,433 |
|
|
1,4098 |
45,031 |
1,4153 |
47,722 |
1,4208 |
50,359 |
1,4263 |
52,944 |
1,4318 |
55,479 |
|
|
1,4099 |
45,080 |
1,4154 |
47,771 |
1,4209 |
50,407 |
1,4264 |
52;990 |
1,4319 |
55,524 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4100 |
45,130 |
1,4155 |
47,819 |
1,4210 |
50,454 |
1,4265 |
53,037 |
1,4320 |
55,570 |
|
|
1,4101 |
45,179 |
1,4156 ' |
47,868 |
1,4211 |
50,502 |
1,4266 |
53;083 |
1,4321 |
55,616 |
|
|
1,4102 |
45,228 |
1,4157 |
47,916 |
1,4212 |
50,549 |
1,4267 |
53,130 |
1,4322 |
55,661 |
|
|
1,4103 |
45,278 |
1,4158 |
47,964 |
1,4213 |
50,596 |
1,4268 |
53;176 |
1,4323 |
55,707 |
|
|
1,4104 |
45,327 |
1,4159 |
48,013 |
1,4114 |
50,644 |
1,4269 |
53,223 |
1,4324 |
55,752 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4105 |
45,376 |
1,4160 |
48,061 |
1,4215 |
50,691 |
1,4270 |
53;269 |
194325 |
55,798 |
|
|
1,4106 |
45,426 |
1,4161 |
48,109 |
1,4216 |
50,738 |
1,4271 |
53,316 |
1,4326 |
55,844 |
|
|
1,4107 |
45,475 |
1,4162 |
48,158 |
1,4217 |
50,786 |
1,4272 |
53,362 |
1,4327 |
55,889 |
|
|
1,4108 |
45,524 |
1,4163 |
48,206 |
1,4218 |
50,833 |
1,4273 |
53,408 |
1,4328 |
55,935 |
|
|
1,4109 |
45,574 |
1,4164 |
48,254 |
1,4219 |
50,880 |
1,4274 |
53,455 |
1,4329 |
55,980 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4330 |
56,026 |
1,4385 |
58,503 |
1,4440 |
60,935 |
1,4495 |
63,324 |
1,4550 |
65,672 |
|
|
1,4331 |
56,071 |
1;4386 |
58,547 |
1,4441 |
60,979 |
1,4496 |
63,367 |
1,4551 |
65,714 |
|
|
1,4332 |
56,116 |
1,4387 |
58,592 |
1,4442 |
61,023 |
1,4497 |
63,410 |
1,4552 |
65,756. |
|
|
1,4333 |
56,162 |
1,4388 |
58,637 |
1,4443 |
61,066 |
1,4498 |
63,453 |
1,4553 |
65,798 |
|
|
1,4334 |
56,207 |
1,4389 |
58,681 |
1,4444 |
61,110 |
1,4499 |
63,496 |
1,4554 |
65,841 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4335 |
56,253 |
1,4390 |
58,726 |
1,4445 |
61,154 |
1,4500 |
63,539 |
1,4555 |
65;883 |
|
|
1,4336 |
56,298 |
1,4391 |
58,770 |
1,4446 |
61,198 |
1,4501 |
63,582 |
1,4556 |
65,925 |
|
|
1,4337 |
56,343 |
1,4392 |
58,815 |
1,4447 |
61,241 |
1,4502 |
63,625 |
1,4557 |
65,967 |
|
|
14338 |
56,389 |
1,4393 |
58,859 |
1,4448 |
61,285 |
1,4503 |
63,668. |
1,4558 |
66,010 |
|
|
1,4339 |
56,434 |
1,4394 |
58,904 |
1,4449 |
61,329 |
1,4504 |
63,711 |
1,4559 |
66,052 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4340 |
56,479 |
1,4395 |
58;948 |
1,4450 |
61,372 |
1,4505 |
63,754 |
1,4560 |
66,094 |
|
|
1,4341 |
56,525. |
1,4396 |
58,993 |
1,4451 |
61,416 |
1,4506 |
63,797 |
1,4561, |
66,136 |
|
|
1,4342 |
56,570 |
14397 |
59,037 |
1,4457 |
61,460 |
1,4507 |
63,844 |
1,4562 |
66,178 |
|
|
1,4343 |
56,615 |
1,4398 |
59,082 |
1,4453 |
61,503 |
1,4508 |
63,882 |
1,4563 |
66,221 |
|
|
1,4344 |
56,660 |
1,4399 |
59,126 |
1,4454 |
61,547 |
1;4509 |
63,925 |
1,4564 |
66,263 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4345 |
56,706 |
1,4400 |
59,170 |
1,4455 |
61,591 |
1,4510 |
63,968 |
1,4565 |
66,305 |
|
|
1,4346 |
56,751 |
1,4401 |
59,215 |
1,4456 |
61;634 |
1,4511 |
64,011 |
1,4566 |
66,347 |
|
|
1,4347 |
56,796 |
1,4402 |
59,259 |
1,4457 |
61;678 |
1,4512 |
64,054 |
1,4567 |
66,389 |
|
|
1,4348 |
56,841 |
1,4403 |
59,304 |
1,4458 |
61,721 |
1,4513 |
64,097 |
1,4568 |
66,431 |
|
|
1,4349 |
56,887 |
1,4404 |
59,348 |
1,4459 |
61;765 |
1,4514 |
64,139 |
1,4569 |
66,473 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4350 |
56,932 |
1,4405 |
59,392 |
1,4460 |
61,809 |
1,4515 |
64,182 |
1,4570 |
66,515 |
|
|
1,4351 |
56,977 |
1,4406 |
59,437 |
1,4461 |
61,852 |
1,4516 |
64,225 |
1,4571 |
66,557 |
|
|
1,4352 |
57,022 |
1,4407 |
59,481 |
1,4462 |
61,896 |
1,4517 |
64,268 |
1,4572 |
66,599 |
|
|
1,4353 |
57,067 |
1,4408 |
59,525 |
1,4463 |
61,939 |
1,4518 |
64,311 |
1,4573 |
66,641 |
|
|
1,4354 |
57,112 |
1,4409 |
59,569 |
1,4464 |
61,983 |
1,4519 |
64,353 |
1,4574 |
66,683 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4355 |
57,157 |
1,4410 |
59,614 |
1;4465 |
62,026 |
1,4520 |
64,396 |
1,4575 |
66,725 |
|
|
1,4356 |
57,202 |
1,4411 |
59,658 |
1,4466 |
62,070 |
1,4521 |
64,439 |
1,4576 |
66,767 |
|
|
1,4357 |
57,247 |
1,4412 |
59,702 |
1,4467 |
62,113 |
1,4522 |
64,481 |
1,4577 |
66,809 |
|
|
1,4358 |
57,292 |
1,4413 |
59,746 |
1,4468 |
62,156 |
1,4523 |
64,524 |
1,4578 |
66,851 |
|
|
1,4359 |
57,337 |
1,4414 |
59,791 |
1,4469 |
62,200 |
1;4524 |
64,567 |
1,4579 |
66,893 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4360 |
57,382 |
1,4415 |
59,835 |
1,4470 |
62,243 |
1,4525 |
64,609 |
1,4580 |
66,935 |
|
|
1,4361 |
57,427 |
1,4416 |
59,879 |
1,4471 |
62,287 |
1,4526 |
64,652 |
1,4581 |
66,977 |
|
|
1,4362 |
57,472 |
1,4417 |
59,923 |
1,4472 |
62,330 |
1,4527 |
64,695 |
1,4582 |
67,019 |
|
|
1,4363 |
57,517 |
1,4418 |
59,967 |
1,4473 |
62,373 |
1,4528 |
64,737 |
1,4583 |
67,061 |
|
|
1,4364 |
57,562 |
1,4419 |
60,011 |
1,4474 |
62,417 |
1,4529 |
64,780 |
1,4584 |
67,103 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4365 |
57,607 |
1,4420 |
60,056 |
1,4475 |
62,460 |
1,4530 |
64,823 |
1,4585 |
67,145 |
|
|
1,4366 |
57,652 |
1,4421 |
60,100 |
1,4476 |
62,503 |
1,4531 |
64,865 |
1,4586 |
67,186 |
|
|
1,4367 |
57,697 |
1,4422 |
60,144 |
1,4477 |
62;547 |
1,4532 |
64,908 |
1,4587 |
67,228 |
|
|
1,4368 |
57;742 |
1,4423 |
60,188 |
1,4478 |
62,590 |
1,4533 |
64,950 |
1,4588 |
67,270 |
|
|
1,4369 |
57,787 |
1,4424 |
60,232 |
1,4479 |
62,633 |
1,4534 |
64,993 |
1,4589 |
67,312 |
|
|
1,4370 |
57,832 |
1,4425 |
60,276 |
1,4480 |
62,677 |
1,4535 |
65,035 |
1,4590 |
67,354 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4371 |
57,877 |
1,4426 |
60,320 |
1,4481 |
62,720 |
1,4536 |
65,078 |
1,4591 |
67,396 |
|
|
1,4372 |
57,921 |
1,4427 |
60,364 |
1,4482 |
62,763 |
1,4537 |
65,120 |
1,4592 |
67,437 |
|
|
1,4373 |
57,966 |
1,4428 |
60,408 |
1,4483 |
62,806 |
1,4538 |
65,163 |
1,4593 |
67,479 |
|
|
1;4374 |
58,011 |
1,4429, |
60,452 |
1,4484 |
62,849 |
1,4539 |
65,205 |
1,4594 |
67,521 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4375 |
58,056 |
1,4430 |
60,496 |
1,4485 |
62,893 |
1,4540 |
65,248 |
1,4595 |
67,563 |
|
|
1,4376 |
58,101 |
1,4431 |
60,540 |
1,4486 |
62,936 |
1,4541 |
65,290 |
1,4596 |
67,604 |
|
|
1,4377 |
58,145 |
1,4432 |
60,584 |
1,4487 |
62,979 |
1,4542 |
65,333 |
1,4597 |
67,640 |
|
|
1;4378 |
58,190 |
1,4433 |
60,628 |
1,4488 |
63,02 |
1,4543 |
65,375 |
1,4598 |
67,688 |
|
|
1,4379 |
58,235 |
1,4434 |
60,672 |
1,4489 |
63,065 |
1,4544 |
65,417 |
1,4599 |
67,729 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4380 |
58,279 |
1,4435 |
60,716 |
1,4490 |
63,108 |
1,4545 |
65,460 |
1,4600 |
67,771 |
|
|
1,4381 |
58,324 |
1,4436 |
60,759 |
1,4491 |
63;152 |
1,4546 |
65,502 |
1,4601 |
67,813 |
|
|
1,4382 |
58,369 |
1,4437 |
60,803 |
1,4492 |
63,195 |
1,4547 |
65,544 |
1,4602 |
67,854 |
|
|
1,4383 |
58,413 |
1,4438 |
60,847 |
1,4493 |
63,238 |
1,4548 |
65,587 |
1,4603 |
67,896 |
|
|
1,4384 |
58,458 |
1,4439 |
60,891 |
1,4494 |
63,281 |
1,4549 |
65,629 |
1,4604 |
67,938 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4605 |
67,979 |
1,4660 |
70,249 |
1,4715 |
72,482 |
1,4770 |
74,678 |
1,4825 |
76,841 |
|
|
1,4606 |
68,021 |
1,4661 |
70,290 |
1,4716 |
72,522 |
1,4771 |
74,718 |
1,4826 |
76,880 |
|
|
1;4607 |
68,063 |
1,4662 |
70,331 |
1,4717 |
72,562 |
1,4772 |
74,758 |
1,4827 |
76,919 |
|
|
1,4608 |
68,104 |
1,4663 |
70,372 |
1,4718 |
72,602 |
1,4773 |
74,797 |
1,4828 |
76,958 |
|
|
1,4609 |
68,146 |
1,4664 |
70,413 |
1,4719 |
72,643 |
1,4774 |
74,837 |
1,4829 |
76,997 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4610 |
68,187 |
1,4665 |
70,453 |
1,4720 |
72,683 |
1,4775 |
74,876 |
1,4830 |
77,036 |
|
|
1,4611 |
68,229 |
1,4666 |
70,494 |
1,4721 |
72,723 |
1,4776 |
74,916 |
1,4831 |
77,075 |
|
|
1,4612 |
68,270, |
1,4667 |
70;535 |
1,4722 |
72;763 |
1,4777 |
74,956 |
1,4832 |
77,113 |
|
|
1,4613 |
68,312 |
1,4668 |
70,576 |
1,4723 |
72,031 |
1,4778 |
74,995 |
1,4833 |
77,152 |
|
|
1,4614 |
68,353 |
1,4669 |
70,617 |
1,4724 |
72,843 |
1,4779 |
75,035 |
1,4834 |
77,191 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4615 |
68,395 |
1,4670 |
70,658 |
1,4725 |
72,884 |
1,4780 |
75,074 |
1,4835 |
77,230 |
|
|
1,4616 |
68,436 |
1,4671 |
70,698 |
1,4726 |
72,924 |
1,4781 |
75,114 |
1;4836 |
77,269 |
|
|
1,4617 |
68,478 |
1,4672 |
70,739 |
1,4727 |
72,964 |
1,4782 |
75,153 |
1,1837 |
77,308 |
|
|
1,4618 |
68,519 |
1,4673 |
70,780 |
1,4728 |
73,004 |
1,4783 |
75,193 |
1,4838 |
77,347 |
|
|
1,4619 |
68,561 |
1,4674 |
70,821 |
1,4729 |
73,044 |
1,4784 |
75,232 |
1,4839 |
77,386 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4620 |
68,602 |
1,4675 |
70,861 |
1,4730 |
73,084 |
1,4785 |
75,272 |
1,4840 |
77,425 |
|
|
1,4621 |
68,643 |
1,4676 |
70,902 |
1,4731 |
73,124 |
1,4786 |
75,311 |
1,4841 |
77,463 |
|
|
14622 |
68,685 |
1,4677 |
70,943 |
1,4732 |
73,164 |
1,4787 |
75,350 |
1,4842 |
77,502 |
|
|
1,4623 |
68,726 |
1,4678 |
70,984 |
1,4733 |
73,204 |
1,4788 |
75,390` |
1,4843 |
77,541, |
|
|
1,4624 |
68,768 |
1,4679 |
71,024 |
1,4734 |
73,244 |
1,4789 |
75,429 |
1,3844 |
77,580 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4625 |
68,809 |
1,4680 |
71,065 |
1,4735 |
73,285 |
1,4790 |
75,469 |
1,4845 |
77,619 |
|
|
1,4626 |
68,850 |
1,4681 |
71,106 |
1,4736 |
73,325 |
1,4791 |
75,508 |
1,4846 |
77,657 |
|
|
1,4627 |
68,892 |
1,4682 |
71,146 |
1,4737 |
73,365 |
1,4792 |
75,547 |
1,4847 |
77,696 |
|
|
1,4628 |
68,933 |
1,4683 |
71,187 |
1,4738 |
73,405 |
1,4793 |
75,587 |
1,4848 |
77,735 |
|
|
1,4629 |
68,974 |
1,4684 |
71,228 |
1,4739 |
73,445 |
1,4794 |
75;626 |
1,4849 |
77,774 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4630 |
69,016 |
1,4685 |
71,268 |
1,4740 |
73,485 |
154795 |
75,666 |
1,4850 |
77,812 |
|
|
1,4631 |
69,057 |
1,4686 |
71,309 |
1,4741 |
73,524 |
1,4796 |
75,705 |
1,4851 |
77,851 |
|
|
1,4631 |
69,098 |
1,4687 |
71,349 |
1,4742 |
73,564 |
1,4797 |
75,744 |
1,4852 |
77,890 |
|
|
1,4633 |
69,139 |
1,4688 |
71,390 |
1,4743 |
73,604 |
1,4798 |
75,784 |
1,4853 |
77,928 |
|
|
1,4634 |
69,181 |
1,4689 |
71,431 |
1,4744 |
73,644 |
1,4799 |
75,823 |
1,4854 |
77,967 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4635 |
69,222 |
1,4690 |
71,471 |
1,4745 |
73,684 |
1,4800 |
75,862 |
1,4855 |
78,006 |
|
|
1,4636 |
69,263 |
1,4691 |
71,512 |
1,4746 |
73,724 |
1,4801 |
75,901 |
1,4856 |
78;045 |
|
|
1,4637 |
69,304 |
1,4692 |
71,552 |
1,4747 |
73,764 |
1,4802 |
75,941 |
1,4857 |
78,083 |
|
|
1,4638 |
69,346 |
1,4693 |
71,593 |
1,1748 |
73;804 |
1,4803 |
75,980 |
1,4858 |
78,122 |
|
|
1,4639 |
69,387 |
1,4694 |
71,633 |
1,4749 |
73,844 |
1,4804 |
76,019 |
1,4859 |
78,160 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4640 |
69,428 |
1,4695 |
71,674 |
1,4750 |
73,884 |
1,4805 |
76,058 |
1,4860 |
78,199 |
|
|
1,4641 |
69,469 |
1,4696 |
71,714 |
1,4751 |
73,924 |
1,4806 |
76,098 |
1,4861 |
78,238 |
|
|
1,4642 |
69,510. |
1,4697 |
71,755 |
1,4752 |
73,963 |
1,4807 |
76,137 |
1,4862 |
78,276 |
|
|
1,4643 |
69,551 |
1,4698 |
71,795 |
1,4753 |
74,003 |
1,4808 |
76,176 |
1,4863 |
78,315 |
|
|
1,4644 |
69,593 |
1,4699 |
71,836 |
1,4754 |
74,043 |
1,4809 |
76,215 |
1,4864 |
78,353 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4645 |
69,634 |
1,4700 |
71,876 |
.1;4755 |
74,083 |
1,4810 |
76,254 |
1,4865 |
78,392 |
|
|
1,4646 |
69,675 |
1,4701 |
71,917 |
1,4756 |
74,123 |
1,4811 |
76,294 |
1,4866 |
78,431 |
|
|
1,4647 |
69,716 |
1,4702 |
71,957 |
1,4757 |
74,162 |
1,4812 |
76,333 |
1,4867 |
78,469 |
|
|
1,4648 |
69,757 |
1,4703 |
71,998 |
1,4758 |
74,202 |
1,4813 |
76,372 |
1,4868 |
78,508 |
|
|
1,4649 |
69;798 |
1,4704 |
72,038 |
1,4759 |
74,242 |
1,4814 |
76,411 |
1,4869 |
78,546 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1;4650 |
69,839 |
1,4705 |
72,078 |
1,4760 |
74,282 |
1,4815 |
76,450 |
1,4870 |
78,585 |
|
|
1,4651 |
69,880 |
1,4706 |
72,119 |
1,4761 |
74,321 |
1,4816 |
76,489 |
1,4871 |
78,623 |
|
|
1,4652 |
69,921 |
1,47,07 |
72,159 |
1,4762 |
74,361 |
1,4817 |
76,528 |
1,4872 |
78,662 |
|
|
1,4653 |
69,962 |
1,4708 |
72,199 |
1,4763 |
74,401 |
1,4818 |
76,567 |
1,4873 |
78,700 |
|
|
1,4654 |
70,003 |
1,4709 |
72,240 |
1,4764 |
74,441 |
1,4819, |
76,607 |
1,4874 |
78,739 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4655 |
70,044 |
1,4710 |
72,280 |
1,4765 |
74,480 |
1,4820 |
76,646 |
1,4875 |
78,777 |
|
|
1;4656 |
70,085 |
1,4711 |
72,320 |
1,4766 |
74,520 |
1,4821 |
76,685 |
1,4876 |
78,816 |
|
|
1,4657 |
70,126 |
1,4712 |
72,361 |
1,4767 |
74,560 |
1,4822 |
7ó,724 |
1,4877 |
78,854 |
|
|
1,4658 |
70,167 |
1,4713 |
72,401 |
1,4768 |
74,599 |
1,4823 |
76,763 |
1,4878 |
78,892 |
|
|
1,4659 |
70,208 |
1,4714 |
72,441 |
1,4769 |
74,639 |
1,4824 |
76,802 |
1,4879 |
78,931 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4880 |
78,969 |
1,4920 |
80,497 |
1,4960 |
82,007 |
1,5000 |
83,500 |
1,5040 |
84,976 |
|
|
1,4881 |
79,008 |
1,4921 |
80,534 |
1,4961 |
82,044 |
1,5001 |
83,537 |
1,5041 |
85,013 |
|
|
1,4882 |
79,046 |
1,4922 |
80,572 |
1,4962 |
82,082 |
1,5002 |
83,574 |
1,5042 |
85,049 |
|
|
1,4883 |
79,084 |
1,4923 |
80,610 |
1,4963 |
82,119 |
1,5003 |
83,611 |
1,5043 |
85,086 |
|
|
1,4884 |
79,123 |
1,4924 |
80,648 |
1,4964 |
82,157 |
1,5004 |
83,648 |
1,5044 |
85,123 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4885 |
79,161 |
1,4925 |
80,686 |
1,4965 |
82,194 |
1,5005 |
83,685 |
1,5045 |
85,159 |
|
|
1,4886 |
79,199 |
1,4926 |
80,724 |
1,4966 |
82,232 |
1,5006 |
83,722 |
1,5046 |
85,196 |
|
|
1,4887 |
79,238 |
1,4927 |
80,762 |
1,4967 |
82,269 |
1,5,007 |
83,759 |
1,5047 |
85,233 |
|
|
1,4888 |
79,276 |
1,4928 |
80,800 |
1,4968 |
82,307 |
1,5008 |
83,796 |
1,5048 |
85,269 |
|
|
1,4889 |
79,314 |
1,4929 |
80,838 |
1,4969 |
82,344 |
1,5009 |
83,833 |
1,5049 |
85,3,06 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4890 |
79,353 |
1,4930 |
80,876 |
1,4970 |
82,381 |
1,5010 |
83,870 |
1,5050 |
85,343 |
|
|
1,4891 |
79,391 |
1,4931 |
80,913 |
1,4971 |
82,419 |
1,5011 |
83,907 |
1,5051 |
85,379 |
|
|
1,4892 |
79,429 |
1,4932 |
80,951 |
1,4972 |
82,456 |
1,5012 |
83,944 |
1,5052 |
85,416 |
|
|
1,4893 |
79,468 |
1,4933 |
80,989 |
1,4973 |
82,494 |
1,5013 |
83,981 |
1,5053 |
85,452 |
|
|
1,4894 |
79,506 |
1,4934 |
81,027 |
1,4974 |
82,531 |
1;5014 |
84,018 |
1,5054 |
85,489 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4895 |
79,544 |
1,4935 |
81,065 |
1,4975 |
82,569 |
1,5015 |
84,055 |
1,5055 |
85,525 |
|
|
1,4596 |
79,582 |
1,4936 |
81,103 |
1,4976 |
82,606 |
1,5016 |
84,092 |
1,5056 |
85,562. |
|
|
1,4597 |
79,620 |
1,4937 |
81,140 |
1,4977 |
82,643 |
1,5017 |
84,129 |
1,5057 |
85,598 |
|
|
1,4898 |
79,659 |
1,4938 |
81,178 |
1,4978 |
32,681 |
1,5018 |
84,166 |
1,5058 |
85,635 |
|
|
1,4899 |
79,697 |
1,4939 |
81,216 |
1,4979 |
82,718 |
1,5019 |
84,203 |
1,5059 |
85,672 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4900 |
79,735 |
1,4940 |
81,254 |
1,4980 |
82,755 |
1,5020 |
84,240 |
1,5060 |
85,708 |
|
|
1,4901 |
79,773 |
1,4941 |
81,291 |
1,4981 |
82,793 |
1,5021 |
84,277 |
1,5061 |
85,744 |
|
|
1,4902 |
79,811 |
1,4942 |
81329 |
1,4982 |
82,830 |
1,5022 |
84,314 |
1,5062 |
85,781 |
|
|
1,4903 |
79,850 |
1,4943 |
81,367 |
1,4983 |
82,867 |
1,5023 |
84,351 |
1,5063 |
85,817 |
|
|
1,4904 |
79,888 |
1,4944 |
81,405 |
1,4984 |
82,905 |
1,5024 |
84,388 |
1,5064 |
85,854 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4905 |
79,926 |
1,4945 |
81,442 |
1,4985 |
82,942 |
1,5025 |
84,424 |
1,5065 |
85,890 |
|
|
1,4906 |
79,964 |
1,4946 |
81,480 |
1,4986 |
82,979 |
1,5026 |
84,461 |
1,5066 |
85,927 |
|
|
1,4907 |
80,002 |
1,4947 |
81,518 |
1,4987 |
83,016 |
1,5027. |
84,498 |
1,5067 |
85,963 |
|
|
1,4908 |
80,040 |
1,4948 |
81,555 |
1,4988 |
83,054 |
1,5028 |
84,535 |
1,5068 |
86,000 |
|
|
1,4909 |
80,078 |
1,4949 |
81,593 |
1,4989 |
83,091 |
1,5029 |
84,572 |
1,5069 |
86,036 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4910 |
80,116 |
1,4950 |
81,631 |
1,4990 |
83,128 |
1,503a |
84,609 |
1,5070 |
86,072 |
|
|
1,4911 |
80,154 |
1,4951 |
81,668 |
1,4991 |
83,165 |
1,5031 |
84,645 |
1,5071 |
86,109 |
|
|
1,4912 |
80,192 |
1,4952 |
81,706 |
1,4992 |
83,202 |
1,5032 |
84,682 |
1,5072 |
86,145 |
|
|
1,4913 |
80,231 |
1,4953 |
81,744 |
1,4993 |
83,240 |
1,5033 |
84,719 |
1,5073 |
86,182 |
|
|
1,4914 |
80,269 |
1,4954 |
81,781 |
1,4994 |
83,277 |
1,5034 |
84,756 |
1,5074 |
86,218 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
1,4915 |
80,307 |
1,4955 |
81,819 |
1,4995 |
83,314 |
1,5035 |
84,792 |
1,5075 |
86,254 |
|
|
1,4916 |
80,345 |
1,4956 |
81,856 |
1,4996 |
83,351 |
1,5036 |
84,829 |
1,5076 |
86,291 |
|
|
1,4917 |
80,383 |
1,4957 |
81,894 |
1,4997 |
83,388 |
1,5037 |
84,866 |
1,5077 |
86,322 |
|
|
1,4918 |
80,421 |
1,4958 |
81,932 |
1,4998 |
83,425 |
1,5038 |
84,903 |
1,5078 |
86,363 |
|
|
1,4919 |
80,459 |
1,4959 |
81,969 |
1,4999 |
83,463 |
1,5039 |
84,939 |
1,5079 |
86,399 |
|
1 Hodnoty n v těchto tabulkách jsou vypočteny podle rovnice, jejímž autorem pro ICUMSA je K. Rosenhauer. Rovnice byla naprogramována a výpočty provedeny Frankem G. Carpenterem z USDA a byly publikovány v Sugar J. 33, 15-22 (červen 1970). Index lomu byl měřen při 20 °C pomocí sodíkové čáry D. Brix (hmotnostní % sacharosy) byl získán vážením při 20 °C ve vzduchu při tlaku 760 torr (mm Hg) a 50 % relativní vlhkosti. Tato tabulka nahrazuje tabulku předchozí (47.012, vydání 11) publikovanou v Int. Sugar J. 39, 22s (1937).
PŘÍLOHA Č. 40 METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU OBSAHU CÍNU V POTRAVINÁCH BALENÝCH V PLECHOVKÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky určené pro úřední kontrolu množství cínu v potravinách balených
v plechovkách se odebírají dále uvedenými metodami. Takto získané souhrnné
vzorky se považují za reprezentativní pro dotyčné šarže. Dodržení
maximálních limitů stanovených v nařízení Komise (ES) č. 466/2001
se určí na základě obsahu zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potravinové komodity dodané ve stejném
okamžiku, které má podle osoby uvedené v § 3 odst. 1
jednotné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
Část šarže: určitá část šarže vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části
šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
Laboratorní vzorek: vzorek určený pro laboratoř.
3.1 Zaměstnanci
Odběr vzorků musí být proveden osobou splňující požadavky uvedené v § 3 odst. 1
.
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru vzorků a při přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření
s cílem zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah
cínu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost
souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Odchylky od toho postupu musí být zaznamenány v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením všech dílčích vzorků a jejich homogenizací
v laboratoři.
3.6 Duplikátní laboratorní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení, obhajoby v obchodním
sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného souhrnného
vzorku.
3.7 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje
ochranu před kontaminací a před poškozením při přepravě. Musí
být přijata všechna nezbytná předběžná opatření s cílem zabránit změně
složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle § 6
.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol podle § 5
.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků musí zajistit, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní
pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán z plechovek v šarži,
je uveden v tabulce. Dílčí vzorky odebrané z každé plechovky musí
mít podobnou hmotnost a musí vytvořit souhrnný vzorek.
Tabulka:
Počet plechovek (dílčích vzorků), které musí být odebrány, aby vytvořily
souhrnný vzorek
|
Počet plechovek v šarži nebo částišarže |
Počet plechovek, které musí být odebrány |
|
1 až 25 |
Nejméně 1 plechovka |
|
26 až 100 |
nejméně 2 plechovky |
|
> 100 |
5 plechovek |
Maximální limity se vztahují na obsah každé plechovky. Z praktických důvodů je pro vyšetření nezbytné vytvořit souhrnný vzorek. Jestliže výsledek pro souhrnný vzorek nepřekračuje maximální limit, ale blíží se k maximálnímu limitu, a existuje-li podezření, že u jednotlivých plechovek může být maximální limit překročen, může být provedeno další vyšetření.
4.2 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků v maloobchodním prodeji se provádí podle výše uvedených ustanovení
o odběru vzorků nebo jinými postupy podle § 1 odst. 2
, 3
nebo § 4
. Tyto postupy musí být pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Pro účely potvrzení provede kontrolní laboratoř alespoň dvě nezávislé
zkoušky a z výsledků vypočte průměr.
Šarže se přijímá, nepřekračuje-li průměr příslušný maximální limit stanovený
v nařízení (ES) č. 466/2001, přičemž se zohlední nejistota měření
a korekce na výtěžnost.
Šarže se odmítá, jestliže se zohledněním nejistoty měření a po korekci
na výtěžnost průměr překračuje maximální limit stanovený v nařízení
(ES) č. 466/2001.
PŘÍLOHA Č. 41 METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ PATULINU V URČITÝCH POTRAVINÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky pro úřední kontrolu množství patulinu v potravinách musí být odebírány
níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou považovány
za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů stanovených
v nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě
množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Šarže: identifikovatelné množství potraviny dodané ve stejném okamžiku,
které má podle osoby uvedené v § 3 odst. 1
jednotné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
Část šarže: určitá část šarže vyčleněná k tomu, aby z ní byl proveden
odběr vzorků. Každá část šarže musí být fyzicky samostatná a identifikovatelná.
Dílčí vzorek: množství materiálu odebrané z jednoho místa šarže nebo části
šarže.
Souhrnný vzorek: souhrn všech dílčích vzorků odebraných ze šarže nebo
části šarže.
3.1 Zaměstnanci
Odběr vzorků provádí oprávněná osoba (§ 3 odst. 1
).
3.2 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.3 Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem
zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah patulinu,
nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost
souhrnných vzorků.
3.4 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou z různých míst celé šarže nebo části šarže. Případná
odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu.
3.5 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek o hmotnosti nejméně 1 kg se připraví sdružením dílčích vzorků, pokud se neprovádí odběr jednotlivých
balení o hmotnosti vyšší než 1 kg.
3.6 Duplikátní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby
v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného
souhrnného vzorku.
3.7 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje
dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při přepravě.
Budou přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně
složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.8 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle § 6
.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol o odběru vzorku podle § 5
.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků zajišťuje, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní
pro kontrolovanou šarži.
Počet dílčích vzorků
Souhrnný vzorek se připraví podle bodu 3.5.
Minimální počet dílčích vzorků, který má být odebrán ze šarže, je uveden
v tabulce 1. U kapalných výrobků, které se před odebráním vzorků co
nejdůkladněji manuálně nebo mechanicky promíchají, se předpokládá rovnoměrné
rozšíření patulinu v dané šarži. K vytvoření souhrnného vzorku
u kapalných výrobků proto stačí z každé šarže odebrat tři dílčí vzorky.
Dílčí vzorky mají mít podobnou hmotnost. Hmotnost dílčího vzorku má být
nejméně 100 gramů, aby sdružením dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek o hmotnosti nejméně 1 kg. Odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu o odběru vzorku.
Tabulka 1:
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány ze šarže
|
Hmotnost šarže |
Minimální počet dílčích vzorků, který mábýt odebrán |
|
< 50 |
3 |
|
50 až 500 |
5 |
|
> 500 |
10 |
Sestává-li šarže z jednotlivých balení, je počet balení odebíraných za
účelem vytvoření souhrnného vzorku uveden v tabulce 2.
Tabulka 2:
Počet balení (dílčích vzorků) odebíraných za účelem vytvoření souhrnného
vzorku, sestává-li šarže z jednotlivých balení
|
Počet balení nebo jednotek v šarži |
Počet balení nebo jednotek, který má být odebrán |
|
1 až 25 |
1 balení nebo jednotka |
|
26 až 100 |
asi 5 %, nejméně 2 balení nebo jednotky |
|
> 100 |
asi 5 %, maximálně 10 balení nebo jednotek |
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Kontrolní laboratoř provede opakovanou zkoušku laboratorního vzorku pro
účely potvrzení výsledku, jestliže je výsledek, který obdržela při
první zkoušce, o 20 % nižší nebo vyšší než maximální limit, a vypočte
průměr z obou výsledků. Šarže se přijímá, jestliže je výsledek první
zkoušky o 20 % nižší než maximální limit, nebo pokud je nezbytná opakovaná
zkouška, vyhovuje-li průměr příslušnému maximálnímu limitu stanovenému
v nařízení (ES) č. 466/2001 při zohlednění nejistoty měření
a korekce na výtěžnost.
Šarže se odmítá, pokud průměr překračuje při zohlednění nejistoty měření
a korekce na výtěžnost maximální limit stanovený v nařízení (ES) č.
466/2001.
PŘÍLOHA Č. 42 PŘÍPRAVA VZORKŮ A POŽADAVKY NA METODY ZKOUŠENÍ POUŽÍVANÉ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU OBSAHU CÍNU V POTRAVINÁCH BALENÝCH V PLECHOVKÁCH
1. Předběžná opatření a všeobecné zásady pro cín
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž by došlo k sekundární kontaminaci.
Analytik musí zajistit, aby při přípravě vzorků nedošlo k jejich kontaminaci.
Přístroje a pomůcky přicházející do styku se vzorkem by měly
být vyrobeny z inertních materiálů, například z plastů jako polypropylen nebo polytetrafluorethylen,
a měly by být vyčištěny za použití kyseliny, aby se co
nejvíce snížilo nebezpečí kontaminace. Řezné nástroje musí být vyrobeny
z vysoce kvalitní korozivzdorné oceli.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k přípravě
zkušebního vzorku. Reprodukovatelné výsledky poskytují pouze
důkladně zhomogenizované vzorky.
Lze použít i jiné metody pro přípravu vzorků podle § 1
.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, kterým
se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem stvrzení a obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem stvrzení, obhajoby v obchodním
sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít.
r = opakovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností (obvykle
95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků 2 samostatných stanovení
za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek, tentýž pracovník,
tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8
x sr
.
sr
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti.
RSDr
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti [(sr
/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků,
R = reprodukovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. u
stejného materiálu získaného pracovníky různých laboratoří za použití
standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sR
.
sR
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti.
RSDR
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sR
/x) x 100],
HORRATr
= zjištěná hodnota RSDr
dělená hodnotou RSDr
vypočtenou z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66 R.
HORRATR
= zjištěná hodnota RSDR
dělená hodnotou RSDR
vypočtenou z Horwitzovy rovnice (2).
U = rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který
odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s § 9
.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení cínu v potravinách balených v plechovkách,
mohou laboratoře zvolit validovanou metodu za předpokladu, že zvolená
metoda splňuje kritéria uvedená v tabulce. Při validaci by měl
být použit certifikovaný referenční materiál.
Tabulka: Pracovní charakteristiky analytických metod pro cín
|
Parametr |
Hodnota a komentář |
|
Použitelnost |
Potraviny specifikované v nařízení (ES) č. 242/2004 |
|
Mez detekovatelnosti |
Nižší nebo roven 5 mg/kg |
|
Mez stanovitelnosti |
Nižší nebo roven 10 mg/kg |
|
Přesnost |
Hodnoty HORRATr nebo HORRATR dosažené ve validační kolaborativní studii musí být menší než 1,5 |
|
Výtěžnost |
80 % až 105 % (dosažená v kolaborativní studii) |
|
Specifičnost |
Stanovení nesmí být rušeno matricovými a spektrálními jevy |
4.3.1 Pracovní charakteristiky - koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, může být
posouzena také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř může používat metodu,
která bude poskytovat výsledky s maximální standardní nejistotou.
Maximální standardní nejistota se vypočítá pomocí rovnice:
Uf = &221ALOD / 2)/ 2)2 + (0,
)2
e:
Uf je maximální standardní nejist
a,
LOD je mez detekovatelnosti met
y,
C je příslušná koncentr
e.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná stejně tak
jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabu
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost. Musí
být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek zkoušky
s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Mělo by být zohledněno harmonizované doporučení pro používání výtěžnosti
v analytickém měření, vypracované mezinárodními normalizačními organizacemi
a profesními sdruženími, které napomůže při stanovování faktorů
výtěžnosti. Analytický výsledek musí být uveden ve tvaru (x ± U),
kde x je analytický výsledek a U je nejistota měření.
4.5 Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu*).
4.6 Další zásady pro zkoušení
Hodnocení odborné úrovně
Doporučuje se účast na vhodných programech hodnocení odborné úrovně podle
mezinárodního harmonizovaného protokolu pro hodnocení odborné úrovně
chemických analytických laboratoří, vypracovaného pod patronátem
mezinárodních normalizačních organizací a profesních sdružení. Některé
z těchto programů jsou zaměřeny na stanovení cínu v potravinách a účasti
v takovém programu se dává přednost před účastí na obecných programech
pro stanovení kovů v potravinách.
Interní řízení jakosti
Laboratoře by měly být schopny prokázat, že mají zavedeny vlastní interní
postupy řízení jakosti. Příklady v tomto směru jsou uvedeny v doporučení
mezinárodních normalizačních organizací a profesních sdružení
pro interní řízení jakosti v chemických analytických laboratořích.
Příprava vzorku
Musí být věnována pozornost tomu, aby byl veškerý cín ve vzorku pro zkoušku
převeden do roztoku. Postup rozpouštění vzorku má zajistit, aby
nedošlo ke srážení hydrolyzovaných sloučenin čtyřmocného cínu (SnIV
) (tj. oxidu cíničitého SnO2
, Sn(OH)4
, SnO2
·H2
O). Připravený vzorek se uchovává v prostředí HCl o koncentraci 5 mol/l.
Vzhledem ke snadné těkavosti SnCl4
se vzorek nemá vařit.
*) Například § 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
PŘÍLOHA Č. 43 PŘÍPRAVA VZORKŮ A KRITÉRIA PRO METODY ZKOUŠENÍ POUŽITÉ PŘI ÚŘEDNÍ KONTROLE DODRŽOVÁNÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ PATULINU V URČITÝCH POTRAVINÁCH
1. Předběžná opatření
Patulin může být v určitých potravinách rozšířen nerovnoměrně a vzorky
by tedy měly být připraveny a homogenizovány s mimořádnou pozorností.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k přípravě
zkušebního vzorku.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, kterým
se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku a obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby
v obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného
vzorku.
4. Metody zkoušení, které má laboratoř použít, a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Dále je uvedeno několik nejběžnějších definic, které musí laboratoř použít.
Nejčastěji uváděnými parametry přesnosti jsou opakovatelnost a
reprodukovatelnost.
r = opakovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek,
tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno
krátce po sobě), tedy r = 2,8 x sr
.
sr
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti.
RSDr
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti [(sr
/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků.
R = reprodukovatelnost; hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj. u
stejného materiálu získaného zaměstnanci různých laboratoří, za použití
standardizované zkušební metody); R = 2,8 x sr
.
sR
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti.
RSDR
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sR
/x) x 100].
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být, kdykoli
je to možné, v souladu s § 9
.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení množství patulinu v potravinách, mohou
laboratoře zvolit metodu za předpokladu, že splňuje následující kritéria:
Pracovní charakteristiky pro patulin
|
Množstvíµg/kg |
Patulin |
||
|
RSDr % |
RSDR % |
Výtěžnost % |
|
|
< 20 |
&2264 30 |
30 &226 |
264 40 5 |
|
až 120 |
0 - 50 |
&2264 |
4 20 &22 |
|
30 |
0 až 105 |
05 > 50 |
50 &2264 |
5
&2264 25
75 až 105
Detekční limity použitých metod nejsou uvedeny,
protože přesnost je uvedena pr
uvažované koncentrace.
Přesnost se vyjádří hodnotou vypočten
z H orwitzo vy rovnice
RSD
= 2(1
- 0,5logC)
kde:
- RSDR je relativní směrodatná odchylka vypočtená z
výsledků získaných za podmínek
reprodukova
lnosti [(sR/x) x 100],
- C je poměr koncentrací (tj. 1 =100g/100g, 0,001
= 1,000 mg/kg). Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se
ukázalo, že u většiny rutinních metod analýzy nezáleží na analytu a matrici,
nýb
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Jako výsledek zkoušky se uvede výsledek s korekcí nebo bez korekce na
výtěžnost. Musí být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Pro kontrolu dodržení limitů se použije výsledek
zkoušky s korekcí výtěžnosti (viz příloha I bod 5). Výsledek zkoušky se uvede ve tvaru (x ± U), kde
x je výsledek zkoušky a U je nejistota měření.
4.5 Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu.*)
*) Například § 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
PŘÍLOHA Č. 44 METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ BENZO[A] PYRENU V POTRAVINÁCH
1. Účel a oblast působnosti
Vzorky pro úřední kontrolu množství benzo[a] pyrenu v potravinách se odebírají
níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou
považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů
stanovených v nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje na základě
množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2. Definice
Pro účely této přílohy se rozumí šarží identifikovatelné množství potraviny
dodané ve stejném okamžiku, které má podle osoby uvedené v § 3 odst. 1
společné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
3.1 Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně.
3.2 Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem
zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah benzo[a]
pyrenu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit reprezentativnost
souhrnných vzorků.
3.3 Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Případná odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu.
3.4 Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků. Tento vzorek se
zhomogenizuje v laboratoři.
3.5 Duplikátní laboratorní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby
v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného
souhrnného vzorku.
3.6 Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje
dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při přepravě.
Musejí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit
změně složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.7 Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle § 6
.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol o odběru vzorku podle § 5
.
4. Plány odběru vzorků
Použitá metoda odběru vzorků zajišťuje, aby byl souhrnný vzorek reprezentativní
pro kontrolovanou šarži.
4.1 Počet dílčích vzorků
V případě olejů, u kterých lze předpokládat homogenní rozložení benzo[a]
pyrenu v dané šarži, postačí pro vyšetření souhrnného vzorku odebrat
tři dílčí vzorky na jednu šarži. Musí být učiněn odkaz na číslo šarže.
V případě olivového oleje a olivového oleje z pokrutin jsou další
informace o odběru vzorků uvedeny v předpise Evropských společenství30)
Pokud jde o ostatní výrobky, je minimální počet dílčích vzorků, který
má být odebrán z šarže, uveden v tabulce 1. Dílčí vzorky mají mít podobnou
hmotnost, která není menší než 100 g na dílčí vzorek, a tvoří dohromady souhrnný vzorek s celkovou hmotností
alespoň 300 g . Souhrnný vzorek se připraví podle bodu 3.4
.
Tabulka 1: Minimální počet dílčích vzorků. které mají být odebrány ze šarže
|
Hmotnost šarže (kg) |
Minimální počet dílčích vzorků, které mají být odebrány |
|
< 50 |
3 |
|
50 až 500 |
5 |
|
> 500 |
10 |
Sestává-li šarže z jednotlivých balení, je počet balení odebíraných za účelem vytvoření souhrnného vzorku uveden v tabulce 2.
Tabulka 2: Počet balení (dílčích vzorků) odebíraných za účelem vytvoření souhrnného vzorku, sestává-li šarže z jednotlivých balení
|
Počet balení nebo jednotek v šarži |
Počet balení nebo jednotek, které mají být odebrány |
|
1 až 25 |
1 balení nebo jednotka |
|
26 až 100 |
asi 5 %, nejméně 2 balení nebo jednotky |
|
> 100 asi |
5 %, maximálně 10 balení nebo jednotek |
4.2 Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí přiměřeně podle
ustanovení této přílohy o odběru vzorků. Není-li to možné, lze použít
účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud jsou
pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5. Dodržení specifikací v šarži nebo v části šarže
Kontrolní laboratoř provede opakovanou zkoušku laboratorního vzorku pro
účely potvrzení výsledku, je-li výsledek, který obdržela při první
zkoušce, o 20 % nižší nebo vyšší než maximální limit, a v těchto případech
vypočte průměr z obou výsledků.
Šarže je přijata, vyhovuje-li výsledek první zkoušky nebo pokud je nezbytná
opakovaná zkouška, vyhovuje-li průměr příslušnému maximálnímu limitu
stanovenému v předpise Evropských společenství30)
při přihlédnutí k nejistotě měření a korekci na výtěžnost.
Šarže je odmítnuta, pokud výsledek první zkoušky nebo průměr, když je
nezbytná opakovaná zkouška, překračuje při přihlédnutí k nejistotě měření
a korekci na výtěžnost maximální limit stanovený v nařízení Komise
(ES) č. 466/2001.
PŘÍLOHA Č. 45 PŘÍPRAVA VZORKŮ A POŽADAVKY NA METODY ZKOUŠENÍ POUŽÍVANÉ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU OBSAHU BENZO[A] PYRENU V POTRAVINÁCH
1. Předběžná opatření a všeobecné zásady pro úřední kontrolu obsahu benzo[a]
pyrenu v potravinách
Základním požadavkem je získat reprezentativní a homogenní laboratorní
vzorek, aniž by došlo k sekundární kontaminaci.
Analytik musí zajistit, aby při přípravě vzorků nedošlo k jejich kontaminaci.
Nádoby se před použitím vypláchnou acetonem nebo hexanem vysoké
čistoty (p. a., třídy HPLC nebo rovnocenné), aby se minimalizovalo
riziko kontaminace. Přístroje a pomůcky přicházející do styku se vzorkem
by měly být vyrobeny z inertních materiálů, např. hliníku, skla
nebo leštěné korozivzdorné oceli. Nepoužívají se plasty, jako například
polypropylen, polytetrafluorethylen atd., protože mohou analytický
vzorek pohlcovat.
Veškeré odebrané množství potraviny obdržené laboratoří se použije k přípravě
zkušebního vzorku. Reprodukovatelné výsledky poskytují pouze
důkladně zhomogenizované vzorky.
Lze použít i jiné metody pro přípravu vzorků podle § 1
.
2. Zpracování vzorku obdrženého laboratoří
Celý souhrnný vzorek se jemně rozemele a důkladně promísí postupem, kterým
se dosáhne úplné homogenizace.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem stvrzení a obhajoby
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem stvrzení, obhajoby v obchodním
sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1 Definice
Nejběžnější definice, které musí laboratoř použít:
r = opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou pravděpodobností
(obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
2 samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti (tj. stejný vzorek,
tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž laboratoř, stanoveno krátce
po sobě); r = 2,8 x sr
.
Sr
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek opakovatelnosti.
RSDr
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
opakovatelnosti [(sr
/x) x 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků.
R = reprodukovatelnost: hodnota, pod níž bude podle očekávání s danou
pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní hodnota rozdílu výsledků
dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti (tj.
u stejného materiálu získaného pracovníky různých laboratoří, za použití
standardizované zkušební metody);
R = 2,8 X SR
SR
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukovatelnosti.
RSDR
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek
reprodukovatelnosti [(sR
/x) X 100], kde x je průměr výsledků ze všech laboratoří a vzorků.
HORRATr
= zjištěná hodnota RSDr
dělená hodnotou RSDr
vypočtenou z Horwitzovy rovnice za předpokladu r = 0,66 R.
HORRATR
= zjištěná hodnota RSDR dělená hodnotou RSDR
vypočtenou z Horwitzovy rovnice.
U = rozšířená nejistota měření, přičemž se použije faktor pokrytí 2, který
odpovídá hladině spolehlivosti přibližně 95 %.
4.2 Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s § 9
.
4.3 Zvláštní požadavky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody pro stanovení benzo[a] pyrenu v potravinách, laboratoře
zvolí validovanou metodu za předpokladu, že zvolená metoda splňuje
kritéria uvedená v tabulce. Při validaci se použije certifikovaný
referenční materiál.
Tabulka: Pracovní charakteristiky analytických metod pro benzo[a] pyren
|
Parametr |
Hodnota/komentář |
|
Použitelnost |
Potraviny specifikované v nařízení (ES) č. 208/2005 |
|
Mez detekovatelnosti |
Nižší nebo roven 0,3 µg/kg |
|
Mez stanovitelnosti |
Nižší nebo roven 0,9 µg/kg |
|
Přesnost |
Hodnoty HORRATr nebo HORRATR dosažené ve validační kolaborativní studii musí být menší než 1,5 |
|
Výtěžnost |
50 % až 120 % |
|
Specifičnost |
Stanovení nesmí být rušeno matrícovými a spektrálními jevy, ověření detekce |
4.3.1 Pracovní charakteristiky-koncepce nejistoty
Vhodnost metody zkoušení, která má být použita v laboratoři, se posoudí
také pomocí koncepce nejistoty. Laboratoř použije metodu, která poskytuje
výsledky s maximální standardní nejistotou. Maximální standardní
nejistota se vypočítá pomocí následující rovnice:
Uf = Ö(LOD / 2)2 + (0,2C)2
kde:
Uf
je maximální standardní nejistota,
LOD je mez detekovatelnosti metody,
C je příslušná koncentrace
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření menší
než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná do stejné míry
jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulce.
4.4 Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky analýzy se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost. Musí
být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek zkoušky
s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Přihlédne se ke zprávě Evropské komise o vztahu mezi analytickými výsledky,
měřením nejistoty, faktory výtěžnosti a právními předpisy ES v
oblasti potravinářství.
Analytický výsledek musí být uveden ve tvaru (x ± U), kde x je analytický
výsledek a U je nejistota měření.
PŘÍLOHA Č. 46 METODY ODBĚRU VZORKŮ PRO ÚŘE DNÍ KONTROLU MNOŽSTVÍ FUSARIOVÝC H TOXINŮ V POTRAVINÁCH
1.
Účel a rozsah
Vzorky pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v potravinách se
odebírají níže uvedenými metodami. Takto získané souhrnné vzorky jsou
považovány za reprezentativní pro šarže. Dodržení maximálních limitů
stanovených v příloze I k nařízení Komise (ES) č. 466/2001 se posuzuje
na základě množství zjištěného v laboratorních vzorcích.
2.
Definice
Pro účely této přílohy se rozumí šarží identifikovatelné množství potraviny
dodané ve stejném okamžiku, které má podle osoby uvedené v
§ 3 odst. 1
společné charakteristiky, jako je původ, druh, typ obalu, balírna, zasílatel
nebo označení.
3.1
Materiál, který má být odebrán
Každá šarže, která má být vyšetřena, musí být vzorkována samostatně. Velké
šarže se podle
bodu 4.3
musí rozdělit na části šarže, které se vzorkují samostatně.
3.2
Předběžná opatření
Při odběru a přípravě vzorků musí být provedena předběžná opatření s cílem
zabránit jakýmkoli změnám, které by mohly ovlivnit obsah fusariového
toxinu, nepříznivě ovlivnit analytické stanovení nebo znehodnotit
reprezentativnost souhrnných vzorků.
3.3
Dílčí vzorky
Dílčí vzorky se odeberou pokud možno z různých míst celé šarže nebo části
šarže. Odchylka od toho postupu musí být zaznamenána v protokolu.
3.4
Příprava souhrnného vzorku
Souhrnný vzorek se připraví sdružením dílčích vzorků.
3.5
Duplikátní vzorky
Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby
v obchodním sporu nebo pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného
souhrnného vzorku.
3.6
Balení a přeprava vzorků
Každý vzorek se uloží do čisté nádoby z inertního materiálu, která poskytuje
dostatečnou ochranu před kontaminací a před poškozením při přepravě.
Musí být přijata všechna nezbytná opatření s cílem zabránit změně
složení vzorku, ke které může dojít při přepravě nebo skladování.
3.7
Uzavření a označení vzorků
Každý vzorek odebraný k úředním účelům se uzavře na místě odběru a označí
se podle
§ 6
.
O každém odběru vzorků musí být vystaven protokol o odběru vzorku podle
§ 5
.
4.1
Různé typy šarží
Potraviny se uvádí do oběhu volně ložené, v kontejnerech nebo v jednotlivých
baleních, jako jsou například sáčky, pytle nebo jednotlivá maloobchodní
balení. Odběr vzorků se provádí u každého druhu uvádění do
oběhu.
Aniž jsou dotčena zvláštní ustanovení
bodů 4.3
,
4.4
a
4.5
, níže uvedený vzorec lze použí
t jako vodítko pro vzorkování šarží, které mají mít při uvádění do oběhu
formu jednotlivých balení, jako například sáčků, pytlů nebo jednotlivých
maloobchodních balení.
hmotnost šarže x hmotnost dílčího vzorku
rozsah výběru n =
--------------------------------------------
hmotnost souhrnného vzorku x hmotnost jednotlivého balení
- hmotnost - v kg
- rozsah výběru - každý n-tý sáček nebo pytel, z nichž musí být odebrán
dílčí vzorek (desetinná místa se zaokrouhlí na nejbližší celé číslo).
4.2
Hmotnost dílčího vzorku
Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů, pokud není v této příloze stanoveno jinak. U šarží ve formě maloobchodního
balení závisí hmotnost dílčího vzorku na hmotnosti maloobchodního
balení.
4.3
Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin
Tabulka 1: Rozdělení šarží na části šarže v závislosti na produktu a hmotnosti
šarže
|
Komodita |
Hmotnost šarže |
Hmotnost nebo počet částí šarže |
Počet dílčích vzorků |
Hmotnost |
|
Obiloviny a výrobky z obilovin |
&2265 1500 |
00 5 |
t |
00 |
|
>300 a < |
00 3 části š |
že |
00 |
|
|
&2 &2 265 50 a & |
&226 |
300 |
10 |
|
|
10 |
|
<50 |
- 3 |
|
|
00 *) 1-10 *) v závislosti na hmotnosti šarže - v |
||||
4.4
Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin u šarží nad 50 tun
včetně Pokud lze část šarže fyzicky oddělit, musí být každá šarže
fyzicky rozdělena na části šarže podle tabulky 1. Vzhledem k tomu, že
hmotnost šarže není vždy přesným násobkem hmotnosti částí šarže, může
hmotnost části šarže překročit uvedenou hmotnost nejvýše o 20%.
Každá část šarže musí být vzorkována samostatně.
Pokud není možné použít metodu odběru vzorků uvedenou v tomto bodu z důvodu
hospodářských důsledků vyplývajících z poškození šarže, například
kvůli formě obalu či způsobu přepravy, může být použita alternativní
metoda odběru vzorků za předpokladu, že je co nejreprezentativnější
a je v úplnosti popsána a dokumentována.
4.5
Postup odběru vzorků u obilovin a výrobků z obilovin u šarží do 50 tun
U šarží obilovin a výrobků z obilovin do 50 tun musí být v závislosti
na hmotnosti šarže použit plán odběru vzorků sestávající z 10 až 100
dílčích vzorků, vedoucí k souhrnnému vzorku o hmotnosti 1 až 10 kg. U velmi malých šarží (&2264 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích vzorků, avšak souhrnný
vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také v tom případě
mít hmotnost nejméně éně 1
g.
Čísla uvedená v tabulce 2 se použijí pro určení počtu dílčích vzorků,
které mají být odebr
y.
Tabulka 2: Počet dílčích vzorků, které mají být odebrány, v závislosti
na hmotnosti šarže obilovin a výrobků z obil
|
in Hmotnost šarže |
t) Počet dílčích vz |
|
ků &2264 |
4 |
|
,05 3 >0,05 - &2 |
& |
|
64 1,50 5 >0,50 |
0 |
|
&2264 1,00 10 >1 |
>1 |
|
0 - &2264 3,00 20 |
0 |
|
3,00 - &2264 10,00 |
|
|
>10,00 - &2264 20, |
0,0 |
4.6
Postup při odběru vzorků u potravin určených pro kojence a malé děti
U potravin určených pro kojence a malé děti se použije postup odběru vzorků
uvedený u obilovin a výrobků z obilovin v
bodě 4.5
. Počet dílčích vzorků, které se odeberou, závisí na hmotnosti šarže,
přičemž podle tabulky 2 se odebere minimálně 10 a maximálně 100 dílčích vzorků. U velmi malých šarží (&2264 0,5 tuny) může být odebrán menší počet dílčích vzorků, avšak souhrnný
vzorek sdružující všechny dílčí vzorky musí také v tom případě
mít hmotnost nejméně éně 1
g.
Hmotnost dílčího vzorku musí být alespoň 100 gramů. U šarží ve formě maloobchodního balení závisí hmotnost dílčího vzorku
na hmotnosti obchodního balení a u velmi malých šarží (&2264 0,5 tuny) musejí mít dílčí vzorky takovou hmotnost, aby sdružením
dílčích vzorků vznikl souhrnný vzorek o hmotnosti nejmnejmé
1 kg.
Hmotnost souhrnného vzorku je 1 až 10 kg a vzorek musí být dostatečně p
4.7
Odběr vzorků v maloobchodním prodeji
Odběr vzorků potravin v maloobchodním prodeji se provádí přiměřeně podle
ustanovení této přílohy o odběru vzorků. Není-li to možné, lze použít
jiné účinné postupy odběru vzorků v maloobchodním prodeji, pokud
jsou pro vzorkovanou šarži dostatečně reprezentativní.
5.
Přijetí šarže nebo části šarže
Šarže je přijata, jestliže souhrnný vzorek vyhovuje maximálnímu limitu
se zohledněním nejistoty měření a po korekci na výtěžnost.
Šarže je odmítnuta, jestliže souhrnný vzorek překračuje bez jakýchkoliv
pochyb maximální limit se zohledněním nejistoty měření a po korekci
na výtěžnost.
PŘÍLOHA Č. 47 PŘÍPRAVA VZORKŮ A POŽADAVKY NA METODY ZKOUŠENÍ POUŽÍVANÉ PRO ÚŘEDNÍ KONTROLU DODRŽOVÁNÍ MAXIMÁLNÍCH LIMITŮ FUSARIOVÝCH TOXINŮ V POTRAVINÁCH
1.
Předběžná opatření
Vzhledem k tomu, že rozložení fusariových toxinů je velmi nestejnoměrné,
musí být přípravě laboratorních vzorků a zejména homogenizaci vzorků
věnována zvýšená pozornost.
Veškeré odebrané množství potraviny se použije k přípravě zkušebního vzorku.
2.
Zpracování vzorku obdrženého laboratoří Každý laboratorní vzorek se
jemně rozemele a důkladně promísí postupem, kterým se dosáhne úplné homogenizace.
Pokud se maximální limit vztahuje na sušinu, stanoví se obsah sušiny výrobku
v části homogenizovaného vzorku metodou, která prokazatelně umožňuje
přesné stanovení sušiny.
3. Rozdělení vzorků pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku a obhajoby Duplikátní vzorky pro zkoušení za účelem potvrzení výsledku, obhajoby v obchodním sporu a pro rozhodčí zkoušení se odeberou ze zhomogenizovaného vzorku.
4. Metody zkoušení a požadavky na řízení laboratoře
4.1
Definice
Nejběžnější definice, které musí laboratoř použít:
r = opakovatelnost: hodnota, pod níž bude podle
očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní
hodnota rozdílu výsledků 2 samostatných stanovení za podmínek opakovatelnosti
(tj. stejný vzorek, tentýž pracovník, tatáž aparatura, tatáž
laboratoř, stanoveno krátce po sobě); r = 2,8 x s
r
.
s
r
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
získaných za podmínek opakovatelnosti.
RSD
r
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných
za daných podmínek opakovatelnosti [(s
r
/x ) x 100].
R = reprodukovatelnost: hodnota, pod níž bude podle
očekávání s danou pravděpodobností (obvykle 95 %) ležet absolutní
hodnota rozdílu výsledků dvou samostatných stanovení za podmínek reprodukovatelnosti
(tj. u stejného materiálu získaného pracovníky různých
laboratoří, za použití standardizované zkušební metody); R = 2,8
x s
R
.
s
R
= směrodatná odchylka vypočtená z výsledků
získaných za podmínek reprodukovatelnosti.
RSD
R
= relativní směrodatná odchylka vypočtená z výsledků získaných
za podmínek reprodukovatelnosti [(s
R
/x) x 100].
4.2
Obecné požadavky
Metody zkoušení použité pro účely kontroly potravin musí být v souladu
s
§ 9
.
4.3.1
Pracovní charakteristiky
Nejsou-li přímo použitelným předpisem Evropských společenství stanoveny
zvláštní metody, laboratoře zvolí validovanou metodu za předpokladu,
že zvolená metoda splňuje pracovní charakteristiky uvedené v tabulkách
1, 2, 3 a 4.
Tabulka 1: Pracovní charakteristika pro deoxynivalenol
|
Množství µg/kg |
deoxylivalenol |
||
|
RSDr % |
RSD R % |
Výtěžnost % |
|
|
>100,00 - &2264500,00 |
00 &2264 2 |
20,00 &22 |
2264 40 ,00 60 |
|
0 - 110 |
0 >500,00 |
0 &2264 20 |
20,00 &2264 4 |
00 70,00 - 120,00 Tabulka 2: Pracovní charakteri
|
ika pro zearal |
on Množst |
||
|
g/kg |
ara l en |
RSDr % |
|
|
SDR % Výtě |
těžnost % |
&2264 50, |
0,00 & 2264 40 |
|
0 &226 |
50,00 60,0 |
,00 - 120,0 |
,00 > 50,00 |
264 25,00 &2264 40,00 70,00 - 120,00 Tabulka 3: P raco v
|
charakteristi |
pro fumonis in B 1 |
||
|
2 M no |
tví µg |
g fumonisi |
|
|
B1 a B2 R |
RSDr % RS |
RSDR % Výt |
ýtěžnos t % &2 |
|
4 500,00 |
&2264 30,00 |
00 &2264 6 |
60,00 60,00 |
120,00 > 500,00 &2264 20,00 &2264 30,00 70,00 - 110,0
|
Tabulka 4: Pr |
ovní char |
||
|
rist ik |
pro T- |
a HT-2 toxi |
|
|
Množ s tví µg/ |
T-2 toxin |
in RSDr |
r % RS DR % V |
|
ěžnost |
50,00 - 25 |
250,00 &22 |
2264 40 ,00 &2 |
|
6 0,00 60,00 - |
0,00 >250 |
||
|
&22 64 |
0,0 0 |
264 50,00 |
|
|
,00 - 1 3 0,00 |
Množství µg |
µg/kg HT-2 |
-2 toxi n RS |
|
% RSD |
% Výtěžnos |
ost % 100, |
0,00 - 200,00 |
2264 40,00
&2264 60,00
60,00 - 130,00
>200,00
&2264 30,00
&2264 50,00
70,00
- 130,00
Detekč
limity použitých metod se neuvádí, protože přesnost je uvedena
o u v ažov ané koncent r
e.
esnos
t
metody odpovídá hodnotě vypočtené z Horwitzovy rovnice:
RSDR = 2(1-
0,5logC)
kde:
- RSDR je rela
t
ivní směrod
ná odchylka vypočtená z výsledků získaných za podmínek reprodukova
lnosti [(sR/x) x 100],
- C je poměr koncentrací (tj. 1 = 100g/100g, 0,001
= 1,000 mg/kg).
Toto je zobecněná rovnice pro přesnost, u níž se
ukázalo, že
4.3.2
Přístup založený na vhodnosti pro daný účel
K hodnocení přijatelnosti metod zkoušení lze použít alternativní přístup
založený na vhodnosti pro daný účel, v jehož rámci se vymezí pouze
funkce vhodnosti jako jediný parametr, pokud existuje omezený počet
plně validovaných metod zkoušení. Funkce vhodnosti je funkce nejistoty,
která stanoví nejvyšší hodnotu nejistoty, jež je považována za vhodnou
pro daný účel.
Vzhledem k omezenému počtu metod zkoušení, které jsou plně validovány
mezilaboratorní zkouškou, zejména pro stanovení T-2 a HT-2 toxinu, se použije přístup založený na funkci nejistoty, kterým
se stanoví nejvyšší přijatelná nejistota, také k posouzení vhodnosti
pro daný účel metody zkoušení, kterou laboratoř použije. Laboratoř může
použít metodu, která poskytuje výsledky s maximální standardní nejistotou.
Maximální standardní nejistota se vypočítá pomocí následující
rovnice:
U f = &221A 2 21A[(LO D /2)2 + (&03B1 3 B
x C)
kde:
Uf je maximální standardní nej
tota,
LOD je mez detekce
etody,
C je příslušná koncentrace
g/kg)/kg),
&03B1 je konstantní číselný faktor používaný v závislosti na hodnotě
C. Hodnoty, které mají být použity, jsou uvedeny
tabulce 5.
Jestliže metoda zkoušení poskytuje výsledky s nejistotou měření
menší než maximální standardní nejistota, bude metoda vhodná do
stejné míry jako metoda, která splňuje pracovní charakteristiky uvedené
tabulkách.
Tabulka 5: Číselné hodnoty, které mají být v závislosti na
příslušné koncentraci použity pro a jako konstantu v rovnici uvedené
|
to mto bod |
C (µ |
|
(µg/kg) &0 |
&03B |
|
&2264 50,00 |
20 |
|
,00 - 5 0 0,00 0, |
50 |
|
00 - 100 0 ,00 0,15 |
1001 |
|
0 - 10000 |
0 0 |
4.4
Výpočet výtěžnosti a uvádění výsledků
Výsledky zkoušky se uvedou s korekcí nebo bez korekce na výtěžnost. Musí
být uveden způsob uvedení výtěžnosti a její hodnota. Výsledek zkoušky
s korekcí na výtěžnost se použije pro kontrolu dodržení limitu.
Výsledek zkoušky musí být uveden ve tvaru (x ± U), kde x je výsledek zkoušky
a U je rozšířená nejistota měření.
4.5
Požadavky na laboratoře
Laboratoře musí splňovat požadavky zvláštního právního předpisu
*)
.
*)
Například
§ 3 odst. 3 zákona č. 146/2002 Sb.
, o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
1) Je vydána na základě a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství vyhláškou.
1a) První Směrnice Komise 79/1067/EHS ze dne 13. listopadu 1979, kterou se
stanoví analytické metody Společenství pro zkoušení určitých druhů
zahuštěného a sušeného mléka určeného k lidské spotřebě.
První Směrnice Komise 79/796/EHS ze dne 26. července 1979, kterou se stanoví
analytické metody Společenství pro zkoušení některých cukrů určených
k lidské spotřebě. Směrnice Komise 80/891/EHS ze dne 25. července
1980 týkající se analytické metody Společenství pro stanovení obsahu
kyseliny erukové v olejích a tucích určených jako takových k lidské
spotřebě a v potravinách obsahujících přidané oleje nebo tuky.
První Směrnice Komise 81/712/EHS ze dne 28. července 1981, kterou se stanoví
metody Společenství, jimiž se ověřuje splnění kritérií pro čistotu
u určitých přídatných látek použitých v potravinách.
První Směrnice Komise 85/503/EHS ze dne 25. října 1985 o metodách pro
analýzu potravinářských kaseinů a kaseinátů.
Směrnice Rady 85/591/EHS ze dne 20. prosince 1985 týkající se zavedení
metod Společenství pro odběr vzorků a analýzu pro sledování potravin
určených k lidské spotřebě. První Směrnice Komise 86/424/EHS ze dne
15. července 1986, kterou se stanoví metody odběru vzorků k chemickým
analýzám potravinářských kaseinů a kaseinátů. První Směrnice Komise
87/524/EHS ze dne 6.října 1987, kterou se stanoví metody Společenství pro odběr vzorků určených
k chemické analýze sledovaných mléčných výrobků.
Směrnice Komise 92/2/EHS ze dne 13. ledna 1992, kterou se stanoví postup
odběru vzorků a metody analýzy Společenství při úředním dozoru nad
teplotami zmrazených potravin určených k lidské spotřebě.
Směrnice Rady 93/99/EHS ze dne 29. října 1993 o doplňujících opatřeních
týkajících se úředního dozoru nad potravinami.
Směrnice Komise 98/53/ES ze dne 16. července 1998 stanovující metody odběru
vzorků a metody rozboru pro oficiální kontrolu hladiny určitých
cizorodých látek v potravinách.
Směrnice Komise 2001/22/ES ze dne 8. března 2001, kterou se stanoví metody
odběru vzorků a analýzy pro úřední kontrolu dodržování maximálních
limitů olova, kadmia, rtuti a 3-MCPD v potravinách.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/37/ES ze dne 5. června 2001
o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících
se výroby, obchodní úpravy a prodeje tabákových výrobků.
Směrnice Komise 2002/26/ES ze dne 13. března 2002, kterou se stanoví metody
odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství ochratoxinu
A v potravinách. Směrnice Komise 2002/27/ES ze dne 13. března
2002, kterou se mění směrnice 98/53/ES, kterou se stanoví metody odběru
vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství určitých kontaminujících
látek v potravinách.
Směrnice Komise 2002/63/ES ze dne 11. července 2002, kterou se stanoví
metody Společenství pro odběr vzorků pro úřední kontrolu reziduí pesticidů
v produktech rostlinného a živočišného původu a na jejich povrchu
a kterou se zrušuje směrnice 79/700/EHS.
Směrnice Komise 2002/69/ES ze dne 26. července 2002, kterou se stanoví
metody odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu dioxinů a
stanovení PCB s dioxinovým efektem v potravinách.
Směrnice Komise 2003/78/ES ze dne 11. srpna 2003, kterou se stanoví metody
odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství patulinu
v potravinách. Směrnice Komise 2003/121/ES ze dne 15. prosince 2003,
kterou se mění směrnice 98/53/ES, kterou se stanoví metody odběru
vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu množství určitých kontaminujících
látek v potravinách. Směrnice Evropského parlamentu a Rady
2003/114/ES ze dne 22. prosince 2003, kterou se mění směrnice 95/2/ES
o potravinářských přídatných látkách jiných než barviva a náhradní
sladidla.
Směrnice Komise 2004/16/ES ze dne 12. února 2004, kterou se stanoví metody
odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu obsahu cínu v
potravinách balených v plechovkách.
Směrnice Komise 2004/43/ES ze dne 13. dubna 2004, kterou se mění směrnice
98/53/ES a 2002/26/ES, pokud jde o metody odběru vzorků a metody
analýzy pro úřední kontrolu množství aflatoxinu a ochratoxinu A v potravinách
pro kojence a malé děti.
Směrnice Komise 2004/44/ES ze dne 13. dubna 2004, kterou se mění směrnice
2002/69/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a analytické metody
pro úřední kontrolu dioxinů a stanovení PCB s dioxinovým efektem
v potravinách.
Směrnice Komise 2005/4/ES ze dne 19. ledna 2005, kterou se mění směrnice
2001/22/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy
pro úřední kontrolu dodržování maximálních limitů olova, kadmia, rtuti
a 3-MCPD v potravinách.
Směrnice Komise 2005/5/ES ze dne 26. ledna 2005, kterou se mění směrnice
2002/26/ES, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody analýzy
pro úřední kontrolu množství ochratoxinu A v potravinách.
Směrnice Komise 2005/10/ES ze dne 4. února 2005, kterou se stanoví metody
odběru vzorků a metody analýzy pro úřední kontrolu obsahu benzo[a]pyrenu v potravinách.
Směrnice Komise 2005/38/ES ze dne 6. června 2005, kterou se stanoví metody odběru vzorků a metody zkoušení pro úřední kontrolu množství fusariových toxinů v potravinách.
2) Zákon č. 110/1997 Sb. , o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
3) Například zákon č. 146/2002 Sb. , o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 309/2002 Sb. a zákona č. 94/2004 Sb., zákon č. 166/1999 Sb. , o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění zákona č. 29/2000 Sb. , zákona č. 154/2000 Sb. , zákona č. 102/2001 Sb. , zákona č. 76/2002 Sb. , zákona č. 120/2002 Sb. , zákona č. 309/2002 Sb. , zákona č. 320/2002 Sb. a zákona č. 131/2003 Sb.
4) ČSN ISO 3951 Přejímací postupy a grafy při kontrole měřením pro procento neshodných jednotek. ČSN ISO 2859-0 Statistické přejímky srovnáváním. Část 0: Úvod do systému přejímek srovnáváním ISO 2859. ČSN ISO 2859-1 Statistické přejímky srovnáváním. Část 1:Přejímací plány AQL pro kontrolu každé dávky v sérii.ČSN ISO 2859-2 Statistické přejímky srovnáváním. Část 2: Přejímací plány LQ pro kontrolu izolovaných dávek. ČSN ISO 2859-3 Statistické přejímky srovnáváním. Část 3: Občasná přejímka. ČSN ISO 2859-4 Část 4: Postupy pro posouzení stanovených úrovní jakosti. ČSN ISO 10725 Výběrové přejímací plány a postupy pro kontrolu hromadných materiálů.
5) ČSN ISO 8243 Cigarety. Odběr vzorků.
ČSN ISO 4874 Tabák. Vzorkování surovinové šarže.
ČSN ISO 15592-1 Jemně řezaný tabák a kusové tabákové výrobky určené ke
kouření z něho vyrobené. Metody vzorkování, kondicionování a analýzy.
Část 1: Vzorkování.
6) ČSN 56 0003 Odběr vzorků a metody zkoušení pro stanovení aflatoxinů v
potravinách. ČSN 56 0253 Odběr vzorků pro stanovení pesticidů v a na ovoci a zelenině.
ČSN ISO 1839 Čaj. Odběr vzorků.
ČSN ISO 13690 Obiloviny, luštěniny a mlýnské výrobky. Odběr vzorků ze
statistických dávek. ČSN EN ISO 5555 živočišné a rostlinné tuky a oleje.
Vzorkování.
ČSN 56 0290-2 Metody zkoušení zmrazených výrobků. Část 2: Odběr vzorků.
7) ČSN 57 0105-2 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných. Část 2: Odběr vzorků. ČSN 57 0111-1 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 1: Všeobecná ustanovení. ČSN 57 0111-2 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 2: Odběr vzorků k chemickým analýzám.
8) Rozhodnutí Komise č. 91/180/EHS ze dne 14. února 1991, kterým se stanoví určité metody analýzy a testování syrového mléka a tepelně ošetřeného mléka.
9) Nařízení Komise (ES) č. 1148/2001 ze dne 12. června 2001 o kontrolách dodržování obchodních norem pro čerstvé ovoce a zeleninu.
10) Nařízení Komise (EHS) č. 2568/1991 ze dne 11. července 1991 o charakteristikách olivového oleje a zbytkového olivového oleje a o příslušných metodách analýzy, ve znění nařízení Komise (EHS) č. 3682/1991, nařízení Komise (EHS) č. 1429/1992, nařízení Komise (EHS) č. 1683/1992, nařízení Komise (EHS) č. 3288/1992, nařízení Komise (EHS) č. 183/1993, nařízení Komise (ES) č. 177/1994, nařízení Komise (ES) č. 656/1995, nařízení Komise (ES) č. 2527/1995, nařízení Komise (ES) č. 2472/1997, nařízení Komise (ES) č. 282/1998, nařízení Komise (ES) č. 2248/1998, nařízení Komise (ES) č. 379/1999, nařízení Komise (ES) č. 2042/2001 a nařízení Komise (ES) č. 796/2002.
10a) Doporučení Komise 2004/787/ES ze dne 4. října 2004 o technických pokynech pro odběr vzorků a detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich obsahem podle nařízení Komise (ES) č. 1830/2003.
11) Vyhláška č. 38/2001 Sb. , o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy, ve znění vyhlášky č. 186/2003 Sb.
12) ČSN EN ISO 661 Živočišné a rostlinné tuky a oleje. Příprava vzorku k analýze.
13) ČSN ISO 5496 Senzorická analýza. Metodologie. Zasvěcení do problematiky
a výcvik posuzovatelů při zjišťování a rozeznávání pachů.
ČSN ISO 8586-1 Senzorická analýza. Obecná směrnice pro výběr, výcvik a
sledování činnosti posuzovatelů. Část 1: Vybraní posuzovatelé.
ČSN ISO 8586-2: Senzorická analýza. Obecná směrnice pro výběr, výcvik
a sledování činnosti posuzovatelů. Část 2: Experti.
14) ČSN ISO 8589 Senzorická analýza. Obecná směrnice pro uspořádání senzorického
pracoviště.
ČSN ISO 11035 Senzorická analýza. Identifikace a výběr deskriptorů pro
stanovení senzorického profilu pomocí mnohorozměrného přístupu.
ČSN ISO 8587 Senzorická analýza. Metodologie. Pořadová zkouška.
ČSN ISO 11036 Senzorická analýza. Metodologie. Profil textury.
ČSN ISO 11037 Senzorická analýza. Obecná směrnice a zkušební metoda pro
posuzování barvy potravin. ČSN ISO 11056 Senzorická analýza. Metodologie.
Metoda obsahu magnitudy.
ČSN ISO 8588 Senzorická analýza. Metodologie. Zkouška "A" - ne "A".
ČSN ISO 3972 Senzorická analýza. Metodologie. Metoda zkoumání citlivosti
chuti.
15) ISO/IEC Směrnice, část 2, 2001, 4. vydání (Pravidla pro strukturu a navrhování mezinárodních standardů).
16) ČSN ISO 5725-1 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 1: Obecné zásady a definice. ČSN ISO 5725-2 Přesnost (správnost
a shodnost) metod a výsledků měření. Část 2: Základní metoda pro stanovení
opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření.
ČSN ISO 5725-3 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 3: Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření.
ČSN ISO 5725-4 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 4: Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody
měření.
ČSN ISO 5725-5 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 5: Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody.
ČSN ISO 5725-6 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření.
Část 6: Použití hodnot měr přesnosti v praxi.
17) ČSN EN ISO/IEC 17025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a
kalibračních laboratoří.
§ 16 zákona č. 22/1997 Sb.
, o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb.
, zákona č. 102/2001 Sb.
a zákona č. 205/2002 Sb.
18) ČSN ISO 8243 Cigarety. Odběr vzorků.
ČSN ISO 8454 Cigarety. Stanovení oxidu uhelnatého v kouřových kondenzátech.
Metoda MDIR.
ČSN ISO 10315 Cigarety. Stanovení obsahu nikotinu v kouřových kondenzátech.
Metoda plynové chromatografie. ČSN ISO 4387 Cigarety. Stanovení
surového a beznikotinového kondenzátu kouře za použití rutinního analytického
nakuřovacího přístroje.
19) ČSN 57 0111-1 Metody zkoušení kaseinů a kaseinátů. Část 1: Všeobecná ustanovení. ČSN 57 0111-3 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 3: Stanovení vlhkosti. ČSN 57 0111-5 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 5: Stanovení obsahu bílkovin. ČSN 57 0111-7 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 7: Stanovení obsahu popela. ČSN 57 0111-8 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 8: Stanovení titrační kyselosti. ČSN 57 0111-12 Metody zkoušení kaseinu a kaseinátů. Část 12: Stanovení pH.
20) ČSN 57 0105-3 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných. Část 3: Stanovení obsahu sušiny v zahuštěném slazeném a neslazeném mléce.
ČSN 57 0111-10 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných.
Část 10: Stanovení obsahu kyseliny mléčné a mléčnanů.
ČSN 57 0111-11 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných.
Část 11: Stanovení fosfatasové aktivity v sušeném mléce.
ČSN 57 0111-13 Metody zkoušení mléčných výrobků sušených a zahuštěných. Část 13: Stanovení obsahu vody v sušeném
mléce.
21) ČSN 57 0290-7 Metody zkoušení zmrazených výrobků. Část 7: Měření teplot.
Vyhláška č. 61/1983 Sb., o Dohodě o mezinárodních přepravách zkazitelných potravin a o specializovaných
prostředcích určených pro tyto přepravy (ATP), ve znění pozdějších
předpisů.
22) Nařízení Komise (ES) č. 2870/2000 ze dne 19. prosince 2000, kterým se stanoví referenční metody Společenství pro analýzu lihovin, ve znění nařízení (ES) č. 2091/2002.
23) Nařízení Komise (EHS) č. 558/1993 ze dne 10. března 1993 o refraktometrické metodě měření suchého rozpustného zbytku ve výrobcích zpracovaných z ovoce a zeleniny, kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 543/1986 a kterým se mění příloha I nařízení Rady (EHS) č. 2658/1987.
24) Nařízení Komise (EHS) č. 4154/1987 ze dne 22. prosince 1987, kterým se stanoví metody analýzy a další technická ustanovení nezbytná k provádění nařízení (EHS) č. 3033/1980, kterým se stanoví obchodní opatření použitelná na některé druhy zboží, které je výsledkem zpracování zemědělských produktů, ve znění nařízení Komise (ES) č. 203/1998.
25) Nařízení Komise (ES) č. 213/2001 ze dne 9. ledna 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1255/1999, pokud jde o metody analýzy a hodnocení jakosti mléka a mléčných výrobků, a kterým se mění nařízení (ES) č. 2771/1999 a (ES) č. 2779/1999.
26) Zákon č. 115/1995 Sb. , o vinohradnictví a vinařství a o změně a doplnění některých souvisejících právních předpisů, ve znění zákona č. 216/2000 Sb., zákona č. 50/2002 Sb. a zákona č. 147/2002 Sb.
27) ČSN 01 1300 Veličiny a jednotky.
ČSN ISO 1000 Jednotky SI a doporučení pro užívání jejich násobků a pro užívání některých dalších jednotek.
28) ČSN EN ISO/IEC 17025 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří.
29) Vyhláška č. 54/2004 Sb. , o potravinách určených pro zvláštní výživu a o způsobu jejich použití.
30) Nařízení Komise (ES) č. 1989/2003 ze dne 6. listopadu 2003, kterým se mění nařízení EHS č. 2568/91 o charakteristikách olivového oleje a olivového oleje z pokrutin a o příslušných metodách analýzy.